Ročenka 1996 ****************************************************************************************** * ROČENKA EVANGELICKÉ TEOLOGICKÉ FAKULTY UNIVERZITY KARLOVY (1993-1996) ****************************************************************************************** ****************************************************************************************** * Úvodem ****************************************************************************************** Od vydání poslední ročenky Evangelické teologické fakulty UK (v roce 1993) uplynuly tři ro ETF dospěla k názoru, že bude ku prospěchu ve vydávání těchto publikací pokračovat. Od ink do svazku UK sice vychází každoročně oficiální Seznam přednášek ETF UK, v němž je možno na informace o personálním složení fakulty, jejích katedrách, institutech a především seznam cvičení a seminářů, které fakulta nabízí, nejsou v ní však (a z povahy věci nemohou být) z události, které jakkoli přesahují základní rámec pravidelné pedagogické práce. Především n zaměřit pozornost v této publikaci. Historii vydávání fakultních ročenek a jejich periodicitu popsal v minulé ročence prof. Pa se pro nejbližší budoucnost ustálí tříletá perioda ve vydávání, která se víceméně spontánn není jisté. Nahrává tomu ovšem skutečnost, že zákonná norma stanoví tříleté funkční období funkcionářů (děkanů a proděkanů), které se v našem případě kryje s obdobím reflektovaným r Uplynulé tříletí přineslo pro fakultu vedle běžné práce a mnoha drobnějších událostí přede mimořádného významu: výročí 75 let fakulty a stěhování do nové budovy. Oběma těmto událost zvláštní pozornost. Podstatnou část naší publikace tvoří příspěvky přednesené na symposiu slavnostním otevřením nové budovy, příspěvkem k 75. výročí vzniku fakulty je publikace „75 bohoslovecké fakulty v Praze", vydaná na podzim 1994. Informace o životě fakulty, které přinášíme, jsou míněny nikoli jako vyčerpávající obraz č ale jako doplnění zmíněného „Seznamu přednášek". Spojením těchto informací by čtenář měl z spolehlivý obraz o druhém tříletí ETF ve svazku Univerzity Karlovy. J. Halama, Jr. ****************************************************************************************** * Život ETF 1993- 1996 ****************************************************************************************** Za tři roky student nejenom zestárne a zpravidla postoupí o tři ročníky ve svém studiu, al kterou studuje, se udějí mnohé změny. Nejinak tomu je s Evangelickou teologickou fakultou roce 1989 tehdejší Komenského evangelická bohoslovecká fakulta (KEBF) usilovala o vnější v a dosáhla jich (za všechny inkorporace do UK), v otázkách vnitřních pouze nastolila základ směrování. Období po roce 1993 lze spíše charakterizovat jako hledání a konkrétní naplňová programu, vnitřní mravenčí práci, zkrátka ne „co", ale „jak". Toto období prožila ETF pod vedením Jakuba S. Trojana, na kterého mnohdy padala těžká odpovědnost rozhodování ve věcec elementárně ovlivnit vývoj fakulty. To, v jakém stavu je dnes fakulta, i když je to dílo r ponese již navždy jméno děkana, který se nebál a odvážně, třebaže někdy i s jistými pochyb a zaštítil nastolený směr. Chceme-li mluvit o minulosti a přítomnosti fakulty, neubráníme se i jistému pohledu do bud která byla na fakultě započata a právě probíhá, dosáhne svého završení v budoucnu, a tak s nebude moci soustředit pouze na události minulé, má-li být zřejmý smysl celého dění. Vzdělání, které poskytuje škola, je vždy pečlivě řízeno osnovou či orientačním plánem stud po KEBF jakýsi model studia, který pojmenovala blokovým. Ustanovení ETF řádnou fakultou v Karlovy ji zavazovalo řádně a pečlivě stanovit své působnosti, požadavky a práva. Před ETF úkol nově formulovat řády a definovat formy studia vzhledem k tradici i k požadavkům novýc Již v roce 1991 pracovala skupina pedagogů a studentů na Studijním a zkušebním řádu ETF pr a doktorandské studium, tj. jakémsi „zákonu", podle kterého se bude studium řídit. Tento ú veřejné diskusi úspěšně završen v roce 1995 schválením Studijního a zkušebního řádu Akadem ETF UK a následně i AS UK. Základní magisterské a doktorandské studium tak dostalo svůj pe program, který je tím nejdůležitějším pro existenci procesu výuky. Program byl pečlivě uko studia na fakultě a také sladěn s universitními požadavky. V nové formě byla zavedena Stát zkouška s obhajobou diplomové práce. Pro studenty to znamená soustředěné završení studia, na naplnění požadavku universální odbornosti, tedy snaží se čelit jednak tomu, aby studují fakultou cestou vršení dílčích studijních výsledků bez celkové koncepce, jednak příliš jed monotématickému zaměření. Úkolem praxe zůstává dovést tento nadějný model k naplnění. ETF, která věnuje i nadále svou pedagogickou práci také dálkovému studiu (které se stalo p zatěžujícím, neboť na dálkové studenty není vyplácen státní příspěvek), rozšířila nabídku o tzv. bakalářský program studia, zahájený v akademickém roce 1995/6. Tento program nabízí universitní praxí, ucelené odborné teologické vzdělání na bakalářském stupni, vhodné pro k magisterskými obory. Jaká bude úroveň a využití tohoto studia a také jeho hodnota, ukáže a Fakulta, to není jen prostor pro výuku. Má také svou badatelskou složku. Té nejvíce přispí jednotliví profesoři a pedagogové, ale také i někteří studenti svými výtečnými výkony. Na rozvíjí práce institutů. Na ETF úspěšně pracují tři instituty: biblický, ekumenický a inst křesťanství, jejichž práce spočívá v oborové badatelské, tvořivé a organizační práci. Nové podmínky jim umožňují finančně samostatnou existenci a dávají možnost zabezpečit financová programů pomocí grantů. Využívat těchto možností se učíme pomalu, ale poskytovanou možnost odmítat. Život fakulty se neodvíjel pouze ve stereotypním cyklu, ale byl poznamenán i některými výz příležitostnými událostmi. V roce 1994 oslavila fakulta své pětasedmdesátiny. K této příle sjeli hosté z daleka i blízka a byla uspořádána oslava spojená s kolokviem. Byla vytvořena pro setkání jak studentů a pedagogů, tak také milých hostů a vůbec všech, kdo se cítili s spojeni. To je také jedna z podstatných funkcí akademické půdy, aby se na ní mohli lidé se spolu. Podobných kolokvií, či seminářů, které sledovaly zmíněný účel, bylo uspořádáno něko odborných asistentů biblistiky, Colloquium Biblicum, ekumenické rozhovory atd.). Tak, jak si fakulta pomalu zvyká na nové podmínky, bylo nutno zpružnit a zúčelnit práci ad Těžko se na fakultě formuje tým pracovníků, který by spolehlivě a přesně zvládal její tech zabezpečení. V mnohém jsme za poslední roky pokročili, ale otázka stálého a výkonného admi týmu ještě dokonale vyřešena nebyla a bude muset být řešena v nejbližší budoucnosti, aby n zajištění technického zázemí nebrzdilo pedagogickou a badatelskou práci. V této souvislost hodnotit práci Akademického senátu, který si začal uvědomovat, jakou nese a může nést odpo všechny úkoly jsou mu ze zákona dány. Paritní zastoupení studentů v AS jim dává nevídanou chod naší fakulty, ale také je učí nést za něj odpovědnost. V roce 1996 vstupuje ETF do nového období. Se začátkem nového akademického roku se ujme sv zvolený děkan. O tom, že z tohoto postavení lze radikálněji či pomaleji měnit směr chodu f jistě pochyb, ale vývoj fakulty je ovlivnitelný na všech úrovních. Je třeba nebát se vyjád své obavy, což se týká každého jednotlivce a každé skupiny. Když budeme schopni hledat řeš rozhovoru všech zúčastněných, bude fakulta růst ke všeobecnému prospěchu. Ještě jedna skutečnost svírá srdce i žaludek kdejakému členu akademické obce. Je to tvorba vysokoškolského zákona. Zde platí něco analogického s výše zmíněným. Nikdo by neměl nechat o návrzích zapadnout, ale právě naopak je sdílet a konfrontovat je s dalšími. Je nutno vyu na jakékoli úrovni, aby v konečném výsledku byl zákon pro práci vysokých škol funkční a ho zachovával zdravou míru akademické svobody, aby neumožňoval extravagantní, klamné programy tomto zákonu nakonec rozhodne poslanecká sněmovna, záleží také na nás zainteresovaných, ja podoba zákona, podle kterého budeme muset žít, vypadat. ETF se v poslední době dostalo jedné nepřehlédnutelné změny. Přestěhovala se z Jungmannovy Díky pomoci církve (a zadlužení ČCE) se tak radikálně zlepšily podmínky pro práci fakulty. knihovna, která se těší dobré pověsti, našla v nové budově důstojnější místo. Se stěhování i pořízení nového, moderního vybavení. Studenti dozajista přivítali knihkupectví spojené s v budově fakulty a pedagogové příjemnější a prostornější prostředí pro svou práci. Bude za jak fakt přestěhování zapůsobí na vztahy na fakultě. Velký prostor, po tísnivé zkušenosti sídla, někdy navozuje představu bludiště. Z jiného pohledu lze konstatovat, že na jednotli je více vidět. Již se neztrácejí v nepřehlednu přeplněné kanceláře, pokud naopak nezanikno v prostoru nového kabinetu. Podobně je tomu i mezi studenty. Dříve tak časté rozhovory na budovy, kde se každý chtě nechtě míjel s ostatními, nadobro zmizely. S novým prostředím i v souvislosti se změnami společnosti se fakulta, jako ostatně i jiné finančních potíží. Řešení těchto otázek leží v budoucnosti a bude závislé na mnoha aspekte mnoho odříkání a znovuhodnocení dalších potřeb. Pro samotnou existenci ETF je však nejdůle důvod a význam. Řešení finančních problémů by nemělo být směrováno proti účelu existence š opravdu mění každým dnem, každým krokem, a tak největší naděje spočívá v příznivém, nadějn způsobu bytí. Již po revoluci bylo možno sledovat zásadní změnu ve složení uchazečů o studium na ETF. Ta dále profilovala. Fakulta již neexistuje pouze jako církevní učiliště pro vzdělávání farář místo studia protestantské teologie. Tato skutečnost umožňuje studentům konfrontaci s širo všech možných kalibrů. Mám dojem, že to nelze hodnotit jinak než příznivě a pozitivně. Výv podobné složení studentů bude na fakultě zachováno ještě po nějaký čas. Tomuto složení odp výuky a forma jejího uskutečňování. Podržuje si v základních rysech charakter, který by mě zůstat standardem, který bude fakulta poskytovat. Š. Brodský ****************************************************************************************** * Personální změny ****************************************************************************************** Ve druhém tříletí své universitní existence měla ETF nezměněné vedení. Děkan prof. Jakub S znovu zvolen a proděkani prof. Petr Pokorný, doc. Jan Štefan a doc. Martin Prudký byli zno svých funkcích. Jinak ovšem došlo na fakultě k celé řadě změn. *========================================================================================= * 1. Učitelé fakulty *========================================================================================= Po velkých organizačních i personálních změnách v předcházejícím tříletí byla poslední lét charakteristická spíše ustalováním a doplňováním učitelského sboru. Rok 1993 zaznamenal je v rámci institutu dějin křesťanství nastoupil koncem roku nizozemský doktorand Peter Morée Větší pohyb nastal v roce 1995, kdy odešel definitivně do důchodu prof. J. N. Ondra a ve s ukončili své působení na fakultě doc. PhDr. Eva Melmuková-Šašecí (externě vyučující církev PhDr. Ján Molnár (religionistika), který odešel do Bratislavy. Na podzim téhož roku přešli na ETF plně prof. Ladislav