75 let fakulty - sborník 1994

Letos v listopadu uplynou prave tri ctvrti stoleti od chvile, kdy v Praze zahajila svou praci evangelicka bohoslovecka fakulta. Za tuto dobu prosla radou vetsich i mensich, vnitrnich i vnejsich zmen, vcetne dvoji zmeny jmena a nedavne inkorporace do svazku Univerzity Karlovy. Rozsahlost techto zmen muze snad vest az k pochybnostem, zda je kontinuita fakulty a jeji prace od pocatku po dnesek nesporna.

Dnesni Evangelicka theologicka fakulta UK se povazuje za dedicku a pokracovatelku tradice zalozene pred 75 lety, nevnima vsak sve postaveni jako samozrejmy narok ci zasluhu, nybrz mnohem spise jako ukol a zavazek. Proto si musi nejen klast otazky vzhledem ke sve roli v univerzite a v soucasne spolecnosti, ale ptat se i po kontinuite sve prace, po jejim smerovani a jejich promenach jak v celku theologickeho usilovani, tak i na pude jednotlivych oboru.

K prvnimu okruhu otazek, k mistu a poslani theologicke fakulty v univerzite, se v nasem sborniku vztahuji predevsim uvodni dva prispevky a zaverecne slovo dekana.

Druhy okruh otazek, tykajici se kontinuity a promen prace fakulty, by mely reflektovat profily jednotlivych kateder.

Predstaveni jednotlivych kateder a medailony jejich ucitelu vznikaly podle ramcove stanovenych pravidel u mnoha pracovnich stolu, coz s sebou nese nebezpeci urcite nestejnorodosti jednotlivych prispevku, podle skouposti ci stedrosti konkretniho autora. Rozhodli jsme se podstoupit toto riziko s tim, ze bude vyvazovano vetsi osobitosti textu (a to az po gramatickou stranku, kde redakcni uprava ponekud setrela autorsky sveraz, ale snazila se jej nezrusit). Cilem nam zde bylo podat strucne vymezeni kazde discipliny, prehled jeji dosavadni cinnosti v ramci fakulty a ukolu, ktere si klade. Vedle toho chce sbornik poskytnout pokud mozno uplny prehled o ucitelich evangelicke fakulty, zakladni udaje predevsim o jejich dile a odkazy na zdroje, v nichz lze nalezt informace podrobnejsi a sirsi. Medailony dosud zijicich ucitelu vznikaly na zaklade vlastnich podkladu (neni-li uvedeno jinak), medailony ucitelu jiz zesnulych vypracovala vzdy prislusna katedra.

Z duvodu casove a predevsim technicke narocnosti jsme museli ustoupit od bohatsi obrazove dokumentace, podarilo se nam vsak zpracovat a zaradit, soudime, ze poprve zverejnovany, chronologicky prehled vsech dekanu fakulty i jejich doktorandu radnych i cestnych.

Vsem, kdo nam poskytli pomoc, radu ci materialy ze svych soukromych archivu, patri nase podekovani. Je nasim pranim, aby se tento sbornik, jakkoli jubilejni, a tedy prilezitostny, mohl stat dlouhodobe uzitecnou pomuckou.

J.Halama

Misto theologicke fakulty v universite (N. Rejchrtova)

MISTO EVANGELICKE THEOLOGICKE FAKULTY V UNIVERZITE KARLOVE

Zarazeni theologicke fakulty do "univerzity" bylo v dobe zalozeni Univerzity Karlovy r. 1348 samozrejmosti. Obyvatelum Evropy na tom stupni vyvoje, ktery nazyvame stredovekem, zalezelo na vsestrannem, nadnarodnim univerzalismu (obecnosti) vzdelani tech, jimz melo byt svereno "obecne dobre", totiz sprava spolecnosti. Evropske univerzity mely nezastupitelny ukol: soustredit nejmoudrejsi a nejznalejsi "mistry" a vytvorit pevne organizacni centrum vzdelavani, ktere by ridilo a usoustavnilo vsechny ostatni pokusy vyucovat.

Misto theologicke fakulty v univerzite neni samozrejme teprve dnes. Tezko vystacime s jednoduchym vysvetlenim napadne zmeny zpusobu mysleni, charakterizujici evropsky stredovek a novovek. Evropsky stredovek byl vekem viry v trojjedineho Boha, jediny zaklad vseho kosmickeho i zemskeho byti. Novovek soustredil pozornost na cloveka. Theologii uz nepotrebuje jako soucast univerzalniho vzdelani. A prece! Prave dvacate stoleti, osvicene lidskym rozumem, vedou a technikou, se projevilo jako nejzrudneji "nabozenske". Spasu zvestoval fasismus, nacismus, komunismus, zachranu lidstva nabizi hnuti New Age (Novy vek), islam, vychodni spiritualita. Zplanele institucni krestanstvi burcuji "charismatikove". Prichazi "vek ducha", ktery davno pred zalozenim Karlovy univerzity predpovidal Joachim z Fiore (zemrel 1201/2). Snad prave proto ma theologicka fakulta ve svazku univerzity sve misto. Mela by slouzit jako usmerneni divoke nabozenskosti a soustredene pestovat strizlivou eschatologickou vydrz krestanu na prelomu veku.

Pusobeni prazske univerzity si Karel IV. vysnil zcela jinak, nez jak se ve skutecnosti utvarelo. Netusil, ze po necelych sedmdesati letech nabidne -- jako prvni univerzita v Evrope -- sve sluzby reformaci. Do sluzeb reformace se dala v nadeji, ze obecnost cirkve a spolecnosti bude zachovana, ovsem napravena podle prvokrestanskeho vzoru. Mistri, kteri se dali cestou reformace, nepocitali s dalsim stepenim. Stacilo rozdeleni cirkve na vychodni a zapadni v polovine 11. stoleti. Presto k rozdeleni doslo. Z obecnosti cirkve a spolecnosti byla vyloucena "kacirska" prazska univerzita, kdyz se otevrene zastala sveho nekdejsiho rektora M. Jana Husa a M. Jeronyma Prazskeho (osvedcenim jejich bezuhonnosti z 11. 9. 1415) a priznala se ke kalichu jako symbolu autority Jezise Krista, daleko prevysujiciho autoritu hierarchicky usporadane cirkve (10. 3. 1417). Tak byl zahajen proces stepeni stredoveke "universitas", ktery se zrychluje umerne casu, vymerenemu evropske civilizaci.

Zakladem stredovekeho univerzitniho vzdelani byla fakulta svobodnych umeni (artisticka), pestujici na vyssim stupni tzv. trivium (gramatiku, retoriku a dialektiku) a tzv. kvadrivium (aritmetiku, geometrii, astronomii a muziku). Teprve po radnem absolutoriu se cast graduovanych filosofu rozhodovala pro pokracovani na fakultach specializovanych, ktere byly soucasti univerzity: theologicke, pravnicke a lekarske. Karlova univerzita tyto moznosti nabizela od sveho zalozeni v dubnu r. 1348 az do podzimu r. 1417, kdy pro kostnicky koncil prestala pravne existovat.

