Slovo na tento den: Archiv ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** 30. června 2020 Jiří Mrázek, evangelický teolog a novozákoník Chlapcův otec rychle vykřikl: „Věřím, pomoz mé nevěře.“ (evangelium podle Marka, kapitola první poslech to vypadá, že si ten otec odporuje. Tak věří nebo nevěří? Ale je to velice a není nic samozřejmého. Ani pro ty postavy, které pobíhají na stránkách Bible. Jákob u brod víru celou noc, až do svítání. Někdo zápasí celý život až do smrti. Bible neříká, že věřit že věřit je komu. ----- 29. června 2020 Bohumila Baštecká, terénní krizová pracovnice, Diakonika Jedete mým směrem pani, nebo na Hlavák? - Na Hlavák? Tam jsem jezdil taky. Ale Hlavák je d mě mrtvej, pani. MRTVEJ. Chtěl jsem bejt rebel, a koupit si lístek. Je to zavřený! Všechno Nevíte, kde si koupim lístek? Přijeďte někdy! Velký Popovice, tam jsou krásný lokality. Te Všude kolem krásný lokality. - Usmívám se na mladého muže s koloběžkou. Já, paní, u zavřen vršovického nádraží na počátku noci: Pane Bože! Tolik možností! Tolik tuláckých možností! ----- 26. června 2020 Petr Gallus, teolog Od začátku krize zaznívá z nejrůznějších stran, že po koronaviru už nic nebude jako dřív, všechno změní. Už dlouho o tom přemýšlím. Opravdu stačí pár měsíců, aby se všechno razantn Už staří mudrci věděli, že pod sluncem není nic nového (kniha Kazatel 1, 9) a jestli se ně vůbec nemění, tak je to člověk a to, co si nese uvnitř. Jak to tedy bude teď – změníme se? ohleduplnější, upřímnější, budeme si více pomáhat a méně se nenávidět? Budeme víc milovat ----- 25. června 2020 Petr Littmann, absolvent Diakoniky – Komunitní, krizové a pastorační práce Když člověk sám sebe ustaví za nejvyšší autoritu, musí počítat s tím, že s touto rolí přeb si také - přinejmenším některé - její úkoly. A mimo jiné má i možnost dávat sám sobě rány egyptským. Mohla být takovou ranou rovněž stále ještě trvající koronavirová pandemie? Doká sebe propustit na přímou stezku, aby třeba nenásledovaly rány další? Není lepší než nejvyš služebníkem dobrým a věrným? ----- 24. června 2020 Marek František Drábek, premonstrát a nemocniční kaplan, vyučující v kursu vzdělávání ETF – KTF Nemocniční kaplan V příbězích o umělé inteligenci se stává, že postupem času se tato inteligence vymkne kont z důvodů jsou city, které do inteligentního systému vnášejí chyby. Ani Bůh není čistá inte v něm také lidské srdce. Bůh se hněvá, říká Bible. Je to sice antropomorfní vyjádření, mož přijatelnější než bezcitný rozum. Dodnes v naší komunitě zůstává slavný výrok jednoho spol těším na tu čistou intelektuální radost prostou veškerých emocí!” I já vám přeji hojnost r ----- 23. června 2020 Anna Juráčková, absolventka Diakoniky a koordinátorka supervizního výcviku celoživotního vzdělávání ETF UK Uvědomovat si svoje přesvědčení, stereotypy a předsudky je prý základ pro vstup do rozmani Když to zvládnu, nemusím tolik hodnotit. Můžu víc přijímat názory druhých, a zároveň je ne bezmyšlenkovitě. Pokud si uvědomím svůj vklad do toho, co považuji za skutečnost, uvědomím omezení. Mohu se pak od druhých a jejich prostřednictvím učit a rozvíjet i jejich pohled. je – doufám - nadějí pro spolužití. I když se tolik lišíme. ----- 22. června 2020 Petr Macek, systematický teolog a filosof Před časem mi kdosi položil otázku: Jakou roli hraje a je vůbec potřeba Bůh tam, kde jde o a překonání traumatu z něj? Je-li tím nejdůležitějším, co člověk v takové chvíli opravdu p a útěcha poskytnutá druhými lidmi, je pak vůbec ještě nutný či potřebný nějaký Bůh? Odpově Je-li Bůh tím, kým věříme, že je, je to nepochybně právě Bůh, kdo ony druhé lidi, formálně nenáboženské, k poskytnutí té potřebné pomoci či útěchy podněcuje a inspiruje. ----- 19. června 2020 Hana Janečková, socioložka zdravotnictví Jak se asi změní lidé na této planetě po koronaviru? Promění se lehkovážnost v zodpovědnos rozvrat, nebo poučení a naděje? Koronavirus nám umožnil dotknout se hodnot, které na tomto proměnit zlé věci v dobro. Čerpat z této společné zkušenosti je velkým úkolem a výzvou pro Politolog Ivan Krastev spolu s novinářem Petrem Fischerem před nás kladou možná nejdůležit dneška: „Jak udržet pohromadě společný svět - který se ze strachu z viru znovu nacionálně ----- 18. června 2020 Petr Jandejsek, ekumenický teolog V současném svatodušním