Hejdánek a prof. Milan Balabán (do na FF UK), který se ujal vedení katedry religionistiky. Poprvé po několika letech se tak p osm kateder fakulty má své řádné vedoucí. Nově nastoupili asistenti Mgr. Jan Kranát (filos Petr Sláma (SZ). Od ledna 1996 posílil katedru praktické teologie Mgr. Ladislav Beneš a pr 1996 (po dobu nepřítomnosti prof. Pokorného a dr. Mrázka) přišel přednášet na katedru Nové Jindřich Slabý. Po pěti letech pilné práce se s místem asistenta rozloučil RNDr. Jan Moravec, když předtím provozu počítačovou síť na nové fakultě. O fakultní výpočetní techniku se ovšem stará dále *========================================================================================= * 2. Ostatní pracovníci *========================================================================================= Nadějeme se, že období velkých změn šťastně skončilo i pro fakultní knihovnu, jejíž vedouc stala Mgr. Marie Šírová. S ní pracují paní Vlasta Tomešová, Mgr. Olga Valešová (na částečn Mgr. Vladimíra Mrázková (od podzimu 1995) a Mgr. Helena Seidlová (od února 1996). Mezitím vystřídaly Mgr. Milada Hanzlíková (1994-95) a Olga Václavová (1995-96). Nejenom na evangelické fakultě zřejmě zaznamenalo největší nárůst práce zahraniční oddělen zahraničních kontaktů fakultních i univerzitních roste i administrativní a organizační zát Adelheid Reininghaus proto přibyli v létě 1995 (na částečný úvazek) Peter Stephens a Ersze Výrazné a časté změny nastávají v obsazení administrativních funkcí na fakultě a ani v sou ještě trvalejší řešení v dohledu. Ve funkci tajemnice fakulty vystřídala ing. J. Králíčkov Preissová (září 1992 až srpen 1994), po jejím odchodu přišel „na záskok" v listopadu 1994 zůstal obětavě dva roky, ale v létě tohoto roku odchází definitivně na odpočinek. Z ekonomického oddělení odešla v únoru 1994 paní Marie Břeňová a v létě téhož roku ing. Jo jejich místo přišla v listopadu 1994 paní Zd. Škodová. Po dobu jednání o nové fakultě poskytoval fakultě právní pomoc (v letech 1994 a 95) JUDr. Na Husově bohosloveckém semináři došlo k jediné změně, když na začátku roku 1993 do funkce Mgr. Petr Brodský. ****************************************************************************************** * Studium a studenti ****************************************************************************************** Počáteční prudký růst počtu studentů, způsobený tím, že na místa početně slabých „předlist ročníků nastupovaly postupně ročníky nové, zhruba dvakrát větší, se po pěti letech pochopi Počet studujících na ETF UK má však stále stoupající tendenci, jak ukazuje tabulka. Uvádím studentů (které v průběhu roku mírně kolísají) vždy k 31. říjnu. Organizace studia na faku převratných změn, ale v rámci nového Studijního a zkušebního řádu se přiblížila jiným vyso dením Diplomové práce a Státní závěrečné zkoušky. Znamená to, že student musí místo ročník prací vypracovat a obhájit diplomovou práci a po složení dílčích zkoušek vykonat závěrečno (složenou ze tří volitelných disciplín) před komisí. Jak vyplývá z tabulky, prvním rokem se rozbíhá nový typ studia, tříleté bakalářské studium především těm, kdo si chtějí teologií rozšířit obzor ke své hlavní profesi či nabýt základ teologii. Není tedy studiem, které by absolventa připravovalo na plné rozvinutí vlastní te není také volně prostupné se studiem magisterským. Počet studujících na ETF UK (včetně zahraničních studentů v rámci výměnných programů) rok magisterské studium bakalářské stupost celkem denní dálkové zahr 1993/94 257 208 39 1994/95 260 213 39 1995/96 277 220 40 Na ETF UK promovali tito absolventi magisterského studia: 1993 Vladimír Bosák, Tomáš Hančil, Vítězslav Chán, Pavel Křivohlavý, Tomáš Molnár, Nagy Zo Zsolt, Nagyová Ildikó, Jan Plecháček, Štefan Spišak, Petr Schwarz, Ruben Kužel, Ferdinand Weinfurter. 1994 Eva Čiháková, Jan Dus, Erdélyi Pavel, Géresi Robert, Petr Grulich, Kassai Julius, Cor Klaassen (Nizozemí), David Hellingtone Kodia (Kenya), Ladislav Mečkovský, Bob Helekia Ogol Otosio Okechi (Kenya), Meshack Odoyo Okumu (Kenya), Orémus Zoltán, Lenka Paynová, Elen Plz Sláma, Anna Šourková, Helena Wernischová, Marek Zikmund. 1995 Jan Aszonyi, ing. Pavol Baláž, Daniel Bolek, PhDr. Eva Buchtová, Csatlós Peter, Jakub Šimon Dvořák, Erdélyiová Timea, Fecsóová Iveta, Pavel Freitinger, Josef Hurta, ing. Miloš Chaloupka, Ivana Janatová, Michal Kitta, Monika Kittová, Eva Kosárová , Daniel Matouš, Vla Jana Murová, Samuel-Agha Okoro (Nigérie), Viviant Orie Orgi (Nigérie), Hana Schusterová, T Ladislav Szabó, Stanislav Škvor, Csilla Špeldová, Petr Špirko, Tóthová Silvia, Varga Zoltá Vogl. ****************************************************************************************** * Doktoráty, habilitace a jmenování profesorů ****************************************************************************************** Řádné doktoráty: jméno datum rigorózní zkoušky datum promoce Ondřej Stehlík 24.11.1992 15.12.1992 Jindřich Halama 15.1.1994 23.11.1994 Ladislav Beneš 15.1.1996 20.5.1996 Pavel Otter 11.3.1996 podzim 1996 Habilitace a jmenování docentů: ThDr. Petr Macek obhájil habilitační práci v březnu 1993, jmenován docentem pro systematickou teologii od 1 ThDr. Tomáš Novotný obhájil habilitační práci v listopadu 1994, jmenován docentem pro religionistiku od 23. 1. Ostravské universitě). Jmenování profesorů: Doc. PhDr. Noemi Rejchrtová jmenována profesorkou pro dějiny křesťanství od 14. 6. 1994 Doc. ThDr. Milan Balabán jmenován profesorem pro religionistiku od 10. 10. 1995 ****************************************************************************************** * 75 let fakulty (1919 – 1974) ****************************************************************************************** Roky 1993 a 1994 byly jubilejními pro mnoho institucí vzniknuvších v prvních dobách samost Je mezi nimi řada škol a patří k nim i Evangelická teologická fakulta. Na podzim r. 1994 v let své existence akademickou slavností (dne 29. 11.), při níž byly předneseny ne nedůleži k dějinám fakulty (dr. Wernisch, uveřejněno v časopise Protestant 1/1995) a k jejím dalším (děkan prof. Trojan, uveřejněno v KR 1/1995). Sedmi významným osobnostem byla při této příležitosti předána nově zřízená medaile J. A. K to Doc. Dr. Božena Komárkova, docentka Masarykovy univerzity v Brně, Prof. Dr. Ernst Käsem profesor NZ v Tübingen, Prof. Dr. Jan Milíč Lochman, emeritní profesor systematické teolog Basileji, Prof. Dr. Jaroslav Ján Pelikán, emeritní profesor historie na Yale University, P Machovec, emeritní profesor filosofie UK, Prof. Dr. Jarold (Jaroslav) Knox Zeman, profesor dějin na Arcadia University v Novém Skotsku a Prof. Dr. Karel Adriaan Deurloo, profesor St Universiteit van Amsterdam. ****************************************************************************************** * ETF UK má novou budovu (1995) ****************************************************************************************** S postupným nárůstem počtu studentů ETF bylo stále zřejmější, že nouzové umístění fakulty Synodní rady ČCE, kam byla laskavě přijata, když ji Ministerstvo vnitra v r. 1953 bez náhr dosavadního sídla, není nadále udržitelné. V rušných dobách prvních polistopadových změn se fakulta nechtěla příliš angažovat v získá po rušených stranických sekretariátech. Zdálo se, že k narovnání tak či onak brzy dojde. P do svazku Univerzity Karlovy vedlo vedení fakulty s rektorátem UK a ministerstvem školství sídle pro ETF četná jednání, která však pravidelně po slibných počátcích končila nezdarem. Na jaře roku 1992 se začínalo ukazovat, že žádné jednoduché a laciné řešení nepřichází v ú fakulta, chce-li získat nové sídlo, musí podniknout odvážný a náročný krok, pro nějž bude mnohostrannou podporu a finanční pomoc. První závazné přísliby rozsáhlé finanční pomoci zí v létě téhož roku, především od Světového svazu reformovaných církví v Ženevě a od Evangel Německu. Subjektem, který nové sídlo pro fakultu pořídí, se uvolila být Českobratrská círk ne bez váhání, neboť to znamenalo vzít na sebe také všechny závazky, které nebudou finančn dary. Od podzimu 1992 nastalo obtížné hledání lokality či objektu pro možné nové sídlo fakulty. ambice popsat detailně celý proces, ale budiž připomenuto, že v následujících dvou letech desítky možností, mezi nimiž se nejméně dvě zdály nadějné: koupě dvou objektů v Holešovicí nového areálu mimo centrum Prahy (včetně studentské koleje a bytů pro zaměstnance) s nákla 150 mil. Kč. Obě tyto možnosti ztroskotaly během roku 1993 na majetkoprávních komplikacích. Po dvouleté nakonec podařilo (v březnu 1994) zakoupit budovu „Marathon" v Černé ulici, prodanou v rest potřebující generální rekonstrukci. Po podpisu kupní smlouvy nastala dvojí starost: jednak přizpůsobení projektu rekonstrukce potřebám fakulty, jednak finanční krytí zhruba 80 milionů kupní ceny a 30 milionů stavební podzim 1994 byly hotovy projekty, v lednu 1995 mohly začít práce a v březnu se podařilo (s zaplatit poslední splátku kupní ceny. Plánovaný termín dokončení prací se sice o něco protáhl, přesto však mohla ETF UK zahájit práci v nových prostorách 9. října 1995. Slavnostní otevření nové budovy se za účasti mnoha domácích i zahraničních čestných hostí, církevních, konalo ve velké posluchárně nové fakulty v neděli 3. prosince 1995. Na tuto sl v prosinci 1995 symposium „Česká teologie na konci dvacátého století", kterého se účastnil desítky zahraničních hostí a zhruba stejně domácích (přednesené příspěvky otiskujeme níže) K uskutečnění tak mimořádného díla (které je ovšem v této chvíli ještě zatíženo dluhem ve mil. Kč) přispěla dlouhá řada přátel a sponzorů, kterou zde opět není možno vyjmenovat. Vš jednotlivcům jsme za jejich pomoc hluboce vděční. Alespoň částečný obraz může nabídnout se dárců, jejichž podpora se dá vyčíslit ve statisících či milionech korun: WORLD ALLIANCE OF REFORMED CHURCHES. EV. KIRCHE IM RHEINLAND, DEUTSCHLAND. DIAKONISCHES WERK DER EV. KIRCHE IN DEUTSCHLAND. EV. KIRCHE IN HESSEN UND NASSAU, DEUTSCHLAND. STICHTING KERKELIJKE GEMEENTEOPBOUW OOSTEUROPA, NEDERLAND. EV .-LUTH. KIRCHE IN BAYERN, DEUTSCHLAND. EV. KIRCHE VON WESTFALEN, DEUTSCHLAND. EV. LANDESKIRCHE IN WURTTEMBERG, DEUTSCHLAND. EV. LANDESKIRCHE IN BADEN, DEUTSCHLAND. HILFSWERKDER EV. KIRCHEN DER SCHWEIZ (HEKS). GUSTAV- ADOLF –WERK  E.V.  DIASPORA  - WERK DER EKD (GAW), DEUTSCHLAND. GUSTAV-ADOLF-WERK BADEN, DEUTSCHLAND. EV. KIRCHE DER PFALZ (PROTESTANTISCHE LANDESKIRCHE), DEUTSCHLAND. EV. KIRCHE VON KURHESSEN-WALDECK, DEUTSCHLAND. LAND NORDRHEIN-WESTFALEN, DEUTSCHLAND. ALGEMENE LOTERIJ NEDERLAND. STICHTING KATHOLIEKE NODEN, NEDERLAND. PRESBYTERIAN CHURCH (USA), USA. THE HENRY LUCE FOUNDATION, INC., USA. EV. KIRCHE A. B.  IN ÖSTERREICH. EV. - LUTH. LANDESKIRCHE SACHSENS, DEUTSCHLAND. EV. KIRCHE DER KIRCHENPROVINZ SACHSEN, DEUTSCHLAND. EV. KIRCHE IN BERLIN-BRANDENBURG, DEUTSCHLAND. LUTHERHJALPEN — CHURCH OF SWEDEN AID. INSTITUT GLAUBE IN DER 2.WELT, SCHWEIZ. SAEMOONAN PRESBYTERIAN CHURCH SEOUL, KOREA.    THE CHURCH OF SCOTLAND.   SCHRÖTER-STIFTUNG, DEUTSCHLAND.   EV. KIRCHE DER SCHLESISCHEN OBERLAUSITZ, DEUTSCHLAND.   EV. - LUTH. KIRCHE IN THÜRINGEN, DEUTSCHLAND.   