Naplňování smyslu společného oboru spatřujeme v zájmu a péči, jež členové oborové rady budou věnovat všem studijním projektům, ať již více systematicko-theologické či více historicko-theologické povahy.

Naším záměrem tedy je, aby systematici pokud možno doprovázeli i studenty církevních dějin, pomáhajíce tříbit jejich smysl pro věroučné souvislosti a pro adekvátní užívání specificky theologické terminologie, a historici aby obdobně posilovali také u studentů dogmatiky smysl pro dějinně konkrétní podoby křesťanských tradic i pro význam metodologické výzbroje, bránící svodům spekulace.

Oblasti a formy, v nichž lze takovou podporu poskytovat, vidíme jmenovitě:

• 1) v individuálních konsultacích

• 2) v doktorských seminářích a badatelských přednáškách

• 3) v písemných pracích

• 4) ve zkouškách (všech typů)

Ad 1)

Členové oborové rady jsou v mezích svých možností pohotovi radit studentům, kteří se na ně obrátí s ústními či písemnými dotazy odborné povahy.

Ad 2)

Semináře by v zásadě měly být určeny pro všechny studenty společného oboru, což bude bráno do úvahy i při volbě jejich témat.

Pokud však jde o způsob vedení, rádi bychom zachovali variabilitu možností, z nichž každá má své vlastní přednosti. Obě zúčastněné katedry se tedy mohou případ od případu domluvit, že semináře zajistí

a) v jednom roce či semestru společnými silami

b) střídáním po semestru či po roce

eventuálně c) i paralelně (aniž by to rušilo úvodní zásadu).

Otevřená ovšem musí zůstat i eventualita, že v konkrétním akad. roce nebude seminář otevřen vůbec. Zde rozhodnou okolnosti, v neposlední řadě celkový počet studentů oboru. V takovém případě však studentům bude po pravidle určeno, který mají v daném roce absolvovat seminář konaný v příbuzném programu.

Nároky na povinnou presenci na seminářích se při tom mohou odlišovat podle režimu studia (presenčního nebo kombinovaného).

Vhodnou formou postgraduálního vzdělávání je také navštěvování badatelských přednášek vypisovaných pro magistrandy. Ty, které oborová rada schválí jako určené též pro doktorandy, bude považovat za povinné pro studenty v presenčním režimu, pro ostatní za doporučené.

Ad 3)

Prohloubené studium oboru, dokumentované průběžně odevzdávanými písemnými pracemi (jež jako takové po pravidle nejsou součástí disertace), by mělo být strukturováno pružně, s dostatečným prostorem pro individualisaci studijního plánu, zároveň však alespoň v hrubých obrysech přece jen i jednotně, aby bylo možné udržet zřetel k oborovému celku, a při hodnocení lépe srovnávat.

Proto oborová rada stanovuje následující etapové úkoly jako povinné pro všechny studenty a žádá, aby písemné elaboráty k nim byly odevzdávány školiteli i celé radě:

a) oborová „prolegomena“ (tj. buď theorie a metodologie historické vědy anebo fundamentálně theologické úvahy evangelické theologie 21. století)

b) zasazení individuálního projektu do oborového kontextu a dějin bádání

c) disertační teze, prohloubená bádáním vykonaným v prvních letech studia

d) dějiny dogmatu a symbolické knihy křesťanských církví

e) starověké a středověké křesťanství, patristická a scholastická theologie

f) dějiny reformace a reformační theologie do poloviny 17. století

g) dějiny křesťanské církve a (nejlépe) evangelická theologie od poloviny 17. století do první světové války

h) situace křesťanství a theologická diskuse od první světové války do současnosti

Rozsah těchto písemných prací budiž obvykle zhruba osmistránkový, jednu z nich (vybranou v dohodě se školitelem) by však každý student měl pojednat s obzvláštní důkladností, a tedy i ve znatelně větších rozměrech.

Žádané texty pochopitelně nemohou zabrat celou šíři jmenovaných okruhů a budou se přednostně soustředit na vybrané problémy, zároveň však oborová rada předpokládá, že student při jejich přípravě prostuduje vždy také některou učebnici či monografii, která poskytuje celkovější přehled. Student ji označí v seznamu použité literatury, a při státní doktorské zkoušce v závěru studia budou examinátoři předpokládat její znalost. Výběr titulu schválí anebo určí školitel, stejně jako upřesnění tématu písemné práce.

Právě u těchto úkolů se přirozeně nabízejí i konsultace studentů s učiteli té které přidružené disciplíny.

Kromě nich může individuální studijní plán obsahovat také další konkrétní úlohy, formulované s ohledem k projektu (po pravidle školitelem) či k postupu studia (v rámci jeho hodnocení oborovou radou).

Ad 4)

a) Již u přijímacích pohovorů je na místě, aby uchazečovy předpoklady ke studiu byly zkoumány ze systematicko-theologické i církevně-dějinné strany, byť s respektem k povaze disertačního projektu, který nemusí vyžadovat oboustranně vyvážené znalosti, resp. i k oborům předchozího studia (u těch, kteří se studiem bohosloví teprve začínají).

b) Pokud jde o tři odborné předměty, z nich má každý student postupně složit dílčí zkoušky, oborová rada doporučuje, aby mezi ně studenti se systematicko-theologickými projekty zařadili historickou theologii a studenti s projekty církevně-dějinnými naopak dogmatiku.

Výjimky odůvodněné povahou konkrétního projektu může rada připustit, avšak v takových případech žádá, aby student v příslušné disciplíně absolvoval alespoň méně náročné kolokvium.

c) Vedle obvyklé zkoušky ze světového jazyka oborová rada vyžaduje přezkoušení studentových schopností číst latinské texty.

d) Co se týče státních doktorských zkoušek, oborová rada doporučuje, aby i příslušné komise po pravidle bývaly smíšené – určitěji řečeno, aby v nich alespoň jedním členem byly zastoupeny jak katedry systematické, tak i historické theologie.

K přípravám státní zkoušky a jejímu průběhu oborová rada stanovuje:

Kandidát si ke zkoušce připraví výklad tří systematicko-theologických anebo historicko-theologických tezí či témat. Obsahově se nesmí krýt s tématem jeho disertační práce a neměla by se všechna soustřeďovat na jediný oborový segment, věroučný locus, zeměpisnou oblast nebo epochu (z nichž by v případě církevně-dějinných tezí měly být zastoupeny jmenovitě patristická a reformační, a také ony systematické by měly být pokud možno zakotveny v klasických křesťanských tradicích).

Kandidát si tato témata vybere ve spolupráci se školitelem. U konkrétního tématu či témat však může školitel studenta odkázat na kompetentního konsultanta. Po jejich upřesnění je doktorand samostatně vypracuje v písemné podobě (každou v rozsahu 3–5 stran včetně soupisu literatury).

Své elaboráty zkušební komisi předloží nejpozději měsíc před konáním zkoušky. Komise z takto zpracovaných témat vybere nejméně dvě a vyzve kandidáta, aby se připravil k obhajobě zvolených thesí.

Obhajoba proběhne v diskusi s komisí, jejíž členové následně mohou položit i další doplňující otázky z oboru systematické/historické theologie.

• prof. Dr. Josef Dolista, Ph.D., dr. h. c.

• prof. ThDr. Jan Blahoslav Lášek, Dr.h.c. (mult.)

• doc. ThDr. Petr Macek

• doc. ThDr. Rudolf Svoboda, Th.D.

• prof. ThDr. Jan Štefan

• doc. ThDr. Václav Ventura, Th.D.

• prof. Martin Wernisch, Dr. (garant programu)