Na svou reformacni odvahu doplatila Karlova univerzita prinejmensim izolaci, ztratou vehlasu a pritazlivosti. Mohla nabidnout jen vyuku na artisticke fakulte zemskeho charakteru s uzkou vazbou na zvlastni ceskou cirkev "utrakvistu" -- stoupencu podavani kalicha laikum. Na vlastni theologickou fakultu se potomci husitu nezmohli. Kde sehnat "mistry" s titulem doktoru theologie? Katolicka Evropa se od ceskych kaciru stitive odtahovala, trebaze uprimne prohlasovali sve presvedceni o sounalezitosti s obecnou cirkvi.

Dnesni dejepisci upozornuji na to, jak dobre si vedla izolovana Karlova univerzita a co znamenala pro narodni spolecenstvi pred belohorskou porazkou -- posledni vzepeti obrany svobody svedomi, relativni demokracie a snasenlivosti. Chybejici theologickou fakultu nahradili tehdy krestansti humaniste. Nikterak spatne. Svedci o tom spolecenske i bohoslovecky orientujici pusobeni tech, kdo na oklestene prazske univerzite nabyli vzdelani. Jednotu bratrskou stacili zachranit pred zasluznickym moralismem sekty a plne ji zapojit do kulturniho zivota naroda. V teze dobe (na sklonku 15. stoleti) ozivili utrakvisticke bohoslovi durazem na jedinou zachranu v Jezisi Kristu, nikoli v udrzeni "kalisnickych" tradic a principu husitske moralky. Nevedomky uz tehdy predjali "objev evangelia" nemecke reformace Lutherovy.

Prazska univerzita si v predbelohorske dobe pocinala statecne navzdory sve izolaci. Ackoli podnety evropskeho humanismu vstrebala s jistym zpozdenim, podarilo se nekterym mistrum i absolventum prekazku nechteneho opozdeni prekonat (prinejmensim ve stredoevropskem meritku). Nadto vytecne zvladala organizaci vychovy tzv. mestske inteligence.

Od r. 1562 mela "kalisnicka" Karlova univerzita vaznou konkurenci v jezuitske Ferdinandove akademii se sidlem v prazskem Klementinu. O pedagogicke a misijni zdatnosti prislusniku radu Tovarysstva Jezisova nepochyboval ani "ucitel narodu" J. A. Komensky. Neni nahodne, ze Karlova univerzita jako "semeniste kacirstvi" se dostala pod spravu jezuitu v letech 1622--1773.

Nekdejsi vetsina "reformacne" smyslejiciho naroda prosla v 17. a 18. stoleti zkouskou nasilne rekatolizace. Teprve tzv. osvicenstvi vymanilo univerzitu z monopolu pedagogicke pusobnosti jezuitu, z nichz ovsem mnozi byli vynikajicimi osobnostmi.

Osvicenstvi vsadilo na "svetlo" lidskeho rozumu proti "tmarstvi" veku minulych. Univerzita ve znameni osvicenstvi a pocatku narodniho obrozeni uz neminila vychovavat kleriky; snazila se o vzdelavani byrokratu. Jezuitsky rad byl r. 1773 zrusen a leta 1774--1784 jsou ve znameni vyznamnych spolecenskych reforem. Do popredi vystupuji zajmy statu, rizeneho panovnikem sice "osvicenym", ale stale vsemocnym.

Pro ty, kdo si v jakkoli zkreslene podobe zachovali "viru otcu" znamenal nejvic tzv. Tolerancni patent Josefa II. z 30. rijna 1781, povolujici priznat se bud k luterske nebo reformovane vetvi evangelictvi. "Pribuznym augustanskeho a helvetskeho nabozenstvi" zarucoval moznost "verejneho nabozneho provozovani" s podminkou "prednosti" nabozenstvi katolickeho.

Statecna mensina zatim jen trpenych, nikoli rovnopravnych evangeliku v dukladne rekatolizovane zemi postradala vlastni uciliste: vysokou skolu, ktera by vzdelavala jejich kazatele a ucitele. Krajne obetava, ale prece jen trochu zmatena evangelicka mensina nutne potrebovala vzdelane duchovni vudce. Osviceny panovnik Josef II. zadost o zrizeni evangelicke fakulty shovivave odbyl poukazem k prazske univerzite a k reformovanym akademiim v Uhrach. Prazska univerzita mela ovsem zcela jine starosti. Vzdelavala intelektualy pro novy typ spolecnosti (1784--1848). A madarsky skoleni theologove stezi mohli dobre kazat a vyucovat cesky.

Az r. 1821 byl cisarskym rozhodnutim otevren "theologicky ustav" ve Vidni pro vzdelavani evangelickeho duchovenstva. Presne v polovine 19. stoleti (1850) se stal "fakultou". Prednaselo se nemecky, pro reformovane zprvu latinsky. Na cestinu jako vyucovaci jazyk zatim nebylo pomysleni, otvirala se vsak moznost obsadit nektere katedry ceskymi uciteli. Marne premlouvali r. 1823 evangelicti pratele Frantiska Palackeho, aby se ujal katedry cirkevnich dejin. "Otec naroda" mel zcela jinou predstavu, jak pestovat jeho dejinnou pamet. S theology videnskeho ustavu se pratelsky stykal, ale neminil vnaset theologii do vykladu ceskych dejin.

Byl to shodou okolnosti prave cirkevni historik, kdo symbolicky spojil videnskou fakultu s prvni prazskou evangelickou bohosloveckou fakultou v Ceskoslovenske republice, zrozene v porodnich bolestech prvni svetove valky. Prvni cesky profesor videnske fakulty Gustav Adolf Skalsky (1857--1926) byl v rijnu r. 1920 zvolen prvnim dekanem Husovy ceskoslovenske evangelicke fakulty bohoslovecke v Praze.

V 19. stoleti nechybely pokusy vratit evangelickou bohosloveckou fakultu do svazku univerzity. Nepodarilo se to ani v revolucnim roce 1848, ani r. 1890. Marna byla i snaha o zacleneni bohoslovecke fakulty do Karlovy univerzity, "jez jest universitou Husovou", v mladem Ceskoslovensku. 8. dubna 1919 schvalilo Narodni shromazdeni navrh zakona o zrizeni samostatne Husovy ceskoslovenske evangelicke fakulty bohoslovecke v Praze a provadecim narizenim vlady republiky ze dne 18. 9. 1919 byl dan nove vysoke skole organizacni statut. Na svou inkorporaci do Univerzity Karlovy si vsak Evangelicka theologicka fakulta musela jeste 71 let pockat. Necekala necinne. Zda si lepe pocinala v izolaci, nebo ve svazku s kdysi proslulou univerzitou, ukaze cas.