PLOWSHARES INSTITUTE, USA. Prostřednictvím Univerzity Karlovy štědře přispělo na zařízení velké části nových prostor Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Stejná vděčnost ovšem patří i dárcům, kte menšími částkami a jichž jsou stovky. A zcela na závěr dodejme, že rozsáhlost organizačníh a dny hledání schůdných řešení a množství jednání, které podstoupilo vedení fakulty a prac Synodní radou ČCE, vedly k obdivu až údivu těch, kdo mohli celý proces zblízka sledovat. ****************************************************************************************** * Pozdrav Dr. Karl-Christopha Eptinga (církevního rady bádenské evangelické církve a prezi Adolf Werk" v Německu) při slavnosti otevření nové fakultní budovy. ****************************************************************************************** Vážené dámy a pánové, milí přátelé Evangelické teologické fakulty UK, ve svém spise „Tajná řeč Nathanova k Davidovi" se Jan Ámos Komenský obrací na vévodu Sedmi Sigmúnda Rakóczyho. Toto působivé líčení je výzvou k poradě o reformě světa. V závěru Kome pak budu prositi Boha, aby Ti dal duši vřele toužící sloužiti Bohu po všechny své dny, aby rovnou touze i prostředky přiměřené síle, k prostředkům vhodné příležitosti, k sledování p provádění svatých plánů dostatek času, a konečně, aby všechno Tvé i Tebe samého korunoval na věky!" Těmito slovy Jana Ámose Komenského chci pozdravit Vás všechny a zvláště ty, kdo se v uplyn s úzkostí a mnohou nejistotou neúnavně zasazovali o nový domov pro Evangelickou teologicko Blahopřeji děkanovi a teologické fakultě, Karlově universitě a Českobratrské církvi evange křesťanským církvím, že tato budova Evangelické teologické fakulty může být dnes otevřena. radostné a naplňuje nás to vděčností. Za Gustav-Adolf-Werk evangelické církve v Německu i za Evangelickou církev v Bádensku to m s velkou účastí a sympatií. Slovy Jana Ámose Komenského vám v tento slavnostní den přejeme odvahu, síly, prostředky a příležitosti i čas, aby na této Evangelické teologické fakultě Karlovy mohla být konána dobrá teologická práce, která se bude šířit a působit. Neboť věde práce je živnou půdou pro službu církve, pro zvěstování evangelia v čase: Theologia procla evangelii necessaria est et materia. ****************************************************************************** * ČESKÁ TEOLOGIE NA KONCI DVACÁTÉHO STOLETÍ (symposium, ETF UK, 4. – 5. prosin ****************************************************************************** Myšlenka uspořádat při příležitosti otevření nové budovy teologické symposium tato událost postupně posouvala z oblasti snů a přání do oblasti reálných možn Vědecké rady ETF padlo ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že se slavnosti otevření no zahraničních hostí s mimořádným zájmem o českou (především protestantskou) teo příležitost zamyslet se ve větší šíři a hloubce nad českou protestantskou teol Primárním záměrem symposia byla tedy sebereflexe české protestantské teologie, jednak informovat o tom, jak sami sobě a svým úkolů, rozumíme, jednak učinit d některých aktuálních problémů. Situace několik i let po pádu totalitního režim tisíciletí nám klade palčivých otázek přemíru. Témata a názvy jednotlivých příspěvků do značné míry samy vysvětlují záměr, se přistupovali. K tématu vyrovnávání s totalitním obdobím se vztahují úvodní tři postupně z perspektivy trpěné akademické teologie (J. Smolík), teologie v diss teologie právě vznikající (M. Prudký). Změněná společenská i církevní situace volá po novém sebepochopení českého pro celospolečenském a ekumenickém kontextu (P. Filipi), existence teologických fa otázku po místě a roli teologie v rámci lidského intelektuálního usilování (J. Z perspektivy mezinárodní je nepochybně konec století chvílí k zamyšlení nad p protestantismu v rámci ekumenických křesťanských hnutí a organizací (M. Opočen zajímavou a překvapivou perspektivu múze nabídnout pohled zahraničního teologa Morée). Těm, kdo se symposia osobně nezúčastnili, nemůžeme zprostředkovat živé až pohn přednesené příspěvky navazovaly. Doufáme však, že publikované příspěvky poskyt byli bychom potěšeni, kdyby se nejenom setkaly se zájmem, ale staly se případn jhjr ****************************************************************************** * Theologie v období totality – Josef Smolík ****************************************************************************** „I přicházeli mi na paměť dnové předešlí, a léta dávní. Rozpomínal jsem se v n svém přemýšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě: Zdali na věky zazené Bůh neukáže? Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od po 77, 6 - 9) Pokusím se na pozadí dějinného kontextu posledních čtyřiceti let vyhmátnout th nás v té době doléhaly a na které jsme nestačili. Rád bych tak vyvodil ze zkuš i pomoc na cestu kupředu. Téma svádí k biografickému zpracování, k vyjádření v To však bylo již učiněno. Pokusím se omezit osobní tón a jednotlivá konkréta, Přitažlivost socialistické vize (1948—1968) Mocenský nástup komunismu v únoru 1948 zastihl tehdejší Husovu fakultu zcela n většiny jejích učitelů byl výrazně odmítavý. Důsledkem bylo předčasné pensiono a Novotného. Výjimku tvořil J. L. Hromádka, který se vrátil z Princetonu. Hrom zvratu v hlubokém přesvědčení, že se otvírá nová socialistická epocha, že důra a spravedlnost je biblickým motivům bližší než důrazy západní společnosti, že progresivní tendence našeho národního hospodářství. Myšlenka Božího soudu nad Hromádku zaměstnávala od doby mnichovské krize.[1] [ URL "#_ftn1"] Hromádkovo 1948 označuje katolík Tomáš Halík jako „hromádkovskou zátěž" českého protestan rozhovor s římskými katolíky proto musíme brát v úvahu, že viděli a vidí v při vážné theologické pochybení. Vychází-li nejmladší generace z přesvědčení, že j únoru 1948 byla rezistence, „třetí odboj", jeví se jí Hromádkovo počínání jako [3] [ URL "#_ftn3"] Přiznává, že toto přizpůsobení vytvořilo pro život fakulty možnosti theologické práce. Fakultní učitelé (většinou Hromádkovi žáci z první se po určitém váhání k Hromádkovi připojili. Ponechme stranou sledování dalšího vývoje směrem ke stalinismu, který narážel 1964).[4] Soustřeďme se na centrální problém. Socialistickou vizi jsme zpočátk kritičností. Pamatuji se, jak studenti na konvokaci padesátých let mě přerušil prohlásil, že kairos Ježíše Krista je naprosto jiné povahy než „kairos" Říjnov Tillich byl v pokušení vidět oba kairy na jedné linii, dokud jej Hromádka nepř Theologicky složitější situace však nastala, když v druhé polovině šedesátých optimistické naděje na obrodu socialismu.  Socialismus se svou filosofií dějin té době přitahovala (např. i P. Ricoeura).[5] [ URL "#_ftn5"]   P. Pokorný vyl jak se u něho odehrával svár mezi pesimismem vzbuzeným prvky stalinismu a mezi socialistické společnosti.[6]  Tyto naděje se zrcadlí i v Zásadách církve, kte jejich formulaci se pod vedením Hromádkovým podíleli učitelé fakulty. Pro mnohé zazářil v roce 1968 „socialismus s lidskou tváří" jako hvězda ohlašu model uspořádání lidské společnosti. Nadšení, které toto období s sebou neslo, v němž se spojoval nacionální mesianismus s hromádkovskou dějinnou filosofií. národu"[7] [ URL "#_ftn7"] však svědčí o tom, že jsme těmto pokušením nepodleh v univerzalitě Kristova díla smíření, překonává nacionalismus, volá na cestu n Pražského jara v jejich humánní poloze. Snili jsme veliký sen. Probuzení (1968—1980) Probuzení z vize, které nastalo po příchodu vojsk Varšavské smlouvy, bylo tvrd do vnitřního zmatku. Ani dnes se mi nedaří toto procitnutí plně analyzovat. Je byl strach. Ministerstvo kultury nechávalo členy fakulty, kteří se v roce 1968 působit. Nesměli do akademických funkcí. Od nikoho z učitelů se nepožadovalo vyjádření se cesty do zahraničí členům ekumenických grémií. To vedlo k tomu, že zasedání členy za „železnou oponou" přímluvné modlitby, posílala telegramy, což ovšem u a jen zvyšovalo atmosféru nejistoty a strachu. Nechci jít do dalších detailů. nic nedělo. V této „kafkovské" atmosféře se vytrácel zdravý rozum. Pohled do „ traumatizovat a uhranout. Strach však nebyl to jediné, co zatemňovalo mysl. Bylo tu i zajetí v koncepci, přijali. Německý theolog M. Beintker vystihuje tuto situaci, když líčí analogi naděje na obnovu socialismu ještě velice živá, určovala v závažném rozsahu pro elit. Je napínavou otázkou, za jakých podmínek se stávají ideologické omyly je "[8] Na pozadí toho všeho byly možné věty dokumentu „Poslání církve v přítomno socialistických států. Jako systém vlády je socialismus uskutečněn právě v těc socialismu pro Třetí svět, pro mladou generaci, celého světa (Světová students WSCF), pro řadu významných teologů, je veliká. Skutečnost, že jsme v posledníc nic nemění. Přitažlivost socialismu spočívá v tom, že je takovým uspořádáním s racionálním možnostem a dějinným podmínkám, v době industrializace a vědeckote zmínka o problému moci, o neostalinismu. němž socialismus neostalinistického typu troskotá."[14] Osm tezí se v optice t vzniku Charty 77 jevilo těmto bratřím a sestrám z disentu, ale i státní správě socialismu v jeho neostalinistické podobě, jako projev distance vůči nim a tím L. Hejdánek se táže: „Podrobují se dnes tato církev a její fakultní odborníci spíš naopak pomáhají všemi silami zavřít ústa každému, kdo by promluvil z Duch "#_ftn15"] Na profétický postoj tehdy církev ani fakulta neměly. Neměla na něj ani mnohem římskokatolická, která přijala oportunní Ostpolitik. Je třeba analyzovat v pok Na čí straně jsme stáli jako fakulta? Na základě vážných rozhovorů s tehdejším přesvědčení, že učitelský sbor rozhodně nechápal osm tezí, jež v té době přija neostalinismu a jeho bezpráví. Chápal je jako snahu zabránit politizaci evange mocenského zápasu „studené války". Na to je jistě možno namítnout, jak se boj evangelia, již marxisté církvím vytýkali, mohl dostat do rozporu s pozicí brat nebo církevní, na níž hájili právo a spravedlnost. Postoj evangelia se přece j postavit se za ně. Bude třeba hlubokého rozhovoru o otázkách, jak rozumět poli církev jako eschatologickou skutečnost a její vztah k občanskému hnutí, učení nám nebylo dáno Slovo, i když je to v Mt 10,18 zaslíbeno? Někde hluboko vězí k čtu o Boží všemohoucnosti u Jiřího Rumla, Jakuba Trojana, J. A. Dvořáčka - pok nutně jiné i postoje tím určené. Není ovšem možno pominout ještě jednu závažnou skutečnost. V Českobratrské cír silná tradice prof. E. Böhla, H. Kohl-brüggeho, J. Karafiáta, která se soustře Boží milosti, na sbor, jak to ve svých studiích prokazuje P. Filipi.[17] Tato války a po ní. K ní se pak přidala tradice S. Daňka, která táhne hluboký zářez dějinami. Kazatelé, kteří se k těmto tradicím hlásili, nemohli než klást důraz na život ze Slova v bohoslužbě, neměli-li ztratit svou identitu a dát se vmani by tuto identitu narušily. Je ovšem pravda, že se na tyto ryzí postoje mohly v i postoje únikové. To však nic nemění na oprávněnosti zmíněné pozice, která př domácí tradice od dob tolerančních, ba od dob Bratří jako „tichých v zemi".