čase se mi dostal do ruky text teologa Jürgena Moltmanna. Hebrejsk ducha, ruach, se podle něj pravděpodobně vztahuje k rewah, šířce či rozsahu. Zakusit ruach božské nejen jako osobu a sílu, ale také jako prostor. Ruach vytváří prostor svobody. V up jsem nejednou cítil deficit svobody – ať už sama u sebe, tak ve společnosti. Proto rád vol žalmistou (Žalm 31, verš 9): „Nevydal jsi mě do rukou nepřítele, dopřáls volnosti mým nohá ----- 17. červen 2020, Daniela Brůhová, novinářka a doktorandka v programu Praktická a ekumenick teologická etika Jako plavec vyplouvající z hloubky na hladinu, aby se opět zhluboka nadechl, tak zvolna vy pandemie. Užteď je zřejmé, že přes všechny negativní dopady může zkušenost s ní přinést i Z krize se můžeme něco naučit. Mohou to být velké věci, ale i zdánlivé drobnosti. Mě nauči domácí kvasový chleba. Rodina si ho oblíbila a jí ho dokonce i suchý. Chutná totiž odlišně společného prožívání, strachů, nejistoty i těšení a to i tehdy, když je přičmoudlý. ----- 16. června 2020 Eliška Bubíková, studentka Evangelické teologie Svět se pomalu začíná vracet do „normálu“. Ale co ten „normál“ znamená? Co se změní? Co zů předvídat… Nemusíme se však bát, protože, jak se zpívá v nedělní škole, On má v rukou celý není marné si zpívat ani na vysoké škole. Video: He's Got The Whole World In His Hands [ U www.youtube.com/watch?v=_rxBrDaPR8Y"] v podání Wandy Jackson ----- 15. června 2020 Lenka Karfíková, filosofka „Pohromy jsou běžná věc, ale jakmile spadnou člověku na hlavu, zdráhá se jim uvěřit. Ve sv stejně morových ran jako válek. A přece mory a války najdou vždycky lidi nepřipravené.“ Ro Camuse z roku 1947, který začíná těmito slovy, byl prý bestsellerem koronavirových dní. Je „připraven“ na morovou ránu nebo na válku? Je možné se z nich poučit? Spíše si odnést vědo nesamozřejmých, o kolik věcí musíme pečovat, dokud je máme. ----- 12. června 2020 Martin Vaňáč, historik a teolog, Ekumenický institut ETF UK Dokud dýchám, doufám. Oblíbené motto vyjadřující odhodlání bojovat do posledního dechu. De podle biblického svědectví vdechl Hospodin člověku stvořenému z prachu ze země, který se d živým tvorem. Novorozenec se musí pořádně nadechnout, umírající naopak vydechne naposledy. zdravé lidi natolik samozřejmé, že si ho mnohdy ani neuvědomujeme. Současná doba nám připo zdravého dechu zase až tak samozřejmá být nemusí. Buďme za tento dar vděční a neztrácejme ----- 11. června 2020 Petr Littmann, student Diakoniky – Komunitní, krizové a pastorační práce Hodně si v posledních třech měsících myjeme ruce. Spotřebováváme tak více něčeho, čeho už začíná být nedostatek a co navíc není „jen tak něco“. Nelze v tomto příkladu vidět jeden z lidského jednání, kdy nejdřív něco pokazíme a pak si můžeme vybrat už jen nejlepší z nepří způsobů nápravy? Když nechceme být jako Pilát v evangeliu podle Matouše, nemůžeme si jen t krajinou, ve které ubývá voda živá. Prosme za vodu živou, za to „něco“, bez čeho nemůžeme ----- 10. června 2020 Ladislav Beneš, praktický teolog Donedávna na hranicích platilo, že vstoupit mohou jen lidé s „negativním osvědčením“. Je t lékařů jsou negativní výsledky většinou pozitivní. A čteme-li u evangelisty Marka napříkla celníka Leviho a následné hostině v jeho domě, vidíme, že Ježíš žádné osvědčení nepotřebuj jaký byl, uslyší „Pojď, následuj mne“. Jenomže hned přispěchají „ti spravedliví“ a všem vy osvědčení. V Ježíšových očích pozitivní. „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ Bohu dí ----- 9. června 2020 Robert Rich (USA), student humanitních oborů na FHS UK a českého jazyka na Přestože je pandemie tím správným časem sletět z koštěte, myslím, že je to také čas krásy. rozdělil, ale v rozdílnosti je zároveň jednota. Všichni prožíváme stejnou krizi; někdo hůř Nastal však čas se sejít a zapomenout na to, co nás rozděluje. Všichni jsme smrtelní. Avša skvělou příležitostí k tomu, aby došlo k nové éře laskavosti, porozumění a jednoty. Těším času rozdělení a nenávisti ocitnu ve sjednocenějším světě. ------ 8. června 2020 Jan Andrýsek, student Evangelické teologie Cesta, pravda, život. Neuběhne den, kdy bychom nehledali význam a obsah těchto slov. Kudy Jak žít? Otázky, které nás nikdy nepřestanou tížit. Otázky, na které nestačí otřepané odpo Kromě nich nás možná spojuje ještě jedna věc: vyznání, že On je Pán nad našimi životy a ce vyznání nedává odpovědi. Ale umožňuje nám ptát se společně. Jsme bratři a sestry na dobrod hledání cesty, pravdy a života. Pane dej, ať se dnes na ní s Tebou můžeme potkat. ----- 5. června 2020 Kateřina Dlabová, studentka Diakoniky – Krizové, komunitní a pastorační prá Nedávno zamýšleli se nad osudem Petrkova. Co vlastně zůstane? Dnes z police spadla kniha H ze stránky vyklouzla slova. „Ale zrna v ptačích ústech jsou jako drobounké chleby, divné a neočekávaně a hojně. Až do soumraku trvá shon a poletování, tikot a klepot a svítění barev okouzlené kytice. Potom houstne vzduch a pomalu se snášejí pápěrky sněhu přítmím, tiše a s přiletují řidčeji a řidčeji, až usnou...“ Vracím zpátky, přece jen něco zůstává. ----- 4. června 2020 Radomír Škaloud, student doktorského programu Biblická teologie a podnikate Slyšel jsem z mnoha stran, že po koronaviru už nebude nic jako dřív. Mnozí se bojí, že už normálu. Všechno se změní – cestování, mezinárodní obchod, některé restrikce budou trvale Mají obavy. Také mám obavy, ale vlastně z něčeho úplně jiného. Z toho, že se vše vrátí do „Before Coronavirus“ - a budeme dělat jakoby nic. Že se nepoučíme. Že nevyužijeme tuto výz lidstvo v té věci rozhodnout nemůžeme – za sebe ano. ----- 2. června 2020 Ondřej Lukáš, Manažer komunikace Rozhodně nás s manželkou v polovině března nenapadlo, kolik dalších profesí si s k těm stá nuceni přidat: domácí učitelé, koordinátoři volnočasových aktivit, zásobovací důstojníci, telefonu, kapitáni ponorky. Fyzicky i psychicky prostě nadoraz! Ovšem hned poté, co se koronavirová opatření zmírnila, jsme to začali vnímat jinak. Tolik společných výletů! Tolik legrace u deskových her! Tolik času stráveného spolu! Je skvělé, že pozitivní a negativní zkušenost někdy od sebe nejde odlišit. Díky moc za to! Ondřej Lukáš, manažer komunikace ----- 1. června 2020 Michal Balcar, doktorand na Katedře církevních dějin Jsem otec tří dětí a nejmenší je šestiletá Johanka s Downovým syndromem. Poslední dva měsí zoufalém nedostatku samoty a soustředění. Kdykoli jsem si sedl k práci, už jsem slyšel Joh Tahle doba pro mě nebyla lehká, ale o to těžší musela být pro Johanku. Matoucí a plná napě z nás všech. Došlo mi, že to je přece základ víry: uvědomit si, že ten druhý to má možná j já. „V pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe,“ píše apoštol Pavel. ----- 29. května 2020 František Štěch, teolog (Theology & Contemporary Culture Research Group) Po čase jsem opět mohl jet do práce. Mířil jsem do Prahy autem. Sotva svítalo. Viděl jsem dálky. Bylo to v lukách, kdesi u Třeboně. A když vstoupili mi do cesty, poznal jsem dva uč Emaus. Oni pozdravili, a že prý cesta jim trvá asi tři hodiny. „Moje taky.“ Povídám. V tom slova. Jedno znělo „Ježíš“ a druhé „Nazaretský.“ Pak jakýsi vítr zatřásl korunami dubů u s slova v jedno. Bůh bylo to Slovo. A já se rozjel do Emaus. ----- 28. května 2020 Bohumila Baštecká, terénní krizová pracovnice, Diakonika Právě vystoupili z vlaku. Pán se sehnul a sundal psovi z čenichu utažený kus černé látky. tělem otřásl. Odporem, co byl, a blažeností, co je teď. To už i psi nosí roušky? - Uvědomi to náhubek. A také, proč lidé říkají rouškám „náhubek“. A proč už nechtějí náhubek nosit. ze svobody, protože víme, jaké to bylo ji nemít. Přítomnou radost nemá smysl kazit nejisto Budoucnost je nejistá vždycky. Proto otevírá výhled naději. ----- 27. května 2020 Tabita Landová, praktická teoložka Ráno se budím a hlavou mi běží, co všechno mě dnes čeká. Je toho hodně, nevstává se mi moc to šlo lépe, kdybych se na minutku odpoutala od každodenních starostí. Jako žalmista, když si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet, sčetl bych je, ale je jich víc procitnu, jsem s tebou.