Historicky prehled (N. Rejchrtova)

EVANGELICKA THEOLOGICKA FAKULTA ve svazku UNIVERZITY KARLOVY

Historicky prehled

1348 zakladaci listina prazske univerzity (7. dubna 1348). Karel IV. Lucembursky (1316--1378), rimsky kral (od r. 1355 cisar) se jako cesky kral rozhodl "zariditi a v zivot uvesti obecne uceni v nasem metropolitnim a nejpuvabnejsim meste Prazskem, jez cini jak bohatost zemske urody, tak prihodnost mista plnou merou vhodnym k tak velikemu ukolu..., aby obyvatele kralovstvi... nemuseli se v cizine doprosovati almuzny, ale aby nalezali v kralovstvi stul k pohosteni pripraveny, ...aby meli sobe za slavu, ze mohou jine z ciziny zvati k lahodnosti vune a k ucasti na takovem vdeku".

1383 ziskala Karlova kolej (centrum univerzitniho zivota) od zakladatelova syna Vaclava IV. (1361--1419) dustojne sidlo -- nynejsi Karolinum.

1409 se Dekretem kutnohorskym (18. ledna) prihlasila Karlova univerzita k reformnimu konciliarismu. Rektorem byl zvolen M. Jan Hus, od r. 1402 pokorny a vzdorny kazatel evangelia Kristova v prazske Betlemske kapli.

1415 6. cervence byl M. Jan Hus na zaklade rozhodnuti kostnickeho koncilu zbaven knezstvi a upalen jako zatvrzely kacir. 11. zari vydala prazska univerzita osvedceni o bezuhonnosti upaleneho rektora M. Jana Husa, jakoz i "znameniteho filosofa" M. Jeronyma Prazskeho (upaleneho o rok pozdeji).

1417 se Karlova univerzita otevrene priznala k podavani kalicha laikum, cimz znevazila autoritu arcibiskupa i koncilu. V cervnu tehoz roku podala koncilu zevrubnejsi dokumentaci, ovsem pro koncil prestala s podzimem 1417 pravne existovat.

1417--1620 prvni "reformacni" (husitska -- utrakvisticka) univerzita v Evrope preziva jako artisticka fakulta zemskeho charakteru. Nema vlastni theologickou fakultu. Opozdene vstrebava podnety humanismu a evropske reformace v konkurenci s jezuitskou akademii.

1562-- existuje kalisnicka Karlova univerzita v Karolinu a jezuitska Ferdinandova akademie v Klementinu.

1609-- (potvrzeni nabozenske svobody Majestatem cisare Rudolfa II.) slouzi Karolinum stavovske protestantske opozici proti katolickemu centralismu Habsburku.

1620 je v bitve na Bile hore 8. listopadu vojensky porazeno ceske stavovske povstani, branici svobodu svedomi proti rekatolizacni a centralizacni snaze Habsburku.

1622--1773 je Karlova univerzita jako byvale "semeniste kacirstvi" pod spravou jezuitu.

1774--1784 je univerzitni vyuka ve znameni "obrozeni": nevychovava kleriky, vzdelava byrokraty.

1781 je Tolerancnim patentem Josefa II. povoleno vyznani augsburske a reformovane; protestantske cirkve ovsem nemaji vlastni zemske uciliste.

1784--1848 je univerzita zamerena na vzdelavani intelektualu pro novy typ spolecnosti.

1821 je otevren "theologicky ustav" pro vychovu evangelickeho duchovniho dorostu ve Vidni.

1848--1870 sili reformni snahy o novodobou koncepci univerzity.

1882 je v unoru schvalen zakon o rozdeleni Karlo-Ferdinandovy univerzity na ceskou a nemeckou.

1890--1918 ziskava vedecke a spolecenske pusobeni univerzity evropskou uroven.

1918 vznika samostatny ceskoslovensky stat.

1918--1939 je ceska univerzita opet jen Karlova (zmizelo jmeno Ferdinandovo). Vedle ni existuje Nemecka univerzita v Praze.

1919 je 8. dubna schvalen zakon o zrizeni samostatne Husovy ceskoslovenske evangelicke fakulty bohoslovecke v Praze. Fakulta je zrizena jako autonomni ustav se vsemi pravy a vysadami vysoke skoly (vcetne prava promocniho), nikoli jako soucast Karlovy univerzity. (Zadost o inkorporaci predlozena Narodnimu shromazdeni nebyla schvalena.)

1939 15. brezna okupace Ceskoslovenska nacistickym Nemeckem. 17. listopadu brutalni zasah okupantu: uzavreni vsech vysokych skol.

1940--1945 probiha nahradni skoleni evangelickych bohoslovcu (tajna fakulta vysoke odborne urovne).

1945 v kvetnu osvobozeni Ceskoslovenska.

1945--1950 pokracuje Husova evangelicka bohoslovecka fakulta v pedagogicke a badatelske cinnosti,

1950 je vladnim narizenim ze 14. cervence rozdelena na dve nezavisle vysoke skoly: Husovu ceskoslovenskou bohosloveckou fakultu (vychovavajici prevazne dorost theologu Ceskoslovenske cirkve, ktera si pozdeji pripojila k nazvu "husitska") a Komenskeho evangelickou bohosloveckou fakultu (pro bohoslovce protestantskych cirkvi: Ceskobratrske cirkve evangelicke, Krestanske reformovane cirkve na Slovensku, Jednoty bratrske, Cirkve bratrske [tehdy Jednoty ceskobratrske], Bratrske jednoty baptistu, Evangelicke cirkve metodisticke a Cirkve adventistu sedmeho dne).

1950--1989 pokracuje pedagogicka a badatelska prace Komenskeho evangelicke bohoslovecke fakulty v nesnadne situaci komunistickeho rezimu.

1989 se v listopadove "sametove revoluci" rozhodla ceskoslovenska spolecnost proti komunisticke totalite pro integraci do zapadni Evropy. Akademicka obec Komenskeho evangelicke bohoslovecke fakulty se rozhodla pozadat o zacleneni do Univerzity Karlovy.

Od 10. kvetna 1990 je Evangelicka theologicka fakulta soucasti Univerzity Karlovy.

(N. Rejchrtova)

75 let evangelicke bohoslovecke fakulty v Praze (J. S. Trojan)

75 LET EVANGELICKE BOHOSLOVECKE FAKULTY V PRAZE

Pocatky

Evangelicka bohoslovecka fakulta, pod jmenem Husova ceskoslovenska evangelicka fakulta bohoslovecka, byla ustavena, jak jiz receno, zakonem Ceskoslovenske republiky z 8. dubna 1919. Od pocatku byla nezavislou fakultou, mimo svazek Univerzity Karlovy, ovsem fakultou se vsemi pravy a svobodami statni vysoke skoly. Jejim ustavenim byla konecne naplnena touha ceskych protestantu po vlastni theologicke skole. Na videnske fakulte dosahli sice toho, ze stolice prakticke theologie byla obsazovana Cechem, v poslednich letech monarchie (od r. 1913) tu meli v Jos. Bohatcovi dokonce i systematika, jinak vsak nenachazeli na nemecke pude porozumeni pro sve domaci tradice, korenici v husitske a bratrske reformaci. Tytez motivy, ktere vedly ke spojeni reformovanych a luterskych sboru v prosinci 1918 v Ceskobratrskou cirkev evangelickou, vedly i k zalozeni skoly, kde by byli studenti bohoslovi vzdelavani v duchu zminenych tradic, pod vedenim ucitelu, kteri by cilevedome rozvijeli ceskou evangelickou theologii.

