Vítejte na stránkách studentského faráře!

– Jan Štefan

Pravidelné bohoslužby ve studentské kapli, které za běžných okolností probíhají každou středu akademického roku od 11:45, se během distanční výuky, kdy je fakulta zavřená, nekonají.

Pastorační hodiny:

Po dobu distanční výuky pište na e-mail stefan@etf.cuni.cz nebo telefonujte na číslo +420 730 580 520. Živý osobní kontakt jen ve velmi vážných případech.

Koronavirová kázání

Kázání na zimní semestr 2020/21 ke stažení:

• Žalm 23 – 7. října

• Žalm 137 – 14. října

• Žalm 142 – 21. října

Aktuální kázání:

Žalm 142

Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím, před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám. Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili. Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, není tu, kdo by měl o mě péči. Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých! Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán. Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já. Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.

1.

„Stoupáme?“ – „Ne! Naopak! Klesáme!“ – „Je to ještě horší, pane Smithi! Padáme!“ Když jsem začal psát toto již třetí koronavirové kázání, vzpomněl jsem si na proslulý dialog z první stránky románu Julesa Vernea Tajuplný ostrov. Průměrným počtem denně nakažených jsme druzí na světě, počtem mrtvých jsme rovněž mezi prvními. Ale co Verne, raději bych měl otevřít Švejka, jistě by se tam našel nějaký šťavnatý komentář. Humor mně, jak vidíte, stále ještě nedošel, ale dříve nebo později dojde. Hospodští stáhli roletu, v nemocnicích lékaři a sestry padají vyčerpáním, vojáci staví polní nemocnici, profesoři vysvětlují grafy, politické špičky diskutují šéfa Senátu a počet pozvánek do Vladislavského sálu. Posty strašičů zaujali alarmisté: „Nechoďte ven.“ „Zůstaňte doma!“ Štastni, kdo mohou, jako já, opravdu sedět v tichu domova, tu tam vstát od počítače a vyběhnout na zahradu trhat zbylé hrozny vína.

2.

Žalm stý čtyřicátý druhý, připisovaný Davidovi a v nadpise situovaný do jeskyně; snad té, kde se David ukrýval před svým pronásledovatelem Saulem. Dramaticky se v něm střídají ich a du forma.

Nejprve já. Neomlouvejme se a nestyďme se. Já. Nemáme snad milovat svého bližního „jako sám/sama sebe“? (Matouš 19, 19) Výtky egoismu i chvály altruismu zpravidla šustí papírem, jsou to prostě kecy, zbytné žvanění. Žalmista nemluví („kavárensky“? „žurnalisticky“?) o Bohu, žalmista mluví k Bohu. Modlí se a popisuje svou modlitbu. Nemodlí se ovšem tak nějak k Bohu vůbec, obrácen kamsi směrem nahoru, kde přece „musí něco bejt“. Zná adresu, obrací se ke známému Bohu, ke svému Bohu, k Hospodinu.

Hned na začátku kupí slovesa naléhavého volání: zdvojené „volám“, „úpím“, „prosím“. Své volání specifikuje: je to „lkání“, „soužení“, „bědování“. Hm, takže další fňukal. Nemohu žádnému stoikovi zakázat, aby jej takto neocejchoval. Ale jen trochu slušný, neřku-li vnímavý člověk se lidem v neštěstí neposmívá.

Bohu Otci Všemohoucímu můžeme stěží sdělit něco, co by beztak nevěděl. V modlitbě, pokorné právě tak jako vzdorné, se mu můžeme nanejvýš připomenout: „Ty znáš můj příběh mého života.“ Prostě: „Ty víš“. Pak ovšem můžeme zkusit přitlačit: „Podívej se, jak na tom jsem.“ „Věnuj mému případu zvýšenou pozornost.“

Jsem na tom prachbídně. Na mé straně nestojí nikdo. Se mnou, vedle mě není člověka, který by se ke mně znal, kdo by měl se o mě postaral. Žádný přímluvce, který by pronesl slovo v můj prospěch, žádný pečovatel, který by mně podal pomocnou ruku. Proti mně stojí oni: ti, kdo mě pronásledují. Propukla u mě akutní deprese: „Jsem skleslý“, „jsem zcela vyčerpán.“

Nejnižší bod se může stát bodem obratu. Žalmista se vypovídal a iniciativně přechází do protiakce. Vyslovuje prosbu: „Vysvoboď mne.“ „Vyveď mne ven.“ „Otevři brány žaláře a pusť mě na svobodu.“ Není to prosba neodůvodněná, je to prosba dobře zdůvodněná: „Vždyť ty jsi mé útočiště“, „můj zastánce.“ Pronásledovatelé musejí ustoupit spravedlivým a prosby mohou přejít v chvály. Už nejsem sám, jsem obstoupen bližními a nic mně nebrání v tom, abych místo naříkání vzdával chválu Hospodinovu jménu.

3.

Potud žalmista. A my? Našim společným nepřítelem nejsou v tuto chvíli kdovíjací bezbožníci. Je jím jednoznačně on, ten virus, zdatnější než naše imunitní systémy, než medicína 21. století. To on je dnes tím bezbožníkem, který se pokouší vyrvat nás ze společenství živých. Padáme k zemi jako oni trosečníci ve Verneově balónu, už jsme hodně dole, ale ještě jsme úplně nedopadli na zem. Až dopadneme, budeme jako oni zavřeni „na ostrově“: za dveřmi svých domovů nebo, nedej Bůh, na infekčních pokojích nebo v halách polních nemocnic. Mé první koronavirové kázání ohodnotil (v live podobě) můj (dvacetiletý) syn jako pesimistické, můj (čtyřicetiletý) přítel (v podobě přílohy k mailu) jako optimistické. Positive thinkig, v tom jsem nikdy nevynikal. Leč dnes i sám výraz „pozitivní“ nabral negativní význam: Na testech se chvějeme, abychom nebyli pozitivní. Ždímám ze sebe zbylou naději, ale ne, ne, nemusím ji mít. Ale mohu, měl bych o ni prosit. Amen.

Modlitba:

Bože, Ty jsi naše útočiště, vysvoboď nás od našeho zlého pronásledovatele.

Martin ve zdi:

Večerní bohoslužby (nejen) pro pražskou mládež, které se za normálních okolností konají každou neděli od 19:30 v kostele u Martina ve zdi na Starém Městě pražském a při nichž se na kazatelně střídají faráři a farářky z různých sborů ČCE i jiných církví a učitelé či studenti ETF, se v době nouzového stavu nekonají.

Webové stránky kostela

Facebook kostela