“(Žalm 139, verš 17) Tak tedy i já poznávám: Nejsem sama, vržená do co mě dnes čeká, na co se těším, ale i v tom, čeho se obávám, Ty jsi se mnou. ----- 26. května 2020 Filip Kruncl, absolvent Pastorační a sociální práce a sociální pracovník Kontakt s lidmi je předpokladem sociální práce. Na úřadu jeho smysluplnosti mnohdy brání b procesu. Pandemie na jedné straně vedla k uzavření úřadu, na straně druhé ke zlepšení kont o mimořádnou okamžitou pomoc v souvislosti s COVID-19. Díky uvolněným pravidlům, vytvořený pomoc, bylo po dlouhé době téměř příjemné poskytovat žadatelům jednoznačné a pochopitelné částečně odstranila papírovou clonu, která někdy brání ve výhledu: Také na úřadě jde přede https://www.youtube.com/watch?v=HltbQZmego4 [ URL "https://www.youtube.com/watch?v=HltbQZm ----- 25. května 2020 Ivana Noble, profesorka teologie a vedoucí Ekumenického institutu ETF UK Minulé měsíce nám ukázaly, jak život vypadá pod povrchem toho, co považujeme za jeho normá solidarity, vlny agresivity, izolace, potřeba informovanosti a zároveň vědomí, že pravda b odepsána jako přežitek minulých světů. Ale přece jsme ji nepřestali potřebovat, tu pravdu, a která si nevymýšlí, když neví. Taková pravda se ale může dostat člověku pěkně pod kůži a věci, které by raději nevěděl. Ale to je právě její dar, její uzdravující moc. ----- 22. května 2020 Zdeněk Kalvach, lékař „Znáte i zákony hry v dámu?“, otázal se chasidský rabi Nachum žáků, když je zastihl hrát j „První je, že nelze dělat dva tahy najednou. Druhý, že se může jít jen vpřed, a ne zpátky. nahoře, smí již jít, kam chce.“ Dílo se má konat rozhodně, s usebranou, sjednocenou, cíle motivy z knihy Martina Bubera Cesta člověka podle chasidského učení.) ----- 21. května 2020 Pavel Keřkovský, evangelický teolog zaměřený na lidská práva Zpívejme: „Blaze tomu, kdo s nadějí shlíží k Hospodinu, utištěným dopomáhá k právu. Hospod vězně, Hospodin miluje spravedlivé.“ (Žalm 146) Zpívejme v Kristově duchu: Blaze těm, kdo afrických a asijských zemí. Blaze těm, kdo nezapomínají na islámské Ujgury a křesťany, věz nápravných táborech. Blaze těm, kdo likvidují hoaxy a fake news. Prosíme: „Probuď svědomí národy.“ ----- 20. května 2020 Věra Fritzová, vedoucí zahraničního oddělení ETF UK K práci zahraničního oddělení běžně patří psát si s lidmi z celého světa. Komunikační smrš spustilo zavření škol, byla však vskutku nevídaná. Všichni usilovali o to, aby studenti – v zahraničí i ti zahraniční u nás – byli v pořádku. Povedlo se. Děkujeme! Kolegové v zahra nejistoty jako my. Vyjadřují solidaritu, pochopení. To pomáhá. Pandemie paradoxně naši kom a my už zase společně plánujeme a vymýšlíme, jak co udělat. Krize nás učí účelné a pohotov ----- 19. května 2020 Ondřej Kolář, evangelický farář a systematický teolog „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj,“ píše apoštol Pavel Galatským. Co je Duc dnech se víc než jindy spoléháme na techniky komunikace na dálku. Není Duch něco podobného a přece mocné propojení mezi lidmi. Jenže: Kvapné odstraňování veškerých vzdáleností ještě blízkost, jak říká filosof Heidegger. Technika je jen nástrojem v našich (selhávajících) r naopak z nás činí nástroje k budování společenství. Kéž Duch dál mocně vane, i s pomocí ne techniky. ----- 18. května 2020 Daniel Bartoň, právník a teolog Ježíš povolává učedníky prostým „Pojď za mnou.“ Oslovený pak zpravidla opouští všechno a v Opouští to, co dělal, na čem si zakládal, kým byl. Je to radikální ztráta, kterou máme čas chápat jako něco negativního. Přitom může být osvobozující a obohacující. Jen se musíme pu jsme se drželi. Nechat to být a otevřít se tomu, co přichází. Současnost nás k tomu zve. ----- 15. května 2020 Petr Macek, systematický teolog a filosof Jednou z prevencí proti šíření nákazy koronavirem je dodržování odstupu při kontaktu s dru Angličtina má pro toto hygienické opatření zavedený výraz „social distancing“. Doslovný př mohl navozovat představu společenské apatie a asociálního jednání. Je dobře, že všude na s souvislosti s výskytem této nákazy svědky opaku: nebývalé solidarity, vzájemné pomoci a po všelijakých rizik při starosti a péči o druhé. ----- 14. května 2020 Lenka Karfíková, filosofka „Wo aber Gefahr ist, wächst/ das Rettende auch“ (Kde je nebezpečí, roste i lék), píše Frie Kéž by tomu tak bylo. Ale třeba je. Bojíme se o zdraví své i svých blízkých. Bojíme se o s o místa, o ekonomiku naší země i jiných zemí (některé jsou ještě mnohem slabší). Bojíme se nás i jinde, protože atmosféru strachu rádi využívají tyrani. Ale třeba, snad, právě v tét vynalézavost, sílí solidarita, upevňuje se občanská aktivita. Kéž by tomu tak bylo. ----- 13. května 2020 Aleš Zapletal, student Evangelické teologie V období karantény mi lidé pochopitelně chybějí. O to více vděčný jsem za společenství cír v Kristu, která tím není popřena. Nejsem