Byl to ambiciozni cil a mohlo se zdat, ze cirkev, nove vytvorena ze sboru formovanych augsburskou a helvetskou konfesi, nebude s to nalezt dostatek schopnych ucitelu pro zakladanou theologickou skolu. Podobne obavy se vsak nepotvrdily. Prvnim dekanem Husovy fakulty se stal Gustav Adolf Skalsky, do te doby profesor prakticke theologie ve Vidni. Jeho kolegy byli od pocatku Ferdinand Hrejsa (znamy svou badatelskou praci o dejinach reformace v Cechach), ktery byl povolan jako profesor cirkevnich dejin, a Frantisek Zilka, muz rozsahlych ekumenickych kontaktu, ktery se stal profesorem novozakonni vedy. Behem nekolika dalsich mesicu byli povolani Josef Lukl Hromadka na stolici systematicke theologie a Slavomil Danek pro Stary zakon. Brzy k nim pribyli i Frantisek Michalek Bartos jako historik (predevsim husitstvi a bratrstvi), Frantisek Linhart jako profesor filosofie nabozenstvi a po brzkem odchodu Skalskeho (zemrel 1926) Frantisek Bednar na praktickou theologii.

1919 -- 1945

V prvnim roce sve existence mela fakulta pouze 14 zapsanych posluchacu, stavy vsak rychle rostly (hlavne prichodem posluchacu z rad Cirkve ceskoslovenske), takze v roce 1923 jich bylo 78 a v desatem roce fakulty jiz pres 160. Ceskobratrska cirkev evangelicka zajistila pro sve studenty od pocatku provizorni ubytovani a stipendia, pozdeji pro ne otevrela i nove upravenou ubytovnu v Husove dome v Jungmannove ulici. Vedeni cirkve udrzovalo s fakultou tesne kontakty, respektujic pritom svobodu vzdelavani, kterou si fakulta bedlive strezila.

V ucitelskem sboru fakulty byly zastoupeny ruzne theologicke smery. Na jedne strane to byla umirnena liberalni theologie, jejimz predstavitelem byl F. Zilka, na strane druhe smer blizky "theologii Slova", ktery rozvijel J. L. Hromadka jeste predtim, nez se v Praze stal znamym K. Barth. Prave Hromadka se stal brzy osobnosti, ktera mela nejen mimoradny vliv na studenty fakulty, ale znacnou autoritu i v cirkvi a ve verejnosti. Dulezitou roli tu hral mesicnik Krestanska revue, ktery Hromadka od r. 1927 vydaval spolecne s E. Radlem, profesorem filosofie na UK a dlouholetym presidentem YMCA. Originalni theologicke smerovani predstavoval i S. Danek se svym durazem na nabozenskodejinny a kulticky kontext coby klic k interpretaci Stareho zakona (v tomto smyslu predjimal hlavni trend skandinavske skoly starozakonni vedy) i na pojeti Pisma jako prostredku, jimz Slovo vzdy nove promlouva k cloveku.

Studentu v prubehu let pravidelne pribyvalo. Na Husove fakulte studovali take nekteri budouci duchovni mensich protestantskych cirkvi, stejne jako slovensti studenti reformovane cirkve na Slovensku. Studenti madarsti meli svuj theologicky institut v Lucenci. Od r. 1922 studovaly na fakulte i zeny (ale teprve po roce 1953, kdy synod CCE prijal ordinaci zen ke sluzbe, jejich pocet vyrazneji vzrostl). Temer vsichni studenti fakulty v te dobe dovrsovali sve theologicke vzdelani studiem v zahranici, nejcasteji ve Svycarsku, Francii, Velke Britanii a USA.

Nejvetsi podil studentu mela, jak jiz bylo receno, Cirkev ceskoslovenska (CCS), ktera se rozhodla skolit sve budouci kneze na Husove fakulte. Behem casu byla na fakulte vytvorena zvlastni ceskoslovenska sekce (1935). Starsi profesori sekce CCS byli vzdelani v rimskokatolickych theologickych skolach: K. Statecny, profesor systematiky, jeho nastupce, Alois Spisar i profesor Noveho zakona Fr. Kovar. Praktickou theologii ucil G. A. Prochazka, patriarcha CCS. Mladsi profesori CCS byli jiz absolventy Husovy fakulty. V roce 1934--35 mela fakulta 190 studentu, z toho 116 z CCS.

Nemecka okupace v r. 1939 prinesla zahy zavreni vsech ceskych vysokych skol. Studium theologie bylo nadale mozne pouze formou cirkevnich kursu, jake pri Synodni rade organizoval J. B. Soucek, novozakonik fakulty a tajemnik Synodni rady. Osudy ucitelu byly v nasledujicich letech ruzne: Dr. Hnik, systematicky theolog ceskoslovenske sekce, byl v dobe okupace v Britanii a zustal tam po celou dobu valky. J. L. Hromadka odjel do Spojenych statu a stal se profesorem v Princetonu (do r. 1947). Starozakonik M. Bic, ktery pracoval na sve habilitaci, byl jako farar domazlickeho evangelickeho sboru zatcen pro svou ucast v odboji a stravil leta valky ve vezenich a koncentracnich taborech.

1945 -- 1968

Po skonceni valky obnovila fakulta zahy svou praci, ucitelsky sbor byl doplnen novymi uciteli. J. B. Soucek se stal profesorem Noveho zakona, R. Rican profesorem cirkevnich dejin, A. Novotny profesorem prakticke theologie, F. M. Dobias profesorem systematiky se zvlastnim zretelem k etice, J. B. Jeschke profesorem nejprve systematiky a pote prakticke theologie, M. Bic profesorem Stareho zakona. Pro ceskoslovenskou sekci byli jmenovani Z. Trtik pro systematickou theologii, O. Rutrle pro praktickou theologii a M. Kanak pro cirkevni dejiny.

V povalecnych letech -- zhruba do r. 1951 -- dosahla vrcholu i publikacni cinnost fakulty. Mezi knihami v te dobe vydanymi je napr. sest svazku "Dejin krestanstvi v Ceskoslovensku" F. Hrejsy, dva svazky sebranych studii F. Bartose, Dankovo "Dobove pozadi Stareho zakona" a Bicova "Palestina od praveku ke krestanstvi". V letech 1948--51 vydavala fakulta spolecne s luterskou fakultou bratislavskou ctvrtletnik "Theologia evangelica". Verejne prednasky obou sekci fakulty se tesily velke popularite. Fakulta mela mimoradny pocet studentu. V akademickem roce 1949--50 jich bylo 230 (99 CCS, 126 z ruznych protestantskych cirkvi, 5 ostatnich).

