Vítejte na stránkách studentského faráře!
Pravidelné bohoslužby ve studentské kapli, které za běžných okolností probíhají každou středu akademického roku od 11:45, se během distanční výuky, kdy je fakulta zavřená, nekonají.
Pastorační hodiny:
Po dobu distanční výuky pište na e-mail stefan@etf.cuni.cz nebo telefonujte na číslo +420 730 580 520. Živý osobní kontakt jen ve velmi vážných případech.
Kázání na zimní semestr 2020/21 ke stažení:
Podzim 2020
Advent 2020
Zima 2021
Aktuální kázání:
Lukáš 2,25–32
V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. A tehdy veden Duchem přišel Simeon do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon, vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči uviděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“
1. Bonhoeffer
Leden únor posledního válečného roku 1945, bombardovaný Berlín, podzemní vězení gestapa. Německý theolog Dietrich Bonhoeffer, uvězněný za aktivní účast v protihitlerovském spiknutí, má napsánu báseň-modlitbu: „Moc předivná nás tiše obestírá…“ Podaří se ji propašovat z vězeňské cely na svobodu. Je to poslední theologický text, který se nám z Bonhoefferova pera dochoval. V Česku ji zpíváme – v přebásnění loni zesnulého Petra Pokorného a jeho sestry Dagmar a ve zhudebnění Miloše Rejchrta. Bonhoefferovi bylo tehdy 39 let. Před ním byly dva tři měsíce života, za ním bylo jeden a půl desetiletí farářské a učitelské práce. Do nového roku hleděl s obavami – i s nadějemi. Nevěděl, co bude s ním, s jeho blízkými, s jeho církví; nevěděl, co čeká město, v němž prožil takřka celý život, k němuž se blížila Rudá armáda; nevěděl, jaké budou další osudy jeho národa po zasloužené porážce údajně tisícileté Třetí říše. Věděl jedno jediné: že ho po celý život obestírala „předivná Boží moc“. Příští dny, dobré i zlé, proto „čeká uklidněn“. Bůh byl s námi včera, Bůh je s námi dnes, Bůh bude s námi „každý nový den“.
2. Simeon
Píše se některý rok na přelomu letopočtu, toho starého a toho nového, let před Kristem a let po Kristu. Ježíšovi rodiče byli, alespoň podle evangelisty Lukáše, poslušní jak císaře Augusta, světské vrchnosti, tak Mojžíšova zákona, ustanovení církve. Malý Ježíš, tedy opravdu „Ježíšek“, byl osmého dne po narození (tedy na náš „Nový rok“) jako každý židovský chlapeček obřezán, a čtyřicátý den po narození (na „Hromnice“) přinesen do jeruzalémského chrámu. Ústředními postavami evangelijní perikopy, z níž jsem přečetl jen její ústřední část, však nejsou Ježíšovi rodiče. Do centra postavil evangelista dvě stařecké postavy z okruhu jeruzalémského chrámu a vybavil je rysy starozákonních proroků. Simeon a Anna jsou lidé spravedliví a zbožní, vedení Duchem svatým. Jediný Simeon tu promluví, Maria a Josef mlčky plní náboženské předpisy. Ty náboženské předpisy, jimiž dnes svorně opovrhují jak mladí, tak staří, jimiž se řídí pouze malá skupina nábožensky založených seniorů, kteří nejdou s dobou. Žijí minulostí, zahledění do „starých zlatých časů“. Velebí doby, kdy panovaly dobré mravy a náboženství jen kvetlo. Na současnosti nevidí nic dobrého, na minulosti vidí máloco špatného. Půjde-li to takhle dál, říkají, pak se nelze divit, že to všechno jednou špatně skončí.
Ale Simeon a Anna nejsou lidé zahledění do minulosti! Naopak, s vytrvalostí a trpělivostí, jichž je schopno právě stáří, hledí do budoucnosti. Na to, co bude, ne na to, co bylo. Žijí dopředu, ne dozadu. Nechtějí restaurovat minulost, naopak, anticipují budoucnost. Jejich spravedlnost není samospravedlivé vzhlížení se ve vlastní spravedlnosti, nýbrž odhodlané vyhlížení zjevení Boží spravedlnosti. Jejich zbožnost není blažené vlastnění Boha, nýbrž pokorné očekávání zjevení Boží spásy všem lidem. Duch svatý nevede Simeona k spokojenému prožívání náboženství, nýbrž k ještě většímu duchovnímu hladu, k ještě větší duchovní žízni. Právě jako člověk, který si dnem a nocí říká v zákoně Hospodinově, očekává potěšení Izraele. Protože žije dnešek s Bohem, je otevřen novému Božímu působení zítra a pozítří. Hledí-li někdy nazpět, potom proto, že si připomíná mesiášská zaslíbení. A je dost dobře možné, že je připomíná i samotnému Pánu Bohu. Přece, Hospodine, dostojíš svému Slovu a svá zaslíbení v určený čas naplníš!
A tento stařec, který v životě jistě viděl dobré i zlé, který toho zažil asi právě tolik, kolik se vejde do jednoho dlouhého lidského života, se dočkal. Můžeme se jen dohadovat, kolikrát byl postaven do situací, kdy byl připraven všechno vzdát, kolikrát se octl v pokušení nečekat veliké věci a svou naději raději upnout k něčemu, co je na dosah ruky. Možná jen on sám a Pán Bůh vědí o okamžicích, kdy docela zapochyboval. Jistě slýchal ironické úsměšky tzv. realistů, kteří se přece „vyznají v životě“. „Ty ještě čekáš? Na co, na koho, prosím tě? Že se máš dočkat Mesiáše? Ale to se přece nedá brát tak doslova…“
Veden Duchen přichází Simeon do chrámu. Spatří malého Ježíše, bere ho do náručí a chválí Boha svým slavným „Nyní propouštíš“, „Nunc dimittis“. Je to nádherný tichý zpěv naplněného života. Simeon nežil nadarmo, Simeon se dočkal. Dočkal se, a proto může bez odporu, v odevzdání odejít z tohoto světa k Bohu. Ať už to dopadne s římskou reformou mravů, kterou právě podniká císař Augustus jakkoli, ať zvítězí v židovských volbách farizeové nebo saduceové, ať se zelótům a esejcům jejich pokusy o náboženskou a politickou obnovu Izraele zdaří nebo ne, je si jist, že o dobrou budoucnost světa je dobře postaráno. Spása, záchrana, vykoupení, osvobození, uzdravení neplatí jen Izraeli, platí i pohanům, Římanům i barbarům. Z Betléma a z Jeruzaléma dojde spása až do Říma a do Athén a na Velkou Moravu. „Nyní propouštíš…“
3. Simeon, Bonhoeffer a my
Stojíme na počátku nového roku. Po době adventního očekávání, malé připomínky Simeonova celoživotního čekání, můžeme i my dnes zanotovat simeonovský vánoční chvalozpěv: „Nyní propouštíš, Pane, svého služebníka v pokoji.“ Před námi je nový rok Boží milosti, léta Páně 2021. Každému, každé z nás jsi vyměřil jeho, její léta. Ať už se naše životní cesty jakkoli rozcházejí nebo rozejdou, jedno je nám všem společné: Žijeme v létech, která se počítají po Kristu. To znamená: Dožili jsme se Vánoc a Velikonoc. Spatřili jsme, že Hospodin své sliby plní. Víme, že není marné žít z Boží budoucnosti a do Boží budoucnosti. Dočkali jsme se Kristova příchodu v ponížení; jeho příchod ve slávě čekáme.
Ze svědectví spoluvězňů známe poslední Bonhoefferova slova na této zemi. Na druhou neděli velikonoční pro ně vykonal improvizovanou bohoslužbu. S pohledem na šibenicí tento Kristův služebník vyznal: „To je konec – a pro mě počátek života.“
Rok, který nás čeká, bude nelehký. Nevíme, jaký „hořký kalich strastí“ budeme pít, ani jaká nám bude dopřána „radost v jasu slunečním“. Může se stát, že se nám prudce rozbuší naše staré srdce a že naše duše bude zlobou dní těžce vyplašená. Ale smíme vědět, že tiché světlo Vánoc teple prozařuje naši noc. Radujeme se z pohledů do obličejů svých milých, nasloucháme vděčné písni chval věrných Božích dětí a víme: Na všech cestách života nás, Pane, provází Tvá moc, drží nás Tvá dobrá ruka. Naše oči uviděly Tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy. Propouštíš nás, své služebníky a služebnice, podle svého slova, Pane, v pokoji. Amen.
Martin ve zdi:
Večerní bohoslužby (nejen) pro pražskou mládež, které se za normálních okolností konají každou neděli od 19:30 v kostele u Martina ve zdi na Starém Městě pražském a při nichž se na kazatelně střídají faráři a farářky z různých sborů ČCE i jiných církví a učitelé či studenti ETF, se v době nouzového stavu nekonají.
Univerzita Karlova
Evangelická teologická fakulta
Černá 646/9, pošt. přihr. 529
115 55 Praha 1
Telefon.: 221 988 + číslo pobočky
ID datové schránky UK: piyj9b4