[18 posledu také o otázky moci, kterou tento model „tichých v zemi" ovlivňuje ve s každodenním životem z víry. Mám proto za to, že theologická kontinuita přerušena nebyla. Nebyla jen jedna odporu za cenu ztráty možnosti kázat. Byla i druhá cesta, kterou uznávali i čl kdo svědomitě připravují svá kázání, věrni konají pastorační práci, vyhledávaj stojí společně v jednom a témž zápase s námi v hnutí Charta, kteří se zastávám "#_ftn19"] Děsivá absurdita roku 1977 vynikne, když si uvědomíme, že církev i fakulta vni dokumentu 31 a že jejich členové stáli s podepsanými bratry a sestrami ve vzta přátelství. Když čtu dokumenty, v nichž se naši žáci zcela oprávněně dovolávají našich výr postojů členů disentu (např. dopis M. Rejchrta synodnímu seniorovi, doklady do cítím ránu, která není zajizvena. Důsledkem bylo přerušení rozhovoru. Dali jsme se rozdělit. Hrubá moc se ukázal moc Ducha, i když i její projevy se objevovaly. Rozdělení a ztráta rozhovoru o fakultu dodnes, a to je veliká bolest a vážné nebezpečí. Přešlapování na místě (1980—1989) Poslední desetiletí je příliš blízko a málo průhledné pro ty, kdo žili v babyl který vzal vizi socialismu všecku dynamiku. Jako učitelé jsme se soustředili n literární, jejíž ovoce slouží církvi i studentům podnes. V této souvislosti ji Ekumenické styky jsou jednou z vážných theologických otázek. Hromádka nás posa ekumenismu, v němž se členové fakulty vezli ve vysokých funkcích. Nebylo by vš jen jako turisté nebo ekumeničtí stratégové vezli. Podíleli se na významných d God in Nature and History a jiné)[20] [ URL "#_ftn20"] , získávali stipendia p církev v tisku, překládali významné ekumenické texty. Katoličtí bratří si toho pozitivní hodnocení Křesťanské revue a Communia viatorum.[21] Klade se ovšem o Kristovy církve v sobě implikuje účast na práci „reálného ekumenismu" v Ženevě Hooft, Hromádka a jak jsme měli za to, neboje třeba hledat nové formy ekumenis mocenských a velmocenských struktur globální politiky. Je takový ekumenismus m Nejvážnějším úkolem, který byl před námi v osmdesátých letech, bylo získání no obavy, aby se míst na fakultě nezmocnili kariéristé, jimž by to zákon snadno u jež jsme dodržovali, bylo vlastně ilegální. Vyhlédli jsme si některé bratry, k své schopnosti. Byl tu však háček. Tito bratří se stýkali s disentem, účastnil jim nestačila. Učitelům fakulty, kteří studovali za nacismu, nesli tíži stalin Charty, se jevily problémy osmdesátých let, jichž bylo dost, vybledle. Neviděl radikalitou, která je vlastní mládí. To byla chyba. Styky těchto mladých bratř správa bedlivě sledovala, ovšem neusnadňovaly jednání o tom, aby mohli dělat d Otevřené otázky, výzvy a varování Nakonec shrnu otázky, které nás od sedmdesátých let pronásledují. Je jich mnoh čtyř okruhů. Milost a-i zákon Mezi důrazem evangelia podle Matouše na poslušnost Tóry a na Boží království a ospravedlnění, mezi Lutherem a Lukášem Pražským vibruje silné napětí, do které se modlíme: „přijď království tvé." (Mt 6, 10). Je království Boží univerzální Boží je eschatologickou skutečností, na které má podíl zde a nyní. Účast na kr nebezpečná záležitost. P. Ricoeur sugestivně líčí, jak vize univerzálního král „klerikami vášně". „Klerikální vášeň je s to zplodit všechny základní podoby l souvislost mezi politickým totalitarismem naší doby a „klerikální vášní" mocen Musíme mít odvahu vzít na sebe odpovědnost křesťanstva za to, co „klerikální v Tuto odpovědnost musíme na sebe vzít společně i s církví římskou. Nebyla jen k také protestantské procesy s čarodějnicemi, byla ženevská Servetem smutně pros odpovědnosti se nemůžeme vyvléci odvoláním na Chelčického a Jednotu, kteří pře totality varovali. V totalitarismu sedmdesátých let nedozrály jen těžké omyly demokratické kontroly moci, nýbrž svými neblahými důsledky se projevily i blud samém lůně křesťanstva se uplatňovala totalitní ideologie. Ani jako dědicové Chelčického a jednoty jsme nenalezli společné vyznavačské a Barmenským tezím -, které by vrhlo ostré světlo na scestí moci, na něž se círk strhnout. Prudké sváry a polemiky o to, kdo nese na náboženském pronásledování že jsme si jako evropské křesťanstvo neuvědomili společnou vinu, což je předpo totalitarismu zvnitřku. V té pozici jsme v sedmdesátých letech ještě nebyli, d Ani dnes nestačí jen samospravedlivá kritika politického totalitarismu. U křes pokrytecky. Zřejmě nestačí jen pokání za jednotlivé projevy křesťanské totalit stranách, zřejmě jde o hlubší otázku pojetí církve, o otázku systémovou. Kdy a kde nastává onen osudný okamžik, že se vize království zmocní „klerikáln moci v sekulární oblasti? Odpověď budeme muset hledat v otázce ospravedlnění z království, zákona, v následování, v eschatologické přítomnosti království v k musí proniknout do oné polohy víry, kde svátostně darovaná univerzální milost angažovaného postoje služby, svědectví, profétie, a přitom se nestane obětí mo nesklouzne na pozice doktrinálního pojetí pravdy, nepodlehne svůdnosti ideolog vstoupí na cestu následování v plné svobodě, a je-li třeba, přijímá bez výčite utrpení. Mladá generace učitelů svým návratem k luterství, svým rozlišováním milosti a proniká do těchto poloh.[24] Bál jsem se, že odpor proti režimu ji strhne na l se tak. Na druhé straně si nemyslím, že jim jejich vlastní identita dovolí úni když ji theologicky chápou jinak než starší, Hromádkou ovlivněná generace. K světlu, které království Boží vyzařuje do dějin, patří také vize světa, „kde svoboda, mír a bratrství, "jak čteme v kázání K. Bartha a E. Thurneysena z rok tohoto světa se socialismem.[25] [ URL "#_ftn25"] Světlo této vize není možno Udělali jsme však bolestnou zkušenost: Běda, zmocní-li se této vize světská, p Praha je místem snů a těžkých procitnutí. Snili jsme velký sen Masarykovské re statisíce Židů do demokratického Československa.[26] [ URL "#_ftn26"] Přišel M „socialismu s lidskou tváří." Přišla okupace. Sníme dál, neboť jsme v zajetí h nesdílím Lutherovo tvrzení, které učarovalo J. Štefanovi, že enthusiasmus je „ kacířstva".[27] [ URL "#_ftn27"] Jak snít a být při tom realistický? Odpověď na toto tajemství: Vrátit se na pů zákoně pojí sen proroků a tvrdá realita dějin v slově Hospodinova zaslíbení a eschatologické skutečnosti a na tvrdé realitě zároveň — to se přece má dít při kázání Slova, na které odpovídáme prosbou: „Přijď království tvé." Nedat se ro Živý Kristus, přítomný ve večeři Páně dokázal mocí svého Ducha překlenout prop židovstva, když se Pavel a Petr posadili za jeden stůl (Ga 2,l1n). Tu moc má i večeři Páně na Vinohradech, kde jsme byli u jednoho stolu právě v nejtěžších n však vnést svazky solidarity do všedních dnů. Dali jsme se rozdělit, rozhovor veřejného rozhovoru deformuje víc ty, kteří ji připustí. Rozhovor, v tom smysl jen politická záležitost. Je to záležitost lidství. Pokání Dopis „Děti kajícníků" klade otázku pokání v závažnosti, kterou jsme si neuvěd Platí, že bratru máme odpustit sedmdesátkrát sedmkrát (Mt 18, 22). Avšak jsou hříchy proti Duchu svatému (Mt l2, 31; Mk 3, 29). Při nich už není možné pokán mluví epištola k Židům (6, 4-6). Tato její pasáž zřejmě budila rozpaky, zda ep Jde o neodpustitelné hříchy v době pronásledování. Není tomu tak, že v době pr můžeme brát hřích na lehčí váhu, vždyť všichni hřešíme. Právě v takové době se smrti. Jsem přesvědčen, že se církev a fakulta nedostali do pozice, v níž by v se nám z obzoru království blahoslavených (Mt 5, 3 – 12)? Dokážeme zachovat a statky, do nichž se promítalo křesťanské dědictví Evropy? Bude nám dáno proroc modlitbám a zápasu o vše nás zavazuje poslušnost slova Božího i projevy solida ****************************************************************************** * Theologie zdola (příspěvek k bohoslovecké sebeanalýze období normalizace v Č ****************************************************************************** Metodicky se ve svém výkladu omezím na období po srpnu 1968 a na vlastní Česko evangelickou. Pro pochopení theologických motivů v rozhorlování jejích předsta učitelé Komenského bohoslovecké fakulty, i postojů a reflexí vlastních či disi provenience, bude ovšem nutný tu a tam odskok do předcházejícího období. Výkla historii církevně politických a theologických zápasů. Chci se pokusit spíše o lému. Budu proto postupovat tak, že předložím několik problémových okruhů. Tat diskusi více, než rozsáhlé analýzy. 1. Krize kontinuity V druhé polovině sedmdesátých let, před dvacátým synodem (20. - 22. 10. 1977), pozoruhodný text Děti kajícníků s 22 podepsanými mladými vikáři, faráři a boho několik bodů, které charakterizovaly krizi naší pražské theologie. Na první mí kontinuity. Myslel jsem tehdy na rozchod s bohosloveckými stanovisky, která js prohlášení XVI. synodu (Synod svému národu) z února 1969. Až do té doby jsme b přesvědčeni, že víra vede k odpovědnosti za věci veřejné. Pamatuje na solidari lidská práva. Záleží jí na obojím: na vnitř ní ryzosti i na odvaze vyznávat pr právě proto, zeje neseno nadějí na univerzální panství Kristovo, které se má n církvi i na veřejnosti. Aspoň tak či podobným způsobem jsme to veřejně zastávali po lednu 1968. Ještě se synod naší církve odvažuje stát v kontinuitě tohoto zápasu, v době, kdy mno přizpůsobí jen té politice, kterou u nás připustí okupační moc. Církev v onom solidaritu se svým národem, ale přitom se staví jednoznačně kriticky proti nac Cituji: „Skutečnost smíření v Kristu je silnější i než to, co se stalo v srpnu nést poselství Kristova smírem vůči všem lidem, nevyjímaje lid národů pěti zem jen v pravdě a svobodném a rovném, rozhovoru o ní. " Z těchto výsostných poloh nadále přistupovat ke svým úkolům, působit misijně ve společnosti, stát na str maličkých." Po několika letech soustavného tlaku, který začíná sílit ze strany státních or nastává obrat. V církevním vedení se krok za krokem začíná prosazovat vůle k b Synodní rada nabádá k uvážlivosti při volbě slov, upozorňuje na to, že projevy kazatelů, je možno posuzovat také z hlediska politických účinků. Zároveň začín uzavřenosti a soběstřednosti. Církev se v oněch letech vzdává jedné pozice za míst od systematické práce mezi mládeží vůbec, nechává si vnutit zásadu, že se jen na půdě místních sborů. A hlavně: přestává zasahovat do veřejných otázek - počínaje XVII. synodem zůstávají nakonec jen takové evergreeny jako jsou bohos péče ve vězeních. A co je ještě povážlivější: synodní rada nabádá k revizi pře z jejího dopisu z února 1972: „...i doba XVI. synodu podmínila některá jeho us změněné politické' situaci nemohou být vodítkem pro dnešní vztahy jak synodní státní správě. Je třeba vždy znovu pečlivě zvažovat, co v našich stanoviscích poselství, co je ovocem Ducha svatého a co je dobové podmíněno nebo založeno j názorech. " Nechávám stranou problém vztahu mezi tzv. dobovou podmíněností a působením Duc ohnulo směr našeho uvažování k polohám, kam nemůžeme vstoupit. Nicméně konstat lacích se ohlašuje zlom v mravní a duchovní kontinuitě českobratrského bohoslo si theologie služby — vůdčí bohoslovecká zásada, na které vedení církve až dos strategii, začíná sama z obav před protivenstvím ukládat hranice. Opouští exis svědectvím o moci Evangelia ve všech oblastech života, a tedy i na veřejnosti. humánnější podobu společnosti. Stahuje se za hradby sborů. Theologie dialogick se postupně proměňuje v theologii přizpůsobování dobovým poměrům. V tomto kont jež kotví v poselství o božím vtělení v Kristu, jeden z nejsilnějších motivů H jsme bohoslovecky po desetiletí čerpali, se stává nástrojem, který mravní rozp urychluje. Ač při korektním theologickém rozvažování je nutno solidární postoj na ty, jimž jsou