Po unoru 1948, kdy politicke vedeni statu vzala do rukou Komunisticka strana, byly theologicke fakulty i nadale ponechany jako statni vysoke skoly, byly vsak v roce 1950 reorganizovany. To znamenalo, ze byly prohlaseny za skoly vyhrazene pouze ke vzdelavani duchovnich pro potreby statem uznanych cirkvi. Byl zdurazen jejich ukol vest studenty k porozumeni cilum socialni prestavby spolecnosti. Dekani a prodekani byli na zaklade navrhu jmenovani ministerstvem, byl vytvoren urad tajemnika fakulty. Husova fakulta byla reorganizaci rozdelena na fakulty dve: na fakultu Cirkve ceskoslovenske, ktera podrzela jmeno Husovo, a Komenskeho evangelickou bohosloveckou fakultu pro cirkve protestantske.

Komenskeho fakulta dostala po valce take novy seminar pro ubytovani studentu, jimz se stala budova nekdejsi nemecke evangelicke skoly a fary v Praze na Novem Meste, prebudovana peci Synodni rady. Vudci osobnosti fakulty zustaval po leta prof. Hromadka. Nasledujicich 16 let (1950--66) byl nepretrzite dekanem. Jeho verejne znamy kladny vztah k socialismu pomahal fakultu chranit v letech protinabozenskeho tazeni. Hromadka se stal i vedouci osobnosti ceskeho ekumenickeho hnuti a presidentem KMK, kterou spoluzakladal.

Ucitelsky sbor KEBF byl po r. 1950 rozsiren. Vedle ucitele spolecenskych nauk, ktery byl jmenovan statem bez ucasti fakulty, byli radne jmenovani J. M. Lochman pro filosofii nabozenstvi a pozdeji pro systematickou theologii, A. Molnar pro dejiny dogmatu a pozdeji pro cirkevni dejiny, J. Smolik pro praktickou theologii, S. Turnsky pro reformovanou verouku a cirkevni dejiny pro reformovane studenty, L. Csemy pro praktickou theologii pro ref. studenty. Pozdeji k nim pribyli J. Heller pro biblicke jazyky a nasledne pro religionistiku a P. Pokorny pro Novy zakon.

Podminky pro praci fakulty, zprvu zdanlive dobre, se zahy znatelne zhorsily. Nekteri profesori museli odejit nucene do vysluzby (F. Bednar, Ad. Novotny), pocet asistentu byl snizen, moznosti vydavani theologicke i obecne nabozenske literatury omezeny. Presto se podarilo vydat v padesatych letech Biblicky slovnik (ed. Ad. Novotny) a pozdeji i velkou Biblickou konkordanci za vedeni profesoru Soucka a Bice. Tito dva profesori vedli take skupinu prekladatelu, ktera pracovala na novem prekladu bible do cestiny.

Zavazny byl pokles poctu studentu. Byl zpusoben jiste celkovou situaci a skutecnosti, ze duchovenske povolani s sebou neslo celou radu nevyhod, krome toho se zvlaste mistni autority nejednou snazily znemoznit studium tem, kdo se pro ne pres obtize rozhodli. Pocet studentu Komenskeho fakulty tak ze 160 v r. 1950 klesal az na 30 v r. 1964. Pote nastal mirny obrat a studentu postupne pribyvalo (v r. 1970 mela fakulta zhruba 70 radnych studentu). Do urcite miry to bylo spojeno s obnovou ci s obrodnym procesem v komunisticke strane i v cele spolecnosti, ktery zral po radu let a projevil se zretelne na jare 1968.

1968 -- 1990

Strucny dejinny prehled zivota fakulty nemuze prejit zlomovy rok 1968, rok tzv. Prazskeho resp. Ceskoslovenskeho jara. Az do tohoto udobi se ucitele fakulty zejmena pod vlivem dlouholeteho kolegy a dekana J. L. Hromadky theologicky vyrovnavali s novou situaci, ktera vznikla zasadnimi promenami nasi spolecnosti pote, co komuniste na sebe v roce 1948 strhli veskerou moc. Fakulta se stala mistem, odkud vychazely do evropske a svetove ekumeny podnety k promysleni nove situace, popisovane jako tzv. pokonstantinovska epocha. V ni se pred oficialnimi cirkvemi otvirala poprve v dejinach moznost zit a pracovat jako poutnicky sbor vyznavacu bez vnejsich opor statni moci. Druhym tematem existencialne ladeneho bohoslovi byla od konce ctyricatych let otazka, zda socialisticke premeny (nikoliv jejich ateisticky ramec) s durazem na spolecenskou rovnost a spravedlnost jsou biblickym motivum blizsi, nez tradicni spolecenske usporadani zapadniho typu. Ucitele i znacna cast absolventu fakulty v desetiletich pred rokem 1968 byla ochotna pripustit, ze socialisticky typ spolecnosti poskytuje dostatecny prostor krestanskemu svedectvi, ktere v nem muze pri pozitivni, byt kriticke ucasti cirkvi i jednotlivych krestanu ziskat vetsi ozvucnost, nez v zemich, ktere socialistickymi premenami neprochazely.

Prazske jaro tyto nadeje povzbuzovalo. Duraz na domaci tradice, vetsi demokraticnost a toleranci umoznujici po letech obnovit celospolecensky dialog posiloval duveru krestanu, ze socialismus je reformovatelny a ze se muze stat i za jejich prispeni prostredim, v nemz bude respektovana lidska dustojnost a vlada pravdy ve vsech oblastech zivota.

Ucitele i studenti Komenskeho fakulty se aktivne podileli na procesech "Prazskeho jara". O tom svedci projevy, usneseni, verejne prednasky i clanky v tisku cirkevnim i necirkevnim. V Husove bohosloveckem seminari dale pokracovaly pravidelne tydenni rozhovory siroce ekumenicke povahy, ktere zde byly organizovany od pocatku sedesatych let, a jichz se ucastnili i nekteri vyznamni katolici.

Okupaci v srpnu 1968 a obdobim nasilne zavedene tzv. normalizace, ktera mela za cil zastavit reformni usili v nasi zemi, dochazi uvnitr cele spolecnosti, v cirkvich i na Komenskeho fakulte k procesu diferenciace. Pod silicim tlakem vladnouci garnitury se vetsina spolecnosti postupne prizpusobuje zmenenym pomerum. Cirkve a jejich vedeni na tento tlak reaguji povetsine nejen faktickym ustupem do vnitrocirkevniho prostoru, ale i redukci bohosloveckeho programu. Ani fakulta, nyni pod zostrenym dohledem se strany statni spravy (prislusneho oddeleni ministerstva kultury) se nevyhnula krokum, ktere byly mensi casti jejich absolventu i odpovednych laiku ve sborech silne kritizovany.

