Aktuality

Willem Balke 1933–2021

V nizozemském Haagu zemřel 21. ledna 2021 Dr. Willem Balke, který v 80. a 90. letech působil ve vztazích mezi českými a nizozemskými protestanty.

Balke (nar. 1933) studoval teologii v Utrechtu a pracoval jako farář v několika sborech Nizozemské reformované církve (dnes Protestantská církev v Nizozemí). Aktivně se podílel na debatách o směřování své církve, především jako obhájce její kalvinistické tradice. Ve své akademické dráze se věnoval Janu Kalvínovi a význam kalvínské reformace pro nizozemský protestantismus. Jeho dizertace z r. 1973 pojednávala o vztahu Kalvína k anabaptistům (německy vyšla v r. 1985 pod titulem Calvin und die Täufer: Evangelium oder religiöser Humanismus, anglicky v r. 1999). Psal ovšem také o Lutherovi a Zwinglim (Luther en het gereformeerd protestantisme, 1982, Zwingli in vierderlei perspectief, 1984).

Balkeho vědecký zájem se zaměřil i na středoevropské reformované tradice. Přivedl ho do Československa už v 80 letech 20. století, kdy se podílel na kontaktech mezi nizozemskými a českými protestanty, které udržovali Hebe Kohlbrugge a Henri Veldhuis. Navštěvoval zde evangelické faráře a teology a dovážel jinak nedostupnou teologickou literaturu. Kontakty byly přínosné v zápase o zachování teologické úrovně a překonání izolace, ve které se církve za komunistického režimu nacházely.

V r. 1991 byl jmenován mimořádným profesorem pro dějiny reformace na teologické fakultě amsterdamské univerzity. V rámci profesury se podílel na rozvíjení instituční spolupráce mezi fakultami v Amsterdamu a Praze, která vzešla z přednáškových aktivit Karla Deurloo v období před listopadem 1989. Na ETF vznikl Institut pro dějiny reformace, který měl zaštítit Balkeho působení. V rámci této spolupráce se Balke soustředil na význam Eduarda Böhla, kterému věnoval studii z r. 2001. Pod vedením jeho spolupracovníka Martina Zlatohlávka a za spolupráce amsterdamského medievisty Burchta Prangera se uskutečnilo několik společných seminářů a studijních cest. Balkeho působení v Praze skončilo na podzim 1994.

Po svém odchodu z farářské služby do důchodu v r. 1998 opět učil dějiny reformace od r. 2001 do r. 2003, tentokrát na teologické fakultě Svobodné univerzity v Amsterdamu. V posledních letech svého života se badatelsky věnoval některým postavám soudobého nizozemského kalvinismu. Zemřel na následky nakažení koronavirem. Pohřeb proběhl 26. ledna v užším kruhu rodin jeho čtyř dětí.