sám. Z Boží milosti jsem součástí velké rodiny. I nemůžeme osobně vídat, stále k sobě patříme. S některými jsem ve spojení díky internetu, s telefonu, ale se všemi díky Božímu duchu. Modlím se, aby jednou každý člověk patřil k Boží apoštol Pavel ujišťoval ve svém dopise členy křesťanského sboru v Efezu. ----- 12. května 2020 Petra Turtáková, absolventka Diakoniky na ETF UK a koordinátorka kampaně n náhradní rodinné péče Již několik let podnikám pěší poutě po světě. Sbalím svůj život do batohu a odkázána sama osudu“ a lidskou dobrotu putuji několik týdnů z místa A do místa B, aniž bych často dopřed se tato místa nacházejí. Po dobu putování hledám cestu do své nitra, podstatu vlastního by světa, který mě přesahuje. Doposud jsem myslela, že toho doma nejsem schopna. Koronavirus pravá cesta k sobě se odehrává právě mezi čtyřmi stěnami malého bytu. ----- 11. května 2020 Jan Lukáš, student Evangelické teologie Jedna země kdysi úspěšně hospodařila a vedla by si dobře i dál, kdyby na ni náhle nepřišly druhou. Snad to nebylo tak překvapivé; tento úspěch se děl dlouho na úkor lidí, kteří ze s nic neměli. Země i lidé museli vytrpět mnoho zlého, než i představitel země, který měl vel (pokládal se totiž za boha), připustil, že takhle to dál nejde. To smrt našla i jeho dům. Exodus. Ptám se: Neděje se náš úspěch na účet jiných, nepatří úcta lidem, zvířatům, lesům ----- 7. května 2020 Marie Šindelková, absolventka Diakoniky na ETF UK a sociální pracovnice Na svátek sv. Jiří se do skřivaňského kostela vrátilo opravené okno. Lidé, kteří mají vzta místu na konci cesty, se spojili a přispěli na restaurování. Vědí o sobě, potkávají se zde navzájem starost. Ani osud kostela jim není lhostejný. Díky nim se vrací život do opuštěné bývalého hřbitova je kostelní zahrada. Jako každý den říkám DĚKUJI. Aktuální dění nic nezm vděčnosti za nekonečno dobra, jehož se nám dostává. Nejsme na to a v tom sami. ------ 6. května 2020 Igor Gricyk, student Evangelické teologie „Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo Tvých rukou. Ta zaniknou, a Ty budeš trvat, vš jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní. Ale Ty Jsi stále týž a bez konce jsou Tvo žalmista. Můžu dnes mluvit o mnohých pozemských věcech, které se vyvinou nebo změní a třeb Také bych ale chtěl se více soustředit na věci, na které koronavirus neměl, nemá a nebude biblické výpovědi o věčném a neměnném Bohu, jeho Slovu, lásce, soudu a novém nebi. ------ 5. května 2020 Jitka Schlichtsová, doktorandka na Katedře religionistiky "A co země, zeptáte se. /…/ Myslím, že pokud dáte přednost zemi před nebem, zjistíte, že j okrsků pekla. Pokud ji však postavíte až na druhé místo, za nebe, zjistíte, že už od počát nebe samotného." Slova C. S. Lewise v předmluvě ke knize Velký rozvod nebe a pekla promlou situace. Postavíme-li i dnes nebe na první místo, současné dění na zemi už nemusí být toli dokonce na něj (či skrze něj) lze hledět s optimismem a nadějí. ------ 4. května 2020 Pavel Eder, student evangelické teologie V prázdném Ježíšově hrobě nezůstala ležet jen plátna a posmrtná rouška, ale také veškeré p kam to vše směřuje a zda to vůbec má smysl. Vzkříšením Ježíše se vše mění. Odvalený kámen její plné kráse a dovoluje nám odložit tu pomyslnou roušku přetvářky. Nemusíme být dokonal a časopisů,můžeme být sví. Hospodin totiž hledí na srdce. V tom měla liška z Malého prince důležité, je očím neviditelné.“ ------ 30. dubna 2020 Aleš Hoznauer, učitel češtiny pro zahraniční studenty na ETF UK Koronavirus je neviditelný a je těžké se mu bránit. Snadné není ubránit se ani stejně nevi počítačovým, jimiž hackeři zamořují kyberprostor a ztěžují tak péči o hospitalizované paci jste si však v prosluněných dnech letošního suchého jara onoho čistého, blankytně modrého hlavami, bez ohonů zplodin od tryskových motorů letadel? Kéž by se po konci pandemie namís nového viru rozšířil s Boží pomocí i prostor čistoty v duši každého z nás. ------ 29. dubna 2020 Tabita Landová, praktická teoložka „Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.