Slo zejmena o theologicke stanovisko, ktere bylo pozdeji vyjadreno v jejich osmi thesich kolem dokumentu 31 fararu a laiku z kvetna 1977, v nemz byla souhrnne vylicena a zdokumentovana diskriminace cirkevniho zivota u nas. V techto thesich byl nadale obhajovan socialismus jako prijatelna platforma pro zivot cirkve a jeji svedectvi, ackoliv vojenskym zasahem proti reformnimu hnuti u nas v r. 1968 bylo prokazano, ze moc je zakladnim problemem, na nemz socialismus neostalinskeho typu troskota. Fakultni ucitele nepostrehli, ze ani tzv. pokonstantinovska epocha neprivede cirkve automaticky na vyznavacskou pozici, ze ztrata mocenske opory statu neprinasi sama nutne osvobozeni z jeho podruci prave proto, ze normalizacni stat, ovladany stranickym aparatem, byl statem totalitnim, pro nejz je moc a jeji uziti prioritou. Za techto pomeru byl stat a stranicky aparat ochoten trpet jen cirkve, ktere se omezily na vylucne vnitrofarni a vnitrosborovou cinnost, nijak se nedotykajici verejnych zalezitosti. A tak obe zakladni otazky, s nimiz se cirkve i fakulta musely vyrovnavat v udobi od r. l948, se ocitly v uplne jinem svetle a situace vyzadovala hlubokou bohosloveckou a cirkevne politickou revizi.

K te vsak nedochazelo ani v cirkvi, ani na fakulte. K ni se propracovala skupina bohoslovcu a laiku, kteri stali od konce ctyricatych let pod silnym vlivem J. L. Hromadky, v zasade prijimali jeho koncepci, ale zachovali si kriticky odtup od nekterych jejich dejinnych a primych mezinarodne politickych implikaci (zrod Krestanske mirove konference, Hromadkuv postoj k madarske a kubanske krizi apod.). U casti cirkve byly tez odmitany kroky vedeni fakulty vuci nekterym studentum, kteri projevili znepokojeni jednak nad tim, ze jsou odnimany souhlasy rade jejich kolegu na sborech, jednak vyslovili obavy o svou vlastni budoucnost po absolutoriu fakulty. Vedeni fakulty je tehdy neochranilo proti diskriminacnimu postupu ministerstva kultury. Nekteri museli fakultu protipravne opustit, dalsi smeli studium dokoncit po preruseni. Stejne tak byla predmetem kritiky okolnost, ze nekterym absolventum nedalo vedeni fakulty doporuceni k vykonu duchovenske cinnosti v cirkvich. Stalo se tak v dobe, kdy stoupal v dusledku narustajiciho tlaku pocet neobsazenych sboru. V tomto ohledu se ukazala problematicka zasadni orientace cirkvi a Komenskeho fakulty na preziti a bezkonfliktni vztahy s nasilnym systemem, jak k tomu dospeli predstavitele cirkvi i fakulty v prvnich letech normalizace.

Je ovsem treba videt, ze fakulta se po roce 1969 ocitla skutecne v obtizne situaci. Dostava se pod kontrolu statnich organu. Jeji ekumenicke styky s cizinou, tak slibne se rozvijejici v sedesatych letech, byly vyrazne omezeny. Postoje profesoru a studentu byly predmetem zajmu i Statni bezpecnosti. Te lze patrne pricist zbaveni profesury M. Bice a odchod asistenta dr. Vencovskeho z fakulty i dalsi vice ci mene viditelne zasahy do fakultniho zivota, jako napr. vyslechy vsech uchazecu o studium na fakulte pred jejich eventualnim prijetim. (Jeste v druhe polovine osmdesatych let!)

I kdyz odborna prace fakulty v prednaskach a seminarich nebyla primo narusovana, vnutily statni organy do jejiho curricula jiz od padesatych let seznamovani studentu s tzv. spolecenskymi naukami. Zatimco zprvu pusobil na fakulte statem jmenovany lektor a studenti museli skladat ustni i pisemne zkousky z tohoto oboru, po roce l968 konali prednasky a seminare marxiste z ruznych vedeckych ustavu a zkousky byly zruseny.

Profesorsky sbor se dosud skladal prevazne z ucitelu, kteri byli jmenovani na zaklade radnych habilitacnich spisu a rizeni pred druhou svetovou valkou nebo tesne po ni. K nim se postupne za stejnych podminek pripojilo sedm novych kvalifikovanych kolegu. Jmenovani novych ucitelu bylo sice provadeno ministerstvem kultury, avsak pouze na navrh fakulty, ktera trvala na overeni odborne kvalifikace budouciho ucitele v habilitacnim rizeni. Zaroven dbala i na souhlas cirkve, ze ktere ucitel pochazel, coz byla fakticky, nikoli statutarne, cirkev ceskobratrska evangelicka.

Pokud jde o studenty, ekumenicky charakter fakulty trval i nadale. Mistem obtiznych jednani bylo v uplynulych letech prijimani novych studentu. Stat sice nezavedl numerus clausus (pocet tech, kteri se hlasili, coz bylo od 5 do 15, pozdeji az 25 uchazecu, zrejme nedaval podnet k predem restriktivnimu zasahu), vyminoval si vsak pravo udelit ci odeprit souhlas k prijeti kazdeho jednotliveho studenta. Tento v jadru protipravni postup, ktery ovsem poznamenal vseobecne skolstvi "realneho socialismu", znamenal, ze bylo treba o nektere studenty zapasit, pricemz ne vzdy byl vysledek uspesny. Napeti ve vztahu ke statni sprave vznikalo take v situacich, kdy nalehala na vylouceni nektereho studenta z "politickych duvodu". Po roce 1968 byla vyloucena rada studentu, u dalsich doslo k preruseni studia. Viditelne evidovatelny tlak statni spravy postupne slabl, takze pres nektere konflikty od r. 1978 nedoslo k vylouceni zadneho studenta. Po listopadu 1989 byla na fakulte ustavena rehabilitacni komise, jejimz ukolem bylo shromazdit informace a navrhnout pokud mozno napravu spachanych krivd.

Cela situace onech let a postoje, ktere fakultni vedeni a ucitele zaujimali, byla predmetem nekolikereho rozhovoru se studenty i s nove prichazejicimi kolegy, kteri nesmeli pro sve postoje na fakulte pusobit, ac k tomu meli predpoklady. V techto rozhovorech vysvetlovali ucitele sve postoje a sva hlediska a vyjadrili litost i omluvu nad nekterymi pripady, pri nichz bud nedostatecne celili tlaku dohlizecich organu, nebo nezaujali spravne theologicke i lidske postoje.

Pocet studentu mel v poslednich dvaceti letech kolisavou tendenci, jak je patrno z nasledujicich cisel: leta 1966--70: 47, 50, 69, 82; leta sedmdesata: 79, 67, 67, 55; leta osmdesata: 64, 103, 107, 103, 104. Obdobi od pocatku osmdesatych let vykazuje staly vzrust, ktery po listopadu 1989 strme vystoupil az na vice nez 200 studentu. Mezi studenty je 20--30 procent zen, coz odpovida skutecnosti, ze vetsina nekatolickych cirkvi prijima zeny do duchovenske sluzby.