určeny — jiná je přece solidarita vůči mocným, jiná je solida solidarita bez tohoto rozlišení ošidným heslem, za nímž se skrývá snaha vyjít konfliktu, přežít. Je církev jako celek ochotna přijmout tuto linii? Než odpovím, chci připomenou obrat uskutečňuje v mezinárodní situaci, kdy se západní země po porážce reform orientují na dlouhodobou spolupráci se SSSR a jeho satelity a nepočítají se zá na východ od Labe. I u nás snad bez výjimky každý ví, že nový reformní pokus m imperiální moci, a že k němu v Sovětském svazu nedojde dříve než za desetiletí negativní dopad na každou snahu cokoliv změnit. Západní člověk si asi neuvědom politickým tlakem tři, pět let anebo dvacet, třicet. Jistě i tato okolnost, dále prostá lidská obava a strach ze ztráty zaměstnání bohoslovci toto řešení vítali. Jevilo se jim jako nejčistší. Církvi to údajně poslání, které se v žádném ohledu nemá opírat o světskou moc. Zvěstování Slova poslušné dosvědčení v osobním životě, jsou jedinými způsoby, jak smí a má círk Jenže problém byl složitější již v padesátých letech, vlastně od chvíle, kdy v tzv. hospodářském zabezpečení církví. Ten umožnil komunistické moci vykonávat který se postupem let měnil v hrubé zasahování do vnitřních záležitostí. V údo stát reálného socialismu nevybíravých totalitních metod. Jeho orgány, zejména církevních struktur. Z četných dokumentů o jednání představitelů církve i faku církevní při ministerstvu kultury lze vyčíst, jakým neomaleným, konstantinovsk úředníci (a v jiném kontextu) i pracovníci StB do rozhodování o církevních a f Svoboda církve byla za těchto okolností dalekosáhle podvázána. Nestála vůči státu a společnosti v onom svobodném odstu svéprávné chování, svobodný dialog uvnitř i navenek. Z této dějinné zkušeností že pokonstantinovský model je realizovatelný jen v demokraticky spravované spo rozdělena, stojí pod kontrolou a stát si neklade žádné ideologické cíle, jež b Model služby jako výsostný znak církve, jež si nic od státu nenárokuje, se hro mocenského státu, který si nárokuje od společností i církví vše. Model služby, mění v službičkování. Pokonstantinovské církve se chovají povolně vůči novodob do souboru rekvizit, s nimiž tento stát vybavuje divadelní scénu nebo výstavní mezinárodně-ekumenických stycích jsou dokonce jeho nejlevněji honorovanými vys 3. Moratorium na rozhovor Za situace, kdy stály u nás všechny církve a theologické fakulty pod soustavný vykonávat rozhodnutí, k nimž by v demokratické společnosti nikdy nesáhly, se n otevřený rozhovor v církvi. Spory o theologickou orientaci řešilo vedení církv skými postupy. (Důtky 16 farářům a vikářům z podzimu 1977). Odpůrci oficiální na přežití, ztráceli možnost svá stanoviska nejenom před církevními kruhy obha sdělit. Zde se naše církev dala svést k podobnému počínání vůči jinak smýšlejí utlačující moc vůči svým odpůrcům. Považuji to za jev, který po II. světové vá v Německu za politickou vinu. Publikační možností se uzavřely. Zejména faráři byli navíc postiženi tím, že církevní vedení jim bránilo dokonce uplatnit práv funkce presbyterů. Zde církevní vedení přišlo s krkolomnou právnickou konstruk nemohou být presbytery, protože byli ordinovaní, a nesmějí vykonávat duchovens stát odňal souhlas. Těmto farářům byl ztížen, někde zcela znemožněn, přístup n farářské konference. Nesměli být voleni do církevních shromáždění. I na této o pokonstantinovský model hroutil. Cizí moc a cizí duch se usídlily uvnitř církv 4. Krize úcty k svrchovanosti, svědka K ní docházelo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Takřka naplno se pro který je ohlášen již výše zmíněným dopisem Synodní rady z února 1972. V církvi oficiální linie vytlačován na okraj. Je to sebezáchovný manévr pospolitosti, k ni mohou dopadnout ze strany světské moci proto, že s ní není spokojena pro ne jejích členů. Formuloval jsem si tehdy problém v několika otázkách: Je to krize víry v Boha ke každé lidské bytosti - v církvi i mimo ni - po svém a nezmanipulovatelně. C výzev má nějaké hranice? Puzení Božího ducha se dotýká všech srdcí. Každý může ani netušíme. Kdo si osobuje právo dívat se na bratra jako na ovladatelnou byt disciplinárnímu řádu? Zapomněli jsme na reformační zápas otců? Odkud odvaha up svědka, kterého povolává sám Bůh? Nemusíme spolu v církvi souhlasit, a jsme po i veřejně (zde bylo ovšem přání otcem myšlenky), ale nesmíme panovat nad vírou je riziko pro všechny. Nelze před ním imunizovat naše společenství. Útočištěm ani souhlas většiny. Církev mající ve svých základech čtyři konfese a zrozená obdarovaných nesmí umlčovat ty, kdo chtějí svědčit podle poznání své víry. Jen bezkonfliktního přežití může nařizovat: Nemluvte více. Nad Kristovými svědky v moci. (Sk 5,29.40) 5. Dvě paradigmata Je třeba přiznat, že nakonec po XX. synodu dochází přece jen k rozhovoru mezi a některými bohoslovci, kteří podepsali Chartu 77. Byl jsem mezi nimi. Rozhovo roky a byly velmi intenzivní. Šlo v nich o soustředěný pokus vyjádřit podstatu vykrystalizovala dvě paradigmata. Bohoslovci vyslaní synodní radou formulovali ospravedlnění pouhou vírou. Bylo pro mne a mé kolegy jistým překvapením, že se luterské linii. Ale v situaci tlaku, v němž církev stála, umožňovala tato pozi tohoto pravověří právě proto, že nežádalo explicitně angažmá ve veřejných otáz moment proti snahám porozumět zvěsti Evangelia v jeho univerzální šíři, včetně politickém. A to bylo jako ušito na míru poměrů, v nichž jsme stáli v oné chví že to tehdy představitelé církve myslili upřímně. Byla to však theologická chy Jaspersem říci: theologická vina. odpovědná biblická práce, svobodné kázání, přímluvné'modlitby, pomoc potřebným hranicemi. "Nechtěli jsme připustit, aby mezi nás a ostatní spolubratry v úřad klín. 6. Krize jednoty církve Se smutkem je třeba říci, že se státní moci v období normalizace podařilo círk společná vina. Po dialogu z konce let sedmdesátých rozhovor mezi námi ustal. M souhlasu, jejich rodiny a přátele na jedné straně a vedení církve i fakulty na synodu jsme stáli u jednoho stolu při vysluhování Večeře Páně - k velkému přek správy, kteří si dali hodně záležet na tom, aby se tento synod definitivně dis Dráždivá otázka: mohli to Dr. Černý a jeho spolupracovníci z ministerstva kult jako fintu vedení církve a NO, kteří se jen na oko mezi sebou poškorpili, a te domluvenou hru? O hru nešlo. Byl to vážný pokus, z obou stran jistě vážně míně jsem si ovšem tehdy dobře vědom, že se pohybuji na hraně. Vězeň synodu, Dr. La přítel, má před dveřmi policajty, Jan Šimsa se odvolává k XX. synodu na protes jemu, mně a dalším. A já přistupuji k stolu Páně s těmi, kdo důtky udělovali. v církvi vést dále koncepční rozhovor byla posilována tím, že synod - opět k p rozhodl takový rozhovor zavést v církvi jako jedinou možnou metodu, kterou lze si vědom, že duchovní při nelze rozhodnout kázeňským postihem. Nicméně jednota Pravá jednota, tak jsem uvažoval, se rodí z naslouchání hlasu Pravdy. Ten nemá svědek, ani představitelé instituce. Zatěžkávací zkouška náročného vztahu mezi řešitelná jen v poslušné otevřenosti vůči duchovnímu nároku Pravdy. Nikdo z ni shůry či řehtání úředních šimlů. Jednota v pravdě je náročná, nemá nic společn a nacvičeným potleskem - praxe tak běžná v normalizační éře na všech stupních jednotě je cizí vnější uniformita. Raduje se z různosti darů. Apoštolské svěde platí pro církev i v obručích svíravé moci. Respekt k odlišnosti je jedním z k Unést bratra či sestru, kteří jsou nepochopitelně jiní, patří i v církvi k den jednotě je jiného druhu než řád nadekretované poslušnosti. Vede k vděčnému údi jiní. Vykonávat v takovém společenství kázeň, znamená nabádat sebe i druhé, ab neuhasínal, aby rozměr kritického rozvažování zůstal zachován i na příští den. 7. Krize pojetí církve Často se nám vytýkalo, že nemáme rádi církev. Že jsme se dali cestou, která jí moc, o politiku. Nám se to, paradoxně pověděno, jevilo zcela naopak: církev, k tzv. čisté evangelium, soustředit se na své věci, budovat sborová společenství společnost strádá hospodářsky, sociálně a lidsky, je v politice až po uši. Ve mlčí, a pak nahrává mocipánům, protože se postižených nezastane, anebo vydává kampaním, volbám, a tím prozrazuje, že nelze se sebe politickou odpovědnost se žije církev v politických realitách. Není úniku. Ale v nich má osvědčovat víru ukazuje nad něj, sytí se z duchovních zdrojů, které jsou mimo politické realit svého Pána, který ji vyvolává i v nesvobodných poměrech k svobodě svědků. Vyvo zároveň přivoláváním milosti pro tento svět. Jde o dvojí nerozlučně spjatý poh kdysi Luther. Svoboda ode všech je zároveň služba všem. To musí církev mj. vést k čistotě theologické řeči. Jestliže se církev i fakul svých oficiálních prohlášeních (např. v textech o poslání církve, v osmi tezíc považují reálný socialismus za rámec, v němž chtějí konat své poslání, chtěly společnost je v očích církve s ohledem na její svědeckou funkci překonána. K t svému prostředí dospět církev kdekoli na světě. Avšak věrohodnost takového pos negací minulého stavu, nýbrž zároveň tvůrčí kritikou přítomného stavu. Neučiní jha konformity. Pravá církev žije totiž ze zdrojů Božích zaslíbení, které jí u Proto se nemůže nikdy ztotožnit s pořádky tohoto světa. Samozřejmě, že se svět víře prodírá do jejího středu, leze na kazatelnu, sedí pod ní. Ani sborové spo neprodyšně před vábničkami světa. Jsme jimi — a tehdy strachem na prvním místě Proto patří k bohosloveckým povinnostem pravé církve, i jako instituce, neumlč kritiku uvnitř vlastního okrsku i za jeho hranicemi. A nebát se konfliktů. Pra svobody. Jen tak se nám osvětluje i pravá, nekamuflovaná realita kolem nás. Pa jimiž chtěla normalizovaná moc zastřít své počínání. Šlo nám tedy o pravou církev. Ta se stává po způsobu Slova v tomto světě tělem pouti existuje jen jako tělo vedené na kříž. Tělo není netečná masa, nýbrž mas se otvírá Slovu, tuší, baví již v obecenství Večeře Páně, že tělo je lámáno a v tomto světě hříchu. Proto i za reálného socialismu platilo pro církev nezale beroucí vážně zvěst o lámaném těle je ochotna dát se vtáhnout do dramatického pronásledovaným (to je ono pravé skandalon, ano, průšvih). V něm se i dnes lám svědomí a duše jsou ohroženy. Kázali jsme tehdy o svrchovanosti Kristově, o mo ve skutečnosti poroučeli své duše? Ten protivník Boží i lidský obcházel s máme rezignace, troubil na rohy sytosti, obestíral závojem lhostejnosti a strhoval oblékal plášť nelidskosti. všem rodičům uložena povinnost vychovávat děti v marxisticko-leninském světové hlas a asi z třiceti sborů naší církve přicházely na ministerstvo spravedlnost našli odvahu i rozum a správné bohoslovecké stanovisko. A nejnebezpečnější par upraveny do přijatelné podoby. Dlouhotrvající diskriminace vykonala své. I tak bych chtěl závěrem připomenout cestou neoficiální a bohoslovecky promýšleli zápas o spravedlivější řády ve sp nacházeli u řady spolubratři na farách prostor pro setkání a rozhovory. Členov v našich městech pro neoficiální bytové semináře. V nich jsme mohli přijímat i církví, kteří tak konali skrytou část ekumenické spolupráce, na niž jsme mohli Chtěl bych i oficiální církvi a naší fakultě přiznat, že se snažily projít nes ztrátami. Ne vždy se jim to podařilo, někdy si samy při tížily. Neprohlédly ls byly nadmíru důvěřivé. A