“ (Žalm 139, ve která vlévají naději v době koronavirové. Krůček po krůčku se věci vrací do normálu. Hlado dobré zprávy, ale těch špatných neubývá. Některé autority varují, že to nejhorší nás teprv vyhlídky pro svět… Pro toho, který je hlubinou našeho bytí, však žádná tma není temná. Ani temnota, temnota hrobu. I v té Bůh patří na člověka, ze tmy tvoří světlo. ------- 28. dubna 2020 Jan Kranát, učitel filosofie Znáte chléb, po kterém už nebudete nikdy hladovět? U nás v kostele ho teď můžete dostat ka „průběžně“, tedy bez shromažďování. Přijdete si zkrátka pro hostii individuálně. Rozumím t hladovějícím (a nemyslím to vůbec ironicky). Přiznám se, že jsem si pro ni ještě nebyl, po na hostinu. To aby náhodou někoho nenapadlo, že takhle distančně je to vlastně výhodnější, přiměřenější potřebám klienta. ------- 27. dubna 2020 Jan Karel Černý, student evangelické teologie „Korunní mor“ dříve či později opadne a pomalu se začneme vracet do běžného života. Je vša se vždy do vyšlapaných kolejí? Neprošlapávali jsme někdy cestu v místech, kde dříve vzkvét růst květiny? Nezazelenalo se po pár týdnech klidu v prašné cestě první kvítí? Není nyní z stezku novou? Neměli bychom právě dnes, když máme lehký odstup od nedávné každodennosti, p spravedlností již léta zaběhaných struktur, které jsme považovali za samozřejmé? -------- 24. dubna 2020 Alena Rousková, absolventka Diakoniky na ETF UK a vyučující na Evangelikáln semináři Žije nás pět v malém bytě a každý máme jiné potřeby. Najednou jsme si blízko tak moc, že b pocítit samotu. Zůstat v tichu a nechat volně plynout myšlenky. Vařím, peču, učím se s nej vytvářím přípravy pro výuku studentů. Hlavou mi běží: „Pokolikáté už zadělávám těsto na ko společné jídlo? Jáchymku, kolik je dva krát dva? Kolik čeho musím při týdenním nákupu potr Pro nás, pro rodiče, pro známé – “ Přesto jsem naplněna radostí a vděčností, že i tohle má -------- 23. dubna 2020 Lukáš Vrňák, student evangelické teologie Nebojte se. Kdo se bojí, ať nechodí ven. Kdo chodí ven, ať předpokládá, že se nenakazí, al na nejhorší. Co je však nejhorší? Nákaza koronavirem? Nikoli. Smrt? V žádném případě. Nejh lásky. Nejhorší je život bez radosti. Copak není důvod k radosti i v tomto období „smrti“, našim hříchům zemřel tou nejhorší smrtí, abychom my měli život věčný? Čeho se ještě bojíte Dokonáno jest. Raději se milujme a radujme se, nebudeme na Zemi věčně (buďme rádi). -------- 22. dubna 2020 Adéla Rozbořilová, bohemistka a studentka oboru Teologie křesťanských tradi „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho roz Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ (dopis Římanům, kapitola 8, verše 28-31b) K těmto veršům života, zejména v obdobích těžkostí, opakovaně vracím. Mají v sobě velkou moc. Dodávají od mne nadějí, že ať se děje cokoliv, ať padají trakaře anebo řádí koronavirus, mám na své st mocného Zastánce. Bůh je s námi v každém dni, stačí mu jen důvěřovat. --------- 21. dubna 2020 Jan Andrýsek, student evangelické teologie Legenda říká, že U2 složili a nahráli píseň "40" za posledních 40 minut, kdy měli rezervov pro práci na albu War. Její název spíš odkazuje k 40. žalmu a 40 nekonečným letům, kdy se po poušti. Jak dlouho ještě máme zpívat tuhle píseň?, znělo na konci všech koncertů War To prodlužovaného nouzového stavu se ptáme: Jak dlouho ještě máme zpívat o boji s virem? Ve z žalmistova výpověď o jiné písni, kterou mu do úst vložil Hospodin: I will sing a new song! www.youtube.com/watch?v=7Ln7R_wnfQM"] -------- 20. dubna 2020 Michal Balcar, doktorand na Katedře církevních dějin „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše s a neděsí!“ (Evangelium podle Jana, kapitola 14, verš 27) V pokojích poslední týdny trávíme a přesto se nám pokoje nedostává. Potřebovali bychom, aby nám už dal konečně koronavirus p vrátil pokoj, který jsme měli před epidemií. Kristus ale slibuje ještě jiný pokoj, který j nepokoji vnějším. S ním se naše srdce, dnes chvějící a úzkostná, nebudou chvět a děsit. -------- 17. dubna 2020, Jiří Mrázek, novozákoník Dokonce ani Ježíš nesplnil všechna očekávání. Nesplnil možná očekávání některých učedníků, bránit a přijdou mu na pomoc legie andělů. Nesplnil očekávání těch pod křížem, že přivolá to nejdůležitější, které nesplnil, bylo očekávání Kaifáše s Pilátem, že ukřižováním a pohř skončí a bude zase „klid na práci“. -------- 16. dubna 2020, Jan Amos Dus, klasický filolog „Blaze tomu, kdo se bojí Hospodina a miluje jeho přikázání“ (Žalm 112). Podivné! Copak to blaho se strachem? Milovat nějaké příkazy? Hrdina