Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla. (List Římanům 13,11–12)
Změna kalendáře přitahuje naši pozornost k času. Co znamená tento čas? Znamená něco? Čas je nepochybně jedním z ukazatelů, jimiž se v životě řídíme. Když se blíží zima, nakupujeme teplé prádlo a pevnější boty, s výhledem na letní sezónu plánujeme dovolenou. Apoštol nám připomíná, že evangelium také něco vypovídá o našem čase. Něco, co ze samotných časů a chvil, byť třeba nějak jinak významných, nevyčteme. Kdo ví o střídání noci a dne, ví, že pokrok noci nakonec povede k příchodu dne. Tuhle zkušenost máme všichni. Jenže jak je to s tím časem, který to střídání nocí a dnů a kalendářních čísel roků jen odměřuje? S budoucností přece žádnou zkušenost nemáme. Proto máme sklon řídit se tím, co zrovna vidíme okolo sebe. Ostatně budoucnost přece vždycky nějak vychází z přítomnosti. Jen tak do ní umíme nahlížet – že odhadujeme trendy. Apoštol, soustředěný na evangelium, na budoucnost hledí jinak: je přesvědčen, že v události Kristova vzkříšení byla také odhalena budoucnost. To je pro něj záruka nového dne, který se blíží, i když na to přítomnost nevypadá. A tak vyhlašuje budíček do situace, která obecně vypadá jako temná noc.
Autorem novoročního svátečního slova je doc. Jan Roskovec, Ph.D., děkan fakulty, vyučující na katedře Nového zákona, ředitel Centra biblických studií.
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (Jan 1,14)
Stejně jsou Vánoce slay,
i když 26. už možná leckomu přijdou trochu skibidi.
Autorem příspěvku k svátku sv. Štěpána je doc. Petr Gallus, Ph.D., proděkan pro rozvoj ETF UK vyučující na katedře systematické teologie a na katedře teologické etiky.
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. (J 1,1–5)
Přijď, Pane Ježíši,
a zažehni své světlo
v srdcích, v nichž vládnou temnoty
beznaděje,
strachu,
bolesti,
sobectví,
nenávisti,
pýchy,
lhostejnosti,
zbabělosti.
Přijď, Pane Ježíši,
neboť tento svět potemněl
a my v něm nevidíme na krok.
Ty, který jsi se narodil do tohoto světa,
zroď se znovu v nás samých
a prosvětli náš život svojí láskou,
kterou tma nepohltí.
Přijď, Pane Ježíši.
Autorkou slova k Božímu hodu je Mgr. et Mgr. Olga Navrátilová, Ph.D., proděkanka pro zahraniční a ekumenické vztahy ETF UK a odborná asistentka na katedře filosofie.
Štědrovečerní evangelium podle Lukáše v deseti bodech (Lk 2,1-20)
Poslyšte, co někdy způsobí císařský rozkaz.
– Když Augustus nakázal, aby bylo po celém světě provedeno sčítání lidu, jistě netušil, jaký příběh se pak odehraje v Galileji a Judsku a jak to opravdu bude mít dopad na celý svět.
Poslyšte, jak se někdy přihodí, že dívka otěhotní ještě před svatbou.
– Také Marie, snoubenka Josefa z galilejského Nazareta, čekala dítě. Ale o otci se mluvilo divně, zřejmě to bylo nějaké zvláštní tajemství.
Poslyšte, jak je někdy nevýhodné být ze slavného a starobylého rodu.
– Chudý tesař Josef z Nazareta se musí osobně dostavit až kamsi na druhý konec země, do judského Betléma, a to proto, že prý odtamtud pocházeli jeho davidovští předkové. Římská správa má tyto věci dost dobře pod kontrolou.
Poslyšte, jak to mezi lidmi vypadá očima těch, kdo jsou odkázáni na pohostinnost.
– Dost drsně. Chudák těhotná ženská na cestách, když to na ni přijde, aby snad byla vděčná i za špinavý kout ve chlévě.
Poslyšte, jak je důležité setkat se ve chvíli, kdy sami sobě nerozumíme, s nějakým dobrým andělem.
– Běžné a všední věci, které dobře známe, se nám pak mohou stát znamením a odkazovat nás k významům, které jsme ani netušili.
Poslyšte, jak se do Písma svatého dostaly dětské plínky.
– Ten, o jehož narození evangelista vypráví, je také potřeboval. Jako každý z nás.
Poslyšte, k čemu jsou někdy dobří ti, kdo celou noc hlídají.
– Třeba pastýři, kteří mají ve volné krajině oči dokořán a uši nastražené. Takovým naštěstí neunikne, pokud se děje něco neobvyklého. A když je to důležité, rozhlásí to.
Poslyšte ovšem, jak se to všechno spojilo dohromady.
– Že se takové postavy a zvláštní okolnosti jednou potkaly a tím to začalo: za císaře Augusta, v judském Betlémě, Marie, Josef, anděl, pastýři, dítě, plínky...
