Rudolf Říčan (1899-1975) ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Profesor všeobecných církevních dějin v době, kdy české dějiny na fakultě víceméně zastáva povážlivě svérázný laik F. M. Bartoš, byl již touto dělbou práce veden k metodické otázce, disciplínu při vší řemeslné svědomitosti historika přiměřeně zvládnout jako obor přednostn K tomu, aby právě on svým nástupcům odkázal toto hledisko naléhavěji než jeho předchůdci, i jiné osobně formující motivy. Byl synem luterského faráře ve valašských Huslenkách, rodo s živým, niterně zbožným luterským konfesionalismem. Vděčná paměť, zachována této tradici, odolnosti vůči dobově zpovrchňujícímu výkladu "českobratrského svérázu" domácího evangelic F. Hrejsy), jímž se zaštitovaly neudržitelné formy modernismu. Trval naproti němu bez vlas na jednotě české reformace s evropskou a na jejich společné vyznavačské důvěře v absolutní zjevení v Kristu, prostředkovaného biblickým Slovem. Navázat na ní bez uvíznutí u pouhého nostalgického ohledání do minulosti napomohla student Vídně na nově zřízenou pražskou fakultu theologie mladého docenta J. L. Hromádky. Říčan se prvních učenlivých zastánců jeho navázání na "klasickou linii" křesťanství. Nejlepší žák j generace, A. Molnar, mu ve skupině pozdějšího "opatovického programu" přizná čestné místo z nich odborně nejpracovitější". Nezanedbal ani dvojí průpravu: vedle theologického studia Glasgowě a Aberdeenu, se i on podrobil positivistické kázni v historickém semináři prof. V pražské filosofické fakultě. Tam byl také nasměrován ke své disertační práci o postile val Johlina z Vodňan. Promován byl na Husově fakultě r. 1930, mezitím prodělav i praxi středoškolského profesora Revucej (1923--5; dějinná spjatost českých evangelíků se slovenskými, zastoupená v jeho vl se vyjádří i v tématech jeho stati) a nastoupiv službu duchovního správce třebíčského sbor 1931 přešel do Hustopeči, 1935 do Bohuslavic n. Metují. Z Hromádkova podnětu se ujímal i p úlohy, jejímž nejdůležitějším plodem je výtečný překlad Lutherova stěžejního spisu O svobo (1935, spolu s B. Popelarem). Samostatnou vědeckou prací se nyní soustředil právě na konfe epochu 19. století, jíž věnoval několik důležitých monografií -- zejména zevrubnou dvoudil a dílo K. E. Lanyho (1935 + 1938), prostředkující širší vhled, než by se zdálo z jejího ho Od r. 1935 soukromý docent a o dva roky později již i suplent pensionovaného prof. Hrejsy, obtížným dojížděním ze vzdálené fary k náhle přikvačivší roli jednoho z hlavních lektorů n vzdělávání bohoslovců v době války, které podobným stylem organizováno být muselo. V tomto počínaje příspěvkem do sborníku Co daly naše země Evropě a lidstvu (1939/40), nabývá mezi převahy Setkání české reformace s reformací světovou (jak zní 1943 jeden z titulů v řadě s pro své svěřence připravil; opět v ní pokračoval po r. 1949). Tehdy také vynikla jeho mrav vysvědčil A. Molnár: "Jako nikdo druhý z učitelů tehdy poloklandestinni fakulty ztělesňova teologické odpovědnosti, prolamující se do nejvšednějších úkonů a životních postojů". Mrav víry byla kladným účinem jeho požadavku určitosti stanovisek, jaká mohla někdy i zarazit; projevil zejména mimořádnou odolností vůči protiněmeckému šílení poválečných let a přední úspěšném odporu proti přípravě persekučního zákona o rodině komunistickou vládou začátkem R. 1946 se stal profesorem, na nově zřízené KEBF (1950) vědoucím katedry dějin křesťanství vzmachu oněch let se podílel zejména jako mimořádně pečlivý editor. Jednak byl jedním ze d redaktorů česko-slovenského časopisu Theologia evangelica, vycházejícího od r. 1948 (a po 1951 na další dvě léta skrytě řídil Theologickou přílohu Křesťanské revue, která ho měla a nahradit), jednak uplatnil svou erudici (také hymnologickou) při přípravě bohoslužebných k a kromě toho byl vedoucím redaktorem díla, jež zůstane trvalým vědeckým počinem provázejíc rozhodný (synodní) příklon k jednotě reformačních konfesí: jejich kritického vydaní (Čtyři 1951). Sám zároveň zpřístupnil českým čtenářům Komenského německý katechismus Prastaré obe náboženství. V 60. letech redigoval jubilejní Husův a bratrský sborník, když se již předtí Jednotě Bratří upjala pozornost jeho posledního, syntetizujícího tvůrčího období. Patřila merou i Komenskému, na vydávaní jehož díla Cs. akademii věd se též podílel; věnoval mu svo monografii Jan Ámos Komenský, muž víry, lásky a naděje, životopis podrobený zpřehledňující měřítku (1971). Hlavním dílem této skupiny jsou však souhrnné Dějiny Jednoty bratrské (195 jež zůstávají standardní příručkou. Podobný úsudek platí ovšem také o dalších ucelených př ruky. Zatím víceméně nenahrazeny jsou i církevní dějiny českého protestantismu pro zahrani vydané 1957 ve Stuttgartu (Das Reich Gottes in den böhmischen Landern). V češtině nemají d obdoby jeho učebnice, jímž se nejprve v podobě Kapitol z církevních dějin, středoškolsky d zřetelných, katecheticky budujících úsudek, cílevědomě věnoval jíž od 30. let; jejich obší Od úsvitu reformace k dnešku, zpřístupňuje i látku jinde netraktovanou, ač pochází z r. 19 vysokoškolskou příručku typu slavného Heussiho "Kompendia" se mu nakonec podařilo s pomocí spolupracovníka na vícerých projektech poválečného období, dokončit pro prvních třináct st křesťanství (první předstupeň 1954, roku 1973 potom Dvanáct století církevních dějin). Zák dějiny fakulty si zachová sešit 50 let KEBF v Praze, vydaný v roce jeho pensionování (1969 (ze sborníku 75 let Evangelické bohoslovecké fakulty v Praze, který vyšel roku 1994) Použité zkratky: • CV - Communio viatorum • ČB - Český bratr • ČbrK(Ev) - Českobratrský kalendář (evangelický) • ČMM - Časopis Matice moravské, Brno • EK - Evangelický kalendář • KJ - Kostnické jiskry • KR - Křesťanská revue • LF - Listy filologické • RS - Reformační sborník • TE - Theologia evangelica • ThPř KR - Theologická příloha Křesťanské revue Bibliografii sestavil: Ota Halama, Th. D.; do elektronické podoby převedl: Zdeněk Kříž