I v obdobi zvyseneho tlaku pokracovali ucitele fakulty soustredene ve sve vedecke, publikacni a pedagogicke cinnosti. Biblicka katedra (do r. 1990 spojena) pracovala na novem prekladu Pisma, ktery byl prijat vsemi cirkvemi u nas (i cirkvi rimskokatolickou) a stal se ceskym ekumenickym prekladem. Katedra prakticke theologie pracovala na dvou svazcich bohosluzebne knihy (jiz ocenil dopisem kardinal Tomasek jako prinos pro vsechny krestany v nasi zemi). Historicka katedra se mimo jine podilela spolu s praktickou na vydavani spisu J. A. Komenskeho a spisu Husovych v Ceskoslovenske akademii ved.

Ucitele pripravili na tricet titulu ucebnich textu (skript), fakulta vydavala ctvrtletnik "Communio viatorum" (s clanky v anglictine, nemcine ci francouzstine) a "Studie a texty" (sest svazku), v nichz byly uverejnovany delsi theologicke studie. Kratsi studie urcene take pro laiky byly publikovany v rade cirkevnich casopisu domacich i zahranicnich.

Profesori jsou cleny ruznych mezinarodnich redakci a vedeckych instituci, napr.: American Society for Christian Ethics, Ecumenical Research Center (Rotterdam), Bonhoeffer Society, Faith and Order Commision, International and Documentation Centre (Rim), Society of Biblical Literature, Societas ethica, Societas homiletica, Studiorum Novi Testamenti Societas, United Bible Societies, Zeitschrift f?r Kirchengeschichte aj. Prispivaji do rady vedeckych mezinarodnich casopisu, napr. Ecumenical Review, Journal of Ecumenical Studies a dalsich.

Styky se zahranicim se v uplynulych letech po preruseni v roce 1968 rozvijely postupne. Na pocatku "normalizace" byly cesty do ciziny omezeny a nebyly umoznovany vsem profesorum. Postupne se situace uvolnovala a od r. 1978 byly umozneny pobyty v zahranici i pro studenty. Koncem sedmdesatych let smelo studovat v zahranici 3--6 studentu rocne (v Anglii, Holandsku, Francii, obou nemeckych statech, Madarsku, Svycarsku, USA) a obdobny pocet zahranicnich studentu u nas. Od poloviny osmdesatych let se tyto pocty ponekud zvysovaly, zejmena pokud slo o studenty prichazejici z ciziny. Na fakulte se venovali bohoslovi studenti z Holandska, Nemecka a pozdeji z Afriky (Madagaskar, Mozambik, Etiopie, Nigerie, Kenya).

Nekteri profesori byli zvani, aby pusobili po delsi dobu (zpravidla jeden semestr) jako zastupujici nebo hostujici profesori na fakultach v cizine: A. Molnar se stal radnym profesorem Valdenske theologicke fakulty v Rime, L. Broz prednasel na theol. fakulte univerzity v Dubuque (Iowa), M. Opocensky byl "visiting fellow" v Center of Theological Inquiry v Princetonu, P. Pokorny v Pittsburghu, na Duquesne University a v T?bingen, J. M. Lochman na Union Theological Seminary v N. Yorku a v Basileji, J. Smolik na theol. fakulte univerzity v Erlangen.

Od roku 1978 rostl ovsem i pocet hostu z ciziny, kteri vykonali na Komenskeho fakulte hostovske prednasky. V techto letech do roku 1988 jich nase rocenky vykazuji 38 z cele rady zemi: Anglie, Cina, Dansko, Francie, Italie, Kuba, SRN, NDR, Rakousko, Skotsko, Svycarsko, USA.

V osmdesatych letech dolehla na fakultu potreba ziskat novy dorost akademickych ucitelu. Jejich vyber a vzdelavani byl velice vaznou zalezitosti, nebot hrozilo nebezpeci, ze statni sprava bude do veci zasahovat ve svem ideologickem a politickem zajmu. Z maleho poctu mensinovych protestantu (podle odhadu necelych 350 tisic) vzesel sice v uplynulych 40 letech uctyhodny pocet doktoru (34), byli to vsak vetsinou kazatele sboru, kteri na akademickou drahu nepomysleli. Nekterym z nich zabranily v akademickem pusobeni statni organy. Do akademicke prace se podarilo uvest nekolik mladych kazatelu, kteri osvedcili disertacnimi pracemi sve schopnosti, maji autoritu u studentu a jsou nadejnym prislibem do budoucnosti. Vekove se pohybuji kolem tricitky. Ovsem usilovat o novy akademicky dorost zustava jednim z prednich ukolu fakulty, nebot ze dvaceti ucitelu je sest vekem mezi 50-60 lety a pet pres sedesat.

Je to dusledek obtizi sedmdesatych let, jednak pro vnejsi tlak, ale take proto, ze cast tehdejsi generace nemela dost duvery v akademickou vedeckou praci a hledela kriticky na postoje fakulty v letech normalizace. Z nich rada byla absolventy fakulty, stali se kazateli svych sboru, ale pro svou kriticnost k "realnemu socialismu" se dostavali do ruznych potizi. Nekteri z nich ztratili statni souhlas k vykonu duchovenske cinnosti, pracovali ve svetskych povolanich, pripojili sve podpisy pod prvni prohlaseni Charty 77, zakladali neoficialni bytove seminare, v nichz zajemcum zprostredkovavali znalosti z oboru filosofie, theologie a dalsich disciplin. Byli po celou dobu vyraznymi stoupenci demokratickych tendenci v cirkevni i obcanske verejnosti a zejmena po roce 1968 nadale zastavali stanovisko univerzalne pojate viry s odpovednosti za vsechny oblasti zivota. V prvnich mesicich po listopadove revoluci byli nekteri povolani na fakultu a ujali se pedagogicke prace na prislusnych katedrach (Balaban, Hejdanek, Trojan).

1990 --

Listopad 1989 znamenal pro fakultu vyznamnou zmenu. Studenti se prihlasili k "nezne revoluci" hned v prvnich dnech. Revolucni "akademicka rada", v niz zaujali mista, provedla v organizaci a zivote fakulty zmeny, ktere vyplyvaly z nove situace. K nejvyznamnejsim zmenam patrilo rozhodnuti pozadat o inkorporaci fakulty do svazku Univerzity Karlovy. Dale usilovala AR rehabilitovat ty, kdo nemohli v uplynulych letech vstoupit do akademicke prace a povolat je na fakultu a pokud mozno napravit dalsi nespravedlnosti z minuleho obdobi vyjadrenim politovani, omluvy a konkretnimi spravnimi kroky. (Zavery rehabilitacni komise byly zverejneny v Rocence ETF 1993.)

V kvetnu 1990 byla fakulta inkorporovana do svazku Karlovy univerzity v Praze a prijala jmeno Evangelicka theologicka fakulta Univerzity Karlovy. To samozrejme neznamena, ze bychom si jmena Komenskeho, ktere nasi fakultu zdobilo drive, mene vazili, nebo ze bychom chteli menit orientaci fakulty.