hlavně mnohdy nepoužily duchovních zbraní, které by b a ústupy. Je třeba litovat, že neochránily všechny své faráře, učitele či stud i církev vykonaly velké dílo překladatelské a věnovaly v moderním ekumenickém veřejnosti nedocenitelnou kulturní hodnotu. Fakultě jistě patří dík za to, že bohoslovecký odkaz české i světové reformace na takové vědecké úrovni, že to v i dnes respekt akademické veřejnosti domácí i zahraniční. I na to jsme mohli p A tomu bezpochyby vděčíme za to, že se s takovým ohlasem setkal u sesterských rekonstrukce nové budovy pro naši Evangelickou theologickou fakultu, v níž jsm ****************************************************************************** * Co je emet? - aneb - Kterak začínající český evangelický bohoslovec hledal s době po XVI. sjezdu KSČ -- Martin Prudký ****************************************************************************** Autobiografická črta z perspektivy nedostatečného odstupu - Mému otci, který si pro mé hledání zažil své *============================================================================= * I. Úvod *============================================================================= Jsem přesvědčen, že zadání tématu "Naše teologie v době totality" mně bylo nem stejného přesvědčení brzy nabudou i ti z vás, kdo zatím tohoto mínění nejsou. začátku vyjádřit své porozumění a sympatie všem těm, kdo nad mou řečí mají či sdílím; a vskutku mne mrzí, že jsem se k tomuto proslovu, který mi nesedí, kte nemám zalíbení, dal vůbec přemluvit. Nicméně - byl jsem požádán, abych se podobně jako prof. Josef Smolík (za jehož bohoslovec imatrikulován) a prof. Jakub S. Trojan (za jehož děkanství nyní na tomu, "jaká byla naše teologie v době totality"; prý proto, že úhel mého pohle Ne že bych hledal (a dokonce snad našel!) nějakou "třetí cestu" mezi teologií strukturách (KEBF, oficiální církevní grémia 70. a 80. let) na straně jedné a straně druhé. Můj "jiný" přístup je dán (jak tomu rozumím) především generační vidno na první pohled - ke generaci, které se v jistém smyslu již týká "milost Gnade der späten Geburt): před listopadem 1989 jsme spolu s mými vrstevníky je kolbiště zápasu, na proscénium, kde se zápasilo ve zformovaných pozicích. Na d ještě mezi ty, kteří o tomto kolbišti, o jeho zákulisí a technologii jeho prov nepoznali a nebyli nikdy stavěni do tříbivých dilemat rozhodování v dusivé rež zvláštního guláše přijaté či uložené odpovědnosti a důmyslně nastrojených past nejužívanějším kořením). Spolu se svými komilitony jsem se učil býti bohoslovcem v éře posledních deset komunistického režimu. Svoji řeč jsem proto s jistou uštěpačností, leč veden s trefné, nadepsal otázkou: "Co je emet? - aneb - Kterak začínající český evange teologickou orientaci v době po XVI. sjezdu KSČ." Konec let sedmdesátých a léta osmdesátá, éra po Chartě 77 - to byla doba, kdy orientovat a hledal jako bohoslovec pevnou půdu pod nohama. V této době oba př protříbená a jednoznačná stanoviska a v jistém smyslu osobně representovali dv pozice. Já jsem v této době teprve vstupoval na scénu a snažil se na ní najít. promluvit k danému tématu (ač to nijak přímo nesouvisí s mou specializací), ch nepříjemnou), abych tu ze svého raného hledání bohoslovecké orientace vydal po Činím tak s mnohým zdráháním, obavami a otazníky (nehotov a nerad). - Kéž bych v této chvíli uměl podat nedávná léta našich bohosloveckých zápasů svědkové z tzv. deuteronomistické školy - tak, aby vynikly Hospodinovy slavné abychom "poznali dnes a vzali si k srdci, že Hospodin je Bůh nahoře i dole na 4,39). V tomto smyslu (nejen pro nedostatečnost mé schopnosti dané téma vyjádř o přisluhování Parakléta; ten, jak vědí Písmáci, nejen ukáže světu, v čem je h nýbrž přímo uvede do veškeré pravdy - a to s jasným zacílením - totiž: k oslav *============================================================================= * II.Charakteristika doby (kontext hledání orientace) *============================================================================= Mám-li mluvit o hledání orientace v časoprostoru konce sedmdesátých a začátku nejprve tento kontext nějak stručně charakterizovat. Omezím se na několik rysů za důležité, sledujeme-li hledání duchovní orientace - a orientace bohosloveck A.nezastíraný kolaps ideové přesvědčivosti režimu Sedmdesátým létům se eufemisticky říkává doba "normalizace". K ústředním rysům rozkvětu nadějí na humanizující přerod socialismu (komunistického programu) z tvrdé vystřízlivění. Ve všech oblastech společnosti byl mocenský režim razantn nastal málo zastíraný a jen povrchně kamuflovaný kolaps. Jakkoli normalizační vedoucí mládeže /svazáci/, vedoucí pracovníci institucí) vytrubovali určitý id nežádali, aby tomu člověk věřil či aby to vůbec bral vážně. Právě naopak! Vysk Orientovat se v takto vyhraněné situaci nebylo prvoplánově příliš složité. Být per definitionem nemožné. Navíc, režim sám to strictu senso ani nežádal; v tét přesvědčivost už vpodstatě rezignoval. C.otázka moci, resp. požadavek poslušnosti Co ovšem režim žádal, byla loyalita k totálnímu mocenskému nároku vládnoucí sk teoretickou, ale v realitě života prokazovanou konformitu s daleko jdoucím pan nadšení pro ideály, nýbrž poslušnost. Konformita mohla být třeba i trpná, vnit padesátých let, téměř nikoho nepopuzovalo), jen když byla praktikovaná. Těsně před příchodem na fakultu a během počátků svého studia jsme to s mými vr čítankové zřetelnosti na vzteklé kampani režimu proti Chartě 77. Při hledání b nás v této době pochopitelně velmi výrazně vedlo to, jak jednotlivé osobnosti společenství pod tímto tlakem jednaly, jak promýšlely a formulovaly svůj posto D.dobový šibbolet: věrohodnost Myslím, že jedním z nejdůležitějších orientujících fenoménů v této situaci byl věrohodnost. Hledal-li kdo (zejména mladý člověk) orientaci ("pevný bod"), nešlo mu v této tak o to, jakou ideovou náplň kdo zastával (jakkoli byly určité pozice předem zejména o to, zda a nakolik je osoba či skupina, na niž se obrací, důvěryhodná zda nepřisluhuje režimu, zda je neujařmená, ve svém postoji svobodná a ryzí. T ujištění se otevíraly další otázky: co tuto ryzost a svobodu zakládá, z čeho t vytváří tuto věrohodnou identitu. *============================================================================= * III.Hledání orientace bohosloveckého začátečníka *============================================================================= A.předpoklady V návaznosti na předchozí odstavce jen stručně zdůrazním, že i v oblasti círke bohosloví byla věrohodnost základním předpokladem jakéhokoli hlubšího působení Kde jinde, ne-li v teologii přece platí, že každý "professor" je per definitio angažovanost (či neangažovanost) nemůže nijak zamlčovat, ani hrát, ani kamuflo specificky citlivých aspektech v dané chvíli aktuálních. Kdo to nepochopil a n pokoušel, dříve či později se sám zřetelně znemožnil. U těch bohoslovců, kteří působili na farách nebo byli bez státního souhlasu, p většinou žádný problém a mladí bohoslovci k nim přicházeli docela samozřejmě s S učiteli na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě to pochopitelně bylo že fakulta (narozdíl od církví) byla institucí přímo podřízenou státním orgánů učitelů bohosloví byla mnohem vázanější a v kritických chvílích mnohem komplik či pozice teologa působícího mimo koncesované struktury. Fakultní představitel s vrchností opírat o presbyterně-synodní zásady rozhodování; občas se museli p očividně ponižující direktivě. Čím hlouběji zasahovala do specificky teologick dotyční bohoslovci snažili trapnost věci zahalit do pozitivního, jakoby z vnit zdůvodnění, tím více tratili na svém kreditu.[30] [ URL "#_ftn30"] Přece jsme i v této situaci přicházeli na KEBF rádi a s velkým očekáváním - oč vnitřně svobodného a přímo či nepřímo orientujícího. V tomto očekávání jsme ne Sluší se myslím říci (jakkoli nechci, aby to znělo jako jednostranná pochvala, nynějším kolegům), že se to na evangelické fakultě - navzdory rozmanitým a něk věrohodnosti - přece jen ani v těch mizerných 70. letech nehemžilo vyhlášeně a či oportunistickými postavami, o nichž by každý studentík předem dobře věděl, především pro svou službu fízlovskou a teprve pak /možná i/ učitelskou. Tak to školách docela běžné a výrazně tím trpěly - alespoň jak jsme to mohli poznat - bohoslovecké. Takové zřetelnosti celková situace na KEBF nedosáhla (jednotlivo - Ovšem: o to těžší bylo se v takové víceznačné situaci orientovat, zejména pr Drtivá většina učitelů KEBF si u nás studentů získávala osobní věrohodnost nej elementární lidskou otevřeností. Na rozdíl od jiných institucí minulého režimu se na KEBF překvapivě nesetkávali ani s očividnými ignoranty, ani očividnými d svých pozicích z kádrových důvodů (výjimky, pokud se vyskytly, byly po mém sou rozhodujícím pravidlem). Dalším důležitým fenoménem, který hrál ve věci věrohodnosti našich učitelů boh roli, byla jejich živá integrace v konkrétním společenství církve. Základní so souručenství se v daných podmínkách vnějšího tlaku velmi silně projevovala prá žáků na fakultě. Mám za to, že mnohá konkrétní napětí a mnohé konflikty získáv teprve svou specifickou teologickou hloubku; šlo přece o spory uvnitř společen společné sdílení modlitební a společnou účast na svátostech! Všichni zůčastnění víceméně sdílejí základní souřadnice, položené společně v b Hromádkovské již v 50. letech, a nijak je zásadněji neproblematizují. Diferenc takovými rozhodně nepřevyšují rozdílnost či pestrost uvnitř skupin samých. Pře originalitu mnohého bohoslovce se myslím dá říci (načrtnuto dvěma hrubými tahy zúčastněné příznačný silný biblický zájem (příznačný pro celou poválečnou gene bohoslovců) a jasné vymezení teologického východiska ve zjevení (zřejmě ohlas hromádkovských a všeobecného ústupu teologického liberalismu ze scény). Tato blízkost, ano až shoda v základním vymezení se (jen zdánlivě paradoxně) n ve sporech a konfliktech - oba tábory se v nich zhusta dovolávají týchž autori spor se pak vede spíše o "tu správnou interpretaci" (našeho) společně uznávané oním orientujícím odkazem vůbec jest (či snad býti má) a zda jej vůbec máme či Oč se ty spory vedly především či nejzásadněji? - Z hlediska svého tématu bych chtěl uvést dva okruhy: C. eklesiologie Jednou z oblastí, kde se otevřeně vedl hluboký spor, byla eklesiologie. Hned d (XVIII. a XIX.) se v 70. letech věnovaly zevrubné diskusi otázky, co je církev tomto světě. V rámci této diskuse vznikla řada výrazných dokumentů - od tzv. " stanoviska Poradního teologického odboru až po elaboráty pojednávané synodem Č Studie a Texty KEBF). V návaznosti na tyto texty se odehrála řada napjatých di Nechci se pouštět do podrobného výkladu této kontroverze - mnozí její aktéři j podat svědectví z první ruky (jako exeget rád slyším nejprve verzi "primae man "lectio difficilior"). Chtěl bych pro tuto chvíli jen připomenout, že tato problematika byla (a troch zůstává) předmětem vážného sporu; z hlediska mého tématu bych se chtěl vyjádři kontroverze přispívala k hledání bohoslovecké orientace. V pozadí celého sporu (jak mu rozumím) nebyla jen neshoda ve věci konkrétní sp křesťanů (jakkoli tato stránka byla na první pohled nejnápadnější). Šlo o to, zásadně vychází a kam směřuje - a to v eklesiologickém (nikoli /jen/ v individ etickém) rozměru. Vpodstatě tedy šlo o vymezení těžiště života eklesiologické docela konkrétně a v dobovém kontextu "totalitní" reality; jakkoli se diskuse modelů a nutně abstrahovala). Jednou ze základních poloh kontroverze byl například spor (formulováno velmi h rozvolněným modelem církve jako "společenství křesťanů", kteří se výrazně anga YMKAřských, s důrazy na "civilní interpretaci" evangelia) na straně jedné a vý i liturgicky) profilovaným modelem na straně druhé. Tyto alternativy ovšem nez strany musely zásadně popírat všechny důrazy strany druhé - šlo namnoze o věc od něj odvozeného seřazení jednotlivých aspektů. Po mém soudu bylo pro mou generaci při hledání orientace určující, že modely a připomínaných 60. let sice vzbuzovaly náš studijní zájem, ale byly nám už více třeba i takový  program Nové orientace, jakkoli byl v kontextu 60. let imponuj dávno nevymezoval nějakou zřetelně přítomnou (církev a teologii formující) sku mezitím prošli rozmanitou zkušeností, dospěli do různých pozic a jejich soudrž vazbou přátelství a solidarity, než souzněním jednoznačně ideovým. D. politická angažovanost 1.formace ? deformace (? reformace?) Druhou oblastí hlubokých a ovšem mnohem nápadnějších sporů byla problematika a církve ve společnosti (světě), resp. otázka, jak taková angažovanost korespond přisluhování vládnoucímu režimu - či (v nejbrutálnější podobě) jak takové akti přímým zasahováním státních orgánů. - Opět zde nemohu (a nechci) podávat výklad problému jako takového; budu mluvi přispívaly k hledání teologické orientace. Nevím, jestli není dnes (po krátkých šesti letech) už nutné si připomínat, jak neuniknutelně všeurčující tato problematika byla. Byla to také jedna z mála ob nejmladší bohoslovecký jelimánek nemohl mít iluze - už před příchodem na fakul u podivného "předkola" přijímacích zkoušek ve vyšetřovně StB a po přijetí ke s vábeni ke spolupráci. Schopnost vyrovnávat se s otázkou komu se dá věřit a pře pozor (jak mezi studenty, tak vůči jednotlivým učitelům a zaměstnancům) patřil bohosloveckého studia a při hledání teologické orientace hrála vždy podstatnou - Tyto zřetele ovšem naši bohosloveckou identitu nejen formovaly, ale nepochyb deformovaly; a smím-li pomocí této slovní hříčky vést svoji myšlenku ještě o k že bídou naší současnosti je, že jako aktéři této "deformované doby" ještě stá jako společenství) na katarzi reformace. *============================================================================= * IV. Základní orientační otázka: Co je ???? *============================================================================= Mám-li tyto poznámky nějak shrnout a formulovat jakousi celkovou tezi, dochází orientační otázkou mého (smím říct našeho?) teologického hledání bylo (a jest) Kraličtí termín 'emet nejčastěji překládají českým slovem "pravda"; stačí však málo typických biblických míst, kde se tento termín užívá, abychom seznali, ja "pravdy" nutné prohloubit o aspekty angažované vztahovosti, solidnosti v jedná otevírající potřebnému perspektivu záchrany: emetje ve SZ především Hospodinov spolehlivost jeho vztahu k člověku (Ž 31,6;[33] 61,14); dvojčetem tohoto termí (tzv. hendiadys) je termín ? (esed, tj. "milosrdenství; k dobru a záchraně půs Ž 40,12[34]). Tato otázka se tedy neptá "co je pravda" ve smyslu kognitivního poznávání skut poznání na pouhou informaci), nýbrž ptá se po tom, co je vpravdě spolehlivé, c našeho poznání a při nemožnosti vše do důsledku ověřit zásadně věrohodné a co přesvědčivostí, nýbrž současně a nezbytně také v koinonickém rozměru života (k politickém vyvozeně!) jako základ solidarity a věrné zodpovědnosti - zkrátka, hodnověrně označit starozákonním termínem ???. Samozřejmě, nejhlubší rovinou tohoto orientujícího se existenciálního ptaní, j přece o orientaci v teo-logii, nikoli předně o filosofii či politickou etiku. Na druhé straně, teologie je veskrze lidské, vpravdě postlapsární počínání; to patří k nevykoupenosti tohoto věku. Ptát se po Bohu, zabývat se svědectvím o j pravdě" (ba osobně zápasit o dosvědčení jeho milosrdenství a pravdy) pak ale n konkretního lidského společenství, jež jeho dílo dosvědčuje; otázku po Bohu si eklesiologického kontextu. To, že "otázka po Bohu" (základní bohoslovecké ptaní) je vposledu "otázkou po bližním", nevymyslel teprve Ebeling, ba ani Ježíš ve svém pozoruhodném podoben dokládajícím co je to ?; tato teze patří k abecedě biblické teologie už od Oze "Slyšte slovo Hospodinovo, synové Izraelští" - volá tento prorok Hospodinův - "není emet (věrnost), není chesed (solidarita; milosrdenství), ...není /ani/ da`at 'elohím (poznání Boha)." (Oz 4,1) Teologie se upíná k "poznání Pravdy", která má moc vysvobodit. V tom je její s naděje všech bohoslovců i kořen jejich mnohého zoufalství. Protože svou slabos superioritu Boží (odkazujíce na skandalon Božího díla v kontextu nevykoupenost znevěrohodňujeme všechno své zvěstování a působíme pohoršení (skandalon vlastn *============================================================================= * V. Závěr *============================================================================= Otázku "Co je emet?" jsem si zvolil jako nadpis této řeči ne proto, abych tu n odpověděl, nýbrž proto, abych se pod tímto úběžníkem pokusil vyjádřit, co bylo teologii "v době totality" tak jak jsem ji vnímal ve svém začátečnickém hledán Otázku jsem vyslovil (opakovaně), odpověď ale nedal - snad jen naznačil, snad - Mám ostatně za to, že odpovědět na otázku "Co je emet?" vůbec není zadáním p tuto otázku je úkolem angažovaného konání či případně kázání (jež však /jak to angažovaným konáním statutárně jest). - Pokud snad někdo v této přednášce přece signály jakési odpovědi (mého zápasu s patří mu má vděčnost. Vám všem bez rozdílu pak patří mé poděkování za vaši trpělivou pozornost. ****************************************************************************** * Evangelická teologie v katolické zemi  - Pavel Filipi ****************************************************************************** Když jsem jako student bohosloví neznámým lidem přiznal, k jaké dráze se připr okamžitě otázka, zda se mohu nebo nesmím oženit. Tolik se toho v této zemi ví katolíky: jedni se smějí, druzí nesmějí ženit. Chci tím říci: Česká republika není katolická země. Více než polovina jejího o bez jakékoli církevní příslušnosti. Avšak z těch, kdo se alespoň formálně pova nějaké církve), hlásí se devět desetin k církvi katolické. Není div, že ostatn jeví v podobě katolické církve, která chvílemi sama podléhá představě výlučné nesmazatelně poznamenalo fyziognomii české kultury i české krajiny a optiku če Co si tedy počne evangelický teolog v takto katolické zemi? Jestli platí, že o pokušení, pak má evangelický teolog v katolické zemi vynikající podmínky růstu Pokušení, jež musí přemáhat, je alespoň trojí: a) Pokušení zahořknout, když musí snášet „od přátel utrhání" a vědět, že z jej nejlepším pořádku. Je požádán, aby se vyjádřil k zamýšlené kanonizaci problema když se vyjádří, dostane se mu vysvětlení, že kanonizace je vnitřní věcí katolické církve, o ní b) Pokušení distancovat se, když pozoruje, jak oficiální katolická církev, váz svému vzdálenému centru, necitlivě a nepokorně reaguje na ovzduší v české spol svou ukřivděnost. Tu by se mu chtělo zvolat: To já ne, to ne my, to oni. c) Anebo naopak: pokušení konformovat se, přivinout se k velikému dubisku kato citelná i ve skromných domácích poměrech, jehož světovost tak kontrastuje s pr českých, jehož sláva se dotýká i hvězd nebe politického na Pražském hradě. Ale když nezahořkne, nedistancuje se, nenadbíhá: co ho k tomu vede? l. Především: je si vědom toho, že když dělá „svou" teologii, nepěstuje žádnou církve. Tzv. vnitřních záležitostí jednotlivých církví de facto existuje malou nepatří teologická práce. Ta, je-li konána věrně a poctivě, přijde dříve či po k užitku celého těla Kristova, které je ovládáno metabolismem charismat, nikol konzumu. Mezinárodní a interkonfesijní odborné společnosti biblistů, patristik Potvrdí to ovšem i pohled zpět na českou teologickou a církevní scénu: V huben nacházeli čeští evangeličtí teologové, a to i z oficiální fakulty, četné čtená katolíků. „Drž se toho, co máš (Zj 3, 11) - heslo, jež v minulém století česká evangelic opakovala, nepochybně s protikatolickým přídechem, v tomto smyslu platí: Evang a chce zůstat evangelickým teologem, nemusí propadat pocitu, že je antikvovaný nepochopil znamení doby, údajně vyzývající k teologické směsce, k „ekumenickém se „držet toho, co má" s očekáváním, že i katolický křesťan posléze rád ochutn pokrm a rozezná v něm nezbytné ingredience. Může dělat svou teologii „jakoby k znamená: nepolemicky, nekonfrontačně, s potřebnou kritičností k vlastním výcho sebekritičností oslabuje svou pozici nebo nahrává druhé straně. Troufám si dokonce říci, že by evangelický teolog, který by pouze chtěl vyrábě ztratil veškerý význam - a posléze ovšem i veškerou přitažlivost - pro své kat reformační teologie nejsou záležitostí tak periferní, aby jimi katolický křesť pohrdnout. 2. Evangelický teolog, konající svou práci s tímto vědomím a sebevědomím, nebu bezprostřední ovace ze strany oficiální církve katolické - a často ani své vla kritická i potud, že neušetří znepokojivých otázek žádnou ze stávajících struktur církevních, žádný ze způso dějinách, žádnou z modalit církevní praxe a zbožnosti. Toto se mi ostatně zdá evangelické, která ve věrnosti reformačnímu „semper reformanda" nemíní kapitulovat před žád církevní reality, ať se nazývá „magisterium" nebo „consensus saeculorum" nebo instance, a ovšem i sebe samu, staví pod dynamickou normu Božího slova. Rezonantnost tohoto postoje není dána konfesijními předěly, nýbrž kříží je. Už činíme zkušenost, že ekumena jde napříč církevními útvary a tvoří na jedné str přilnuli ke stávajícím pořádkům, a na druhé straně srozumění těch, pro něž sta realitou, ale ne poslední normou. Evangelický teolog však tím nebude znepokoje z „partyzánštiny", protože partyzáni operují „v týlu nepřítele". To není náš p 3. Je však již — po těchto obecných úvahách — načase říci, v čem spočívá přísp obsahově a specificky, tj. v poměrech českých. Opřu se zde opět o minulou zkuš nezpochybnitelně prokázat, že v evangelické teologické tvorbě minulých desetil dostalo našim biblistům, a to zejména také v kruzích katolických. Z řady sešit Komenského fakulta vydala, šly nejrychleji na odbyt a byly rozebrány sešity s tu česká evangelická teologie svým speciálním charismatem vstupovala do jakési katoličtí knězi - čtenáři kazatelských meditací v časopise Getsemany, jejichž bohoslovci evangeličtí. Tento ekumenický potenciál naprosto není umenšován, nýbrž naopak zvyšován skut „mnoha jazyky" a nemá ráda unisono. J. B. Souček nás učil, že Písmo je rozhovo se zdá, že tento rozhovor přechází v zaujaté hádání a vášnivý spor. Bible klad harmonizaci, ze systémů biblické teologie vždy něco trčí ven, četné texty jsou a jakoby proletáři ve slušné duchovní společnosti. Orientace na bibli vyzbrojí tomu, aby se nedala snadno vyrazit z mysli občasnými skřípoty v teologickém sy místy, frustrovat jeho neuzavřeností. V této souvislosti se jinak jeví locus classicus kontroverzní teologie, problé své konvenční podobě je tento problém již dávno antikvován. Spor