Orwellova románu „1984“ fyzicky přežil, zahynul: Vymyli mu mozek tak, že „miloval Velkého bratra“. Smutný konec každé lidské ideol nestraší. Přijetí jeho přikázání je dobrovolné. Bázeň i kázeň se rýmují v lásce jeho Syna, zahynul, ale duchovně oživil nás všechny. Radostný počátek cesty Hospodinovy. -------- 15. dubna 2020, Ladislav Beneš, praktický teolog Bůh se stal v Kristu člověkem. Až tak, že i „slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl“ (Ev Matouše, kapitola 8, verš 17). Tak vyznávali první křesťané. A my se to učíme dnes znovu přeslabikovat. Že cena našeho an nespočívá v tom, nakolik se vyhneme nemoci, a nakolik se nemoc vyhne nám. Díky Kristu se u v Božích očích máme cenu, ať zdraví či nemocní, mladí nebo ke stáří se nesoucí. A když on nemoci, smíme i my dnes být vděční v jeho jménu za všechny, kdo proti nemoci zápasí. --------- 14. dubna 2020, Ondřej Fischer, etik Vidět svět jinak, než jsme zvyklí, chápat jinakost způsobu života jako něco, nad čím skute pozastavit, tomu se učí snad každý student pomáhajících profesí. Učíme se hledat podstatu jinak třeba i v tak citlivých oblastech, jakými jsou lidské vztahy. Ježíš se po svém zmrtv potřeboval třikrát za sebou ptát Petra, zda ho miluje (Evangelium podle Jana, kapitola 21, Letos byly Velikonoce pro mého synka bez pomlázky, pro nás bez přátel a příbuzných. Zůstan podstatné? --------- 13. dubna 2020, Velikonoční pondělí, Jan Roskovec, novozákonník ETF UK Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. (Sk 2,24) „Ale“ doplnili překladatelé, podle smyslu správně. Vzkříšení je jméno pro Boží velké slabosti, k našim zlým záměrům, k „bolestem smrti“. Smrt sama prý nebolí. Bolí, dokud žije našemu životu. Svírající moc. Vzkříšení je Boží „ale“ k moci smrti. Vysvobození života z n ---------- 12. dubna 2020, Velikonoční neděle: Jan Štefan, studentský farář a systematický teolog „Kristus vstal z mrtvých! Opravdu vstal z mrtvých!“ – Pozdravme se navzájem tímto velikono východních křesťanů. A k tomu slovo amerického teologa slovenského původu: „If Christ is r nothing else matters. And if Christ is not risen - then nothing else matters.” „Pokud byl pak na ničem jiném nezáleží. A pokud nebyl Kristus vzkříšen – pak na ničem jiném nezáleží. Pelikan, profesor církevních dějin, Yale University, čestný doktor Univerzity Karlovy). ---------- 10. dubna 2020, Velký pátek, Věra Fritzová, vedoucí zahraničního oddělení Velký Pátek je pro mne dnem velkého ticha. Den naplněný smutkem nad mou lidskou slabostí. byla schopna já? Ukřižovaný Ježíš nám přináší spásu. Každoročně mě spojení s lidmi při bohoslužbách pomáhá okamžik Jeho smrti na kříži, kdy se vše změní. Tento rok musím jinak. Čtu si v Bibli, modlím se, vedu rozhovor se sebou i s Bohem. Děkuji nemocné, nešťastné, týrané, na ty, co pracují a nemohou se zastavit. Přimlouvám se za ně. rodinu a přátele. Ať je Ježíš oslaven v našich srdcích. --------- 9. dubna 2020 Pavel Keřkovský, evangelický teolog se zaměřením na lidská práva Rodnou řečí lidstva je píseň. Zvěsti písní věřili a věří bibličtí proroci i Jan Amos Komen Rejchrt nebo Zdeněk Svěrák či Leonard Cohen. Písně nás spojují i přes společenskou izolaci společně písním. Melodie je přirozenou řečí naděje a vzájemnosti. To vzkazuje i starověký když odkazuje ke zdroji vzájemnosti: „Hospodin, jen Hospodin je má záštita a píseň, stal s my se připojujeme s Cohenovým „Haleluja!“ Česky to znamená „Chvalme Hospodina!“ ---------- 8. dubna, Anna Juráčková, komunitní pracovnice Mám víru v přátelství. O přátelství Aristoteles mluví jako o ctnosti: „V nouzi, v ostatníc se přátelé pokládají za jediné útočiště. Mladé lidi chrání přátelství od omylů, starým lid podporu, péči, zastoupení v práci, kterou již nejsou schopni z důvodu svého stáří zvládnou síle podněcuje ke šlechetným činům.“ ----------- 7. dubna 2020 Jan Roskovec, evangelický teolog a biblista „Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdept verš 19) Bůh není funkcí lidské rozjařenosti, není jiným jménem pro naše schopnosti ani na berlička pro slabochy? Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní, řekl Ježíš. Bůh člověka nep a zdeptat, aby se o něj začal zajímat, ale zdeptaný člověk má vědět, že se nemusí nejprve nohy, aby se dostal k Bohu. ------------ 6. dubna 2020 Daniel Bartoň, právník a teolog Nacházíme se v nouzovém stavu. Svým charakterem je to stav mimořádný. To však neznamená, ž nacházeli mimo (právní) řád. Nebo že bychom mohli jednat neřádně. Že bychom měli z nouze č Právě naopak: Nyní je ten správný čas pronikat k jádru našeho právního řádu tvořeného myšl rovnosti a lidské důstojnosti. Nyní je vhodná příležitost k pojmenování toho, čím jsme si vzájemného soužití zaneřádili. ------------ 3. dubna 2020 Petr Sláma, starozákonník ETF UK Ten se má: lid, který ví, jak zní fanfára, bude si vykračovat ve světle tvé tváře, Hospodi Jedna věc jsou roušky. Ale druhá to podivné ticho, které vyvolávají. Někdo ani nezdraví. M zapařené brýle, jako já. Včera jogging s dcerou. Vybíháme s rouškou a sundáváme ji až za m rouškou pískat? Když není moc utažená, tak ano. "Co blbneš, tati!" tiší mé pokusy dcera, c ten všeobecný tlak být potichu. Žalmista to ale vidí jinak. Mějte se fanfárově... ----------- 2. dubna 2020 Pavol Bargár, vedecký pracovník v oblasti ekumenickej teológie a misiológie „On je obrazom neviditeľného Boha.“ (Dopis apoštola Pavla Kolosenským, 1. kapitola, verš 1 Hľadím na Ježišovu tvár. Tak známu, a predsa v niečom novú. Ježiš s rúškom. Prichádza za ľ snáď udržiavajúc odstup päť metrov – identifikuje sa s nimi. Hľadiac do očí tváre zahalenej rúškom môžem vidieť Človeka. Človeka, ktorý mi nanovo pomáh Obraz neviditeľného Boha. ----------- 1. dubna 2020 Lenka Karfíková, filosofka „ J'ai découvert que tout le malheur des hommes vient d'une seule chose, qui est de ne pas au repos dans une chambre“ (Zjistil jsem, že celé lidské neštěstí spočívá v jediné věci, ž nedokážeme zůstat v klidu ve svém pokoji). Blaise Pascal měl pravdu vždy, ale dnes zvláště sám se sebou, naučit se klidu, naučit se milovat své čtyři stěny. ------------ 31. března 2020 Ondřej Kolář, evangelický farář a systematický teolog Senioři. Ti nejvíc ohrožení. Hovořím s nimi každý den. S obavou, abych volil ta správná sl zjišťuji, že to nejsem já, kdo povzbuzuje. Spíš povzbuzují oni mě. Nemoc nepodceňují, jsou rizik, chovají se zodpovědně. Nepropadají ale panice, hodnotí situaci klidně, nechybí jim proto, že si v životě už lecjakým ohrožením prošli. "Proto se navzájem povzbuzujte a buďte oporou," říká apoštol Pavel. Nová nemoc boří umělé hranice mezi těšícími a utěšovanými. ------------- 30. března 2020 Hana Janečková, socioložka zdravotnictví Děkuji našim studentkám a studentům! Plní nyní svoji pracovní povinnost uloženou jim vládo s nouzovým stavem. Pracují při obcích, v neziskových organizacích, v sociálních službách. v Říčanech či Veselí nad Moravou, ve střediscích Diakonie ČCE, v Armádě spásy, v Novém Pro dobrovolnickém centru Paměti národa nebo Života 90. Někteří se zapojili prostřednictvím in SousedskaPomoc.cz. Kéž nás sousedská pomoc, vnímavost a vlídnost navzájem posílí na této c ------------ 27. března 2020, Petr Macek, systematický teolog a filosof Ježíš v evangeliu podle Matouše (15. kapitola, verše 11, 18, 19) připomíná, že člověka nez co do úst vchází, ale co z nich vychází. Konkrétně špatné myšlenky, křivá svědectví, urážk nám roušky zakrývající naše ústa jednou provždy připomenou, že si máme dát dobrý pozor na vyjadřujeme, jak mluvíme, co o druhých nebo před druhými říkáme. Často to už nelze vzít zp záště, který nás znesvěcuje a naše srdce odhaluje, působí pak zhoubně i v našem okolí. ------------- 26. března 2020, Zdeněk Kalvach, lékař Jedna z oficiálních fotografií zobrazuje presidenta Francoise Mitteranda s knihou. Cílevěd Michela de Montaigne (1533-1592), jehož eseje stojí za pročtení nejen v časech klausury: „ pracovat a prodlužovat fungování života, co jen můžeme. Takže doufám, že mne smrt zastihne sázením zelí, ale lhostejného k ní a ještě více k nedokončenému stavu mé zahrady.“ Usilujm ale bez křeče z dokončení, řekl bych. --------------- 25. března 2020, Jan Štefan, studentský farář „Chceš být zdráv?“ Jak se jen mohl Ježíš zeptat tak hloupě? Kolik je nemocných, kteří se n A kdo ze zdravých by nechtěl zůstat zdráv? Proč se ptal tak zbytečně? Nemínil toho nemocné jsme zdraví, nemyslíme na to, kolik lidí je nemocných. Vždyť nemocné máte stále kolem sebe svým seminaristům: „Farář by měl mnoho pobývat mezi nemocnými.“ Protože „Ježíšovu utrpení blíže a tento svět poznáváme lépe mezi nemocnými než mezi zdravými.“