Poslyšte speciální výklad této zvláštní scény z úst anděla:
– Je to prý příběh o naší spáse (o té je vždycky těžké říct něco srozumitelného), o Božím příchodu mezi nás, o Boží slávě a o pokoji na zemi.
Poslyšte nakonec, co anděl radí udělat, když to uslyšíme:
– Nebojte se! Je to veliká radost…
Autorem štědrovečerního slova je prof. Martin Prudký, Dr., Ph.D., proděkan pro vědeckou činnost ETF UK, profesor na katedře Starého zákona.
Maria řekla: "...staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel. (Evangelium podle Lukáše 1,38)
Mít svůj plán. Držet se ho navzdory okolnostem. Někdy jsou okolnosti silnější. Změnit pak plán nebo ho upravit? Jsou okolnosti Boží vůlí? Víra, že Bůh má plán. Boží plán se světem i se mnou. Jak ho najít? Poradí Marie?
Autorem slova k čtvrté neděli adventní je doc. Petr Sláma, Ph.D., proděkan pro doktorské studium a další formy vzdělávání vyučující na katedře Starého zákona.
„Jako bych zaslechl nějaké volání, kdo by to moh však být?“
Předvánoční čas se nezadržitelně blíží vánočnímu. Na svícnech zapalujeme třetí svíci, světla přibývá, ač den se ještě krátí. V živé paměti trauma minulého roku. Myslíme na ty, kterým 21. prosinec loňského roku vše navždy změnil.
„Ach, jak těžký je život, když se krev vylije z požehnaných řečišť”.
Nadějeme se, znovu a stejně jako každý rok, že letos se ten zázrak opravdu stane a přátelství a pospolitost překonají zlobu a vypočítavost. Zázrak, který záleží jen na nás. Máme toho tolik společného, i když jsme každý jiný.
„Jednoho dne přijde k tobě Bůh. Nic neřekne. A o nic nepoprosí. Budeš ho vidět? Zda ho uvidíš?“
Citáty pocházejí z díla J. H. Krchovského, Jana Balabána a Jiřího Ortena v tomto pořadí.
Autorkou slova k třetí neděli adventní je doc. PhDr. Eva Křížová, Ph.D., vedoucí Katedry sociální práce ETF UK.
Ó běda, ve chlévě dlít musí světa Pán:
Nuž, v srdci uklízej a rychle chystej stan!
Angelus Silesius (III, 31)
Pán zatím ve chlévě nedlí, volání po úklidu srdce však pomalu nabývá na naléhavosti. Ale jak se uklízí srdce? Samozřejmě, v čase končících termínů a uzávěrek musíme své srdce zbavit i této zátěže. Čas adventní ještě není žádný svátek, žádné volno. Uvážlivý člověk si však umí uklidit věci vnější, aby uvedl do klidu věci vnitřní. Úklid zjednává klid. Úklid uvolňuje místo pro příchod Pána. A kdyby jen pro příchod: pro narození Pána! Jak nám opakovaně zjevuje slezský Anděl: „Bůh má moc i svět rozbíti, však beze mne nemůže se znovu zroditi.“ – Copak nestačí narození v Betlémě? Má-me čekat ještě narození v srdci? A jak se může světa Pán „narodit“ v mém srdci? To by měly být hlavní otázky adventní doby, ale bez onoho vnitřní-ho úklidu si je nestihneme včas postavit.
Klidný adventní čas přeje
Jan Kranát
Autorem slova k druhé neděli adventní je Mgr. Jan Kranát, Ph.D., předseda Akademického senátu ETF UK a odborný asistent na katedře filosofie.
„Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.“ (Mt 24, 42)
Lepší je vědět. Žijeme s kalendáři a plánovači po ruce, s fakultním rozvrhem a harmonogramem.
Jsou i adventní svícny a kalendáře takovým rozvrhem? Vždyť adventní doba přece, navzdory okénkům, která si připravíme, důrazně připomíná, že „nevíme“ jak to s naším časem je; a to navzdory dobrotám v kalendáři, není nic sladkého.
Na adventních časomírách je proto skvělá jiná věc: Nejde jen o ten jeden moment vyznačený v kalendáři. Záleží na každém kroku k němu. Na první, druhé, třetí i čtvrté svíci, na každém okénku, které otevřeme. Každý den je spojený s tím, že přijde Pán, který ztracené ovečky bere do náručí a pamatuje na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti (Ž 25).
Bez kalendáře a společných svátků bychom se možná s někým ani nepotkali. Adventní doba ale zas připomíná, že to platí i opačně: setkáními, pozorností, bdělostí pro Boha, který přichází, se naše dny formují.
Autorkou slova k první neděli adventní je Mgr. Jana Hofmanová, studentská farářka a vědecká pracovnice na Katedře praktické teologie ETF UK.
Univerzita Karlova
Evangelická teologická fakulta
Černá 646/9
110 00 Praha 1
221 988 216
ID datové schránky UK: piyj9b4