o vztah mezi již sporem o materiální postačitelnost Písma, není sporem o předmět, nýbrž o m myšlení: dovolíme-li tradici, aby ovládla Písmo a uzavřela je do systému — neb neuzavřeností a neujednotitelností zproblematizovat své systémy. Tradice má sk sylogismy, tvořit okrouhlé systémy a odsekávat, co z nich trčí. Pochopitelně. (apologetika), tak z důvodů kulturních (fundamentální teologie), tak z důvodů musí dbát toho, aby v myšlení víry vládl jakýsi řád. U nás Jan Karafiát, jenž hodinářem, si pochvaloval Heidelberský katechismus, jak v něm jedno do druhého Jan Karafiát dokázal krásně rozezpívat milostnost Kristova evangelia o záchran na bibli, a ne na katechismus. Pedagogická cena doktrinálních (a také mravních činit nárok na hodnotu metafyzickou, v níž se jakoby zrcadlí Boží řád. Ten zaj vypovídáme vždy jenom zčásti a neúplně, nesměle odkazujíce k řádu milosti, kte Když my jsme nevěrní, on zůstává věrný (2 Tm 2, 13). b) Připomínám v této souvislosti výklad kolegy Prudkého pro symposium „Starý z že zákaz druhého přikázání má důsledky také pro naši řeč o Bohu a kritizuje ji podstatným nebo přídavným jménem nahradit to, co lze vyjádřit jen slovesem. Bi upozorňuje teologii na to, že se vyjadřuje o subjektu, a to o subjektu nanejvý v čase, v dějinách. Bible je svědectvím o Božím příběhu s lidem a lidmi, příbě zrady a debakly, který zná zánik i náboženských institucí a zná také nové počá dlouhá období touhy tichých v zemi, léta hubená i tučná, putování pouští a živ medem. Hlas bible nezní stále ve stejné síle. Má svá fortissima strašných Hosp svá něžná pianissima, ano i svá oněmění (Job 39,34). Jaký rozdíl proti stále s bezkrevnému mezzoforte doktrinálních výpovědí (či ekumenických statementů)! V této optice, zasazeny do příběhu bible, nabývají teologické koncepty nových významů. Takový koncept vyvolení, vyvolenosti například, vyňat ze souvislosti nezvladatelné sklony k elitářství, k sebeapotheose vyvoleného lidu. Ve skutečn vyústění v rámci biblického příběhu je poznamenáno teologií soudu: myšlenka vy sebekritickou instancí, jež měla v deutero-nomistickém, ale ještě silněji v pr před snahou hledat příčiny úpadku a ztroskotání mimo vyvolený lid: Hospodin vá li zachovávat smlouvu (nebo protože jste nezachovali smlouvu), je váš pád neod mi vytanul v souvislosti mých hromádkovských studií: kategorie „nejhlubší hlub charakteristická natolik, že jsem jí užil v titulu své komentované edice jeho nejrůznějších interpretací (Tillich, psychoanalýza, pietismus) Jimž jsem popřá jsem postřehl, a to za přispění studentů Komenského fakulty v dobrovolném semi že jde u Hromádky o kategorii biblickou, přesněji: starozákonní. „Hlubina" je místo nejzazší vzdálenosti od Hospodina, kde se lidský život stává peklem; má předznamenání. Kladné předznamenání kategorie „hlubin" získává z evangelia o B to totiž místo, kam svrchovaný Bůh sestupuje, aby je proměnil svou přítomností nepřehlédnutelný spád k univerzálnímu vyústění. Nikde to není tak zřetelné jak ospravedlnění. Pavel ji formuloval v zápase o vyjádření univerzálního dopadu K lidskou rodinu: „Je snad Bůh toliko Bohem židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů!" říci: zřetel k biblické „story" pomáhá teologii nejen k tomu, aby brala vážně brala vážně jejich eschatologický úběžník, který transcenduje mýtus věčného sv církve a ne-církve. c) Tím jsme se dotkli citlivého, a proto snad stále opatrně obcházeného tématu eklesiologie. Soudím, že biblicky orientovaná teologie pochopí a vyjádří, že c je Boží království, „stánek Boží s lidmi", nikoli církev. Slavomil Daněk, vjed výletů do systematické teologie, prohlásil: „Budou tu ještě v den soudný spole církve mezi nimi nebude". V tomto tvrzení měl své předchůdce - Komenského, jen milovanou církví - i následovatele - Hromádku, který vidí církev rozpouštět se Biblicky orientovaná eklesiologie vezme vážně v úvahu, že její novozákonní pra jen pavlovské, deuteropavlovské či nepavlovské epištoly, ale také synoptická e jako referenční rámec (s výjimkami) pomíjeni jak v katolických eklesiologickýc směrodatných dokumentech reformačních, včetně nedávné eklesiologické studie Le také proniknout svět a jeho pořádky „křesťanskými hodnotami", požadavkem od po evropské civilizaci již de facto do velké míry uskutečněným? Požadavkem v seku a postmoderní společnosti již nerealizovatelným? Tyto otázky se budou muset st rozhovorů, právě také se zřetelem k zvláštnímu dědictví, které bylo svěřeno tr eklesiologické reflexi se asi dožijeme nejednoho překvapení. Ale přál bych si, korespondovalo s oním eschatologickým překvapením, jež ve známém matoušovském skupiny souzených: Kdy jsme tě, Pane, viděli lačného, žíznivého, pocestného, n vězněného? Ani Boží církev nemá pardon od Božího soudu. Univerzální je Boží so sebeuvědomění. Církev pod soudem, církev vstříc soudu. A tento soud svěřil Ote zemřel. Překvapení na překvapení. 4. Skončím zde své výklady. Doufám, že se mi podařilo naznačit, v čem vidím sp specifickou službu evangelické teologie v této katolické zemi. Soudím, že bibl právě touto svou orientovaností připomíná sobě samé a celému ekumenickému spol diskem a spolu i kritikou je „verbum, externum", Slovo, jež leží vně. V závěru připojuje náš učitel a kolega J. M. Lochman poznámku o „excentrické etice". Ce excentrická. Má tak upomínat na to, že „salus humani generis", spása lidského církve i světa: v rukou milostivého Boha. „Certa est nostra theologia", napsal „quia rapit nos a nobis etponit nos extra nos.." To stále platí. Zda platí i r „Hoc papá nescit", o tom nemám dostatečné informace. Zato vím, že pro mnoho mých katolických přátel a kolegů patří to, co jsem zde přednesl, mezi „loci communes", samozřejmosti. Děkuji vám, že jste mé úvahy sledovali až sem. ****************************************************************************** * A - bohudík! - také teologie – Jan Štefan ****************************************************************************** (webovská edice textu není ještě dokončena) ****************************************************************************** * Přínos české teologie ekuméně – Milan Opočenský ****************************************************************************** (webovská edice textu není ještě dokončena) ****************************************************************************** * Přínos české teologie ekuméně – Jana Opočenská ****************************************************************************** (webovská edice textu není ještě dokončena) ****************************************************************************** * Česká teologie očima jednoho cizince – Peter Morée ****************************************************************************** (webovská edice textu není ještě dokončena) [1] [ URL "#_ftnref1"]                         [1] J. L. Hromádka, Doom and Re [2] [ URL "#_ftnref2"]                         [2] T. Halík,  Víra a kultura. katolicismu v reflexi časopisu Studie, Praha 1994, 83. [3] [ URL "#_ftnref3"]                         [3] M. Wernisch, Pětasedmdesát fakulty, in: Protestant č. 1, 1995, 11. [4] [ URL "#_ftnref4"]                         [4] Křesťanská revue (dále KR) symposia Ekumenického institutu 1956, in: KR 1968, 143n.  Na obou jsou podepsá [5] [ URL "#_ftnref5"]                  [5] Právem lze namítnout, že filosofie marxistická, je jediným prostředkem, jak uvést řád do bujících přežidui minulo racionální politiku schopnou zahrnout zájmy proletariátu i zájmy barevných nár světovou politiku — zkrátka, že marxistický universalismus svou podstatou a zc romantického násilí „führerů" a „duceů". - P. Ricoeur, Pravda a lid, in: Život přel. M. Rejchrt a J. Sokol, 44. [6] [ URL "#_ftnref6"]                         [6] P. Pokorný, K jubileu J. B. [7] [ URL "#_ftnref7"]                         [7] KR 1969, 26. [8] [ URL "#_ftnref8"]                         [8] W. Beintker, Nachdenkliche  Verhältnis von Kirche und Staat in der DDR, in: Kirchliche Zeitgeschichte, r. [9] [ URL "#_ftnref9"]                         [9] KR 1973, 143. [10] [ URL "#_ftnref10"]                         [10] Seznam signatářů Charty morální k demokratické revoluci, Dokumentace. Uspořádal V. Prečan, Bratislava [11] [ URL "#_ftnref11"]                         [11] Dopis 31 je dostupný zat [12] [ URL "#_ftnref12"]                         [12] V dopisu 31 jsou uvedena milost a skutky, kříž a vzkříšení, kritika církve a společností, eschatologick solidarita, víra a věčný život, instituce a charismatické skupiny, civilní int Trojan,  Křesťanská existence v soc. společnosti aneb teologie průšvihu v Stud dokumenty ve sborníku Studie a texty (Studia et textus) l, 1977. [13] [ URL "#_ftnref13"]                         [13] Studie a texty (Studia e 106. [14] [ URL "#_ftnref14"]                         [14] J. Trojan, in: 75 let ev fakulty v Praze 1994, 21. [15] [ URL "#_ftnref15"]                         [15] L. Hejdánek, Dopis příte [16] [ URL "#_ftnref16"]                         [16]  Dokument Cesta církve v Bratr, 71, 1995, 5,8 - 19) cituje z úvodu k osmi tezím jako hlavní kritický bo svědky nápadných konkrétních důsledků několikaletého úsilí vtáhnout českobratr politického zápasy, na pozice, které nejsou bohoslovecky oprávněny a které neg podmínky, v nichž žijeme u na ničili se, chceme podílel. "Základním problémem účasti církve na politickém zápase. Přijetí účasti na něm vede ke klerikalizac pozice jasné nepolitické, to byla otázka. [17] [ URL "#_ftnref17"]                         [17] P. Filipi, Čeští a morav a texty 2, 1978, 81 – 103. [18] [ URL "#_ftnref18"]                         [18] J. Smolík, Tradice tichý 1, 1977, 49 – 54; též A. Molnár, K otázce bratrské odpovědnosti za svět, Studi [19] [ URL "#_ftnref19"]                         [19] J. Trojan, The Church Th Czechoslovakia, in: Remembering the Future, vyd. R. C. Lodwick, New York, 1995 [20] [ URL "#_ftnref20"]                         [20] God in Nature and Histor and Order, Bristol 1967. Faith and Order Paper No. 50, Ženeva 1968. [21] [ URL "#_ftnref21"]                         [21] J. Kadlec, Dějiny křesťa [22] [ URL "#_ftnref22"]                         [22] M. Wernisch, op. cit., 1 [23] [ URL "#_ftnref23"]                         [23] P. Ricoeur, op. cit., 39 [24] [ URL "#_ftnref24"]                         [24] Diskuse P. Macek – J. Tr a pravda, in: Teologická reflexe 1995, 1, 76 – 85. [25] [ URL "#_ftnref25"]                         [25] Citováno z článku J. M. sozialistischen Traum? in: Junge Kirche, 3, 1995. [26] [ URL "#_ftnref26"]                         [26] Otázka „rozumu a snu“ v zaměstnávala např. Maxe Broda, viz.  Drehscheibe Prag, vyd. P. Becher, P. Heum [27] [ URL "#_ftnref27"]                         [27] J. Štefan, Prager Motive 55, 1995, 240. [28] [ URL "#_ftnref28"]                         [28] P. Keřkovský, Prorocká e Nepřeslechnutelná výzva, Praha 1989, 96. [29] [ URL "#_ftnref29"]                         [29] Landgabe. Festschrift fü Praha 1995. [30] [ URL "#_ftnref30"]         Namátkou stačí jen odkázat na postupy při udě doktorátů činovníkům či vzácným hostům KMK. [31] [ URL "#_ftnref31"]         Kromě naznačených skupin, které polarizovaly sedmdesátých a osmdesátých let, tu bylo také několik výrazných postav, u nichž