Je vsak zrejme, ze ukoly nasi fakulty jakozto fakulty univerzitni se neobycejne rozrustaji. K poslani, ktere fakulta mela drive (specializovana vedecka prace v oblasti uzce theologicke a vychova bohoslovcu), pristupuje ukol dialogu s univerzitou o otazce pravdy jako zakladu veskere vedecke prace a usili o vytvareni duchovnich predpokladu humanitnich idealu demokracie, ktere vyzdvihl prvni president republiky a prvni cestny doktor nasi fakulty, T. G. Masaryk. Ostatne zapas o postizeni pravdy v jeji souvztaznosti k vedecke praci i k praktickym ukolum patril od nepameti k prioritam bohoslovecke orientace nasi fakulty. Dokladem toho je vyznamna inauguracni prednaska J. L. Hromadky z konce dvacatych let. Dale jde o rozhovor ekumenicky a rozhovor s duchovnimi a filosofickymi proudy ve svete. Sama existence rady dalsich bohosloveckych fakult v nasi republice dava predpoklady pro ekumenickou spolupraci, o niz usilujeme. Fakulta cilevedome pestuje i ruzne formy spoluprace s bohosloveckymi fakultami zahranicnimi (Holandsko, Anglie, Francie, Svycarsko, USA).

Zajem o studium bohoslovi po roce 1989 neobycejne vzrostl, pocet studentu se vice nez zdvojnasobil. Do cela fakulty byl postaven jeden z tech, kdo v minulem obdobi verejne ucit nesmeli, jeden z prvnich signataru Charty 77, Jakub S. Trojan. Fakulta ma svou tradici i svym dobrym jmenem vyznamne postaveni ve stredni a vychodni Evrope jako predni reprezentant protestantismu v teto oblasti a jiste i tomu odpovidajici ukol prijaty odkaz strezit a rozvijet.

(Do r. 1968 podle R. Ricana, od r. 1968 zpracoval J. S. Trojan z podkladu Jos. Smolika)

Katedra systematicke theologie

KATEDRA SYSTEMATICKE THEOLOGIE

V obdobi pred zalozenim prazske fakulty prednasel ceskym reformovanym studentum na videnske theologicke fakulte konfesionalisticky ladenou dogmatiku Eduard B”hl a po nem (od r. 1913) Josef Bohatec.

Po zrizeni Husovy ceskoslovenske evangelicke bohoslovecke fakulty v Praze bylo misto systematika nejprve neobsazeno (Bohatec do Prahy povolan nebyl, pouze tu v r. 1936 hostoval), v r. 1920 byl jako mimoradny profesor systematicke theologie povolan Josef Hromadka, ktery vtiskl vyraznou bohosloveckou podobu jak sve katedre, tak cele fakulte.

V r. 1924 byl jmenovan docentem a vzapeti mimoradnym profesorem Husovy fakulty pro systematicke bohoslovi se zretelem k cirkvi ceskoslovenske Karel Statecny, ktery vsak jiz r. 1927 zemrel. Po zmene statutu fakulty v roce 1935 byl radnym profesorem systematiky pro ceskoslovenskou cirkev jmenovan Alois Spisar.

Po valce Hromadku (v dobe jeho nepritomnosti 1945--47) zastupoval F. M. Dobias, v r. 1948 byl docentem systematicke theologie jmenovan pozdejsi profesor prakticke theologie J. B. Jeschke. Na ceskoslovenskou sekci nastoupil tesne pred rozdelenim fakulty (1950) Zd. Trtik, orientacni postava sve cirkve po druhe svetove valce.

Oboru systematicke theologie se v padesatych letech dotykala take pusobnost nove jmenovanych docentu fakulty, A. Molnara (historicka symbolika) a J. M. Lochmana (fenomenologie nabozenstvi). Systematicko-theologicke vychovy studentu Krestanske reformovane cirkve na Slovensku se ujal Stefan Turnsky. Roku 1954 se stal Hromadkovym asistentem pri katedre systematiky M. Opocensky (pozdejsi profesor etiky), ktereho v r.1967 vystridal P. Filipi (pozdeji profesor prakticke theologie). V r.1956 byl pri systematicke katedre zrizen Ekumenicky institut, jehoz reditelem se stal J. N. Ondra.

Po odchodu J. L. Hromadky do duchodu (1966) byl jmenovan vedoucim profesorem katedry Jan Milic Lochman. Ten vsak jiz 1968 odesel na rok jako hostujici profesor na Union Theological Seminary a v r. 1969 presel jako profesor systematiky na univerzitu v Basileji. Vedenim katedry systematiky byl znovu poveren profesor socialni theologie F. M. Dobias.

Ke katedre systematiky byl prerazen po svem jmenovani profesorem vseobecne teorie nabozenstvi (1970) i J. Heller, v r. 1971--72 tu pusobil J. Vencovsky, ktery v r. 1970 v oboru systematiky promoval, vedle Dobiase tu vypomahali prednaskami i Jeschke, Smolik, Soucek a Molnar.

V roce 1972 byl rozhodnutim statnich organu zbaven profesury na Komenskeho fakulte J. M. Lochman. Fakultou byl povolan Ludek Broz, ktery se habilitoval pro systematickou theologii, byl jmenovan docentem a poveren vedenim katedry. V temze roce (1972--73) prednasel jeste J. B. Jeschke theologii reformacnich vyznani a J. N. Ondra byl lektorem symboliky. Prednasky v ramci systematicke katedry konal tez docent pro symboliku a dejiny reformovane cirkve Michal Bihary (v letech 1974--1991).

L. Broz, od r. 1976 profesor systematicke theologie, vedl v nasledujicich letech doktorandy J. Liguse, P. Macka, P. Ottera a J. Stefana. Jan Stefan nastoupil na katedru po sve doktorske promoci jako asistent (1987). Katedre vypomahal i profesor socialni theologie M. Opocensky.

V roce 1990 odesel prof. Broz na odpocinek a tiha vyuky systematicke theologie dolehla na J. Stefana, ktery se tehoz roku habilitoval a byl poveren vedenim katedry. V nasledujicim roce prisel na fakultu baptista Petr Macek, ktery se habilitoval a stal docentem v r. 1993.

Systematicka theologie na fakulte dnes:

Stredem systematicke theologie je dogmatika jako zakladni systematicka disciplina theologie. Jeji systematicnost vsak spociva i ve zpusobu jejiho vztahovani se k jinym disciplinam ci jejich dilcim oborum, at uz jde o obory systematicke (etika), historicke (biblicka theologie, dejiny theologie a dogmatu), prakticke (ekumenika, symbolika) ci prolegomenalni (filosofie, religionistika).

K tradicim fakulty patri samostatna katedra theologicke etiky (socialni theologie) a prirazeni dejin dogmatu katedre cirkevnich dejin a theologicke encyklopedie a ekumenicke theologie katedre prakticke theologie.

Nasim nejblizsim cilem je pokracovani v (Barthem ovlivnenem) usili o prekonani biblicismu, historismu a prakticismu v theologii a o navrat theologie k jeji vlastni veci, jak je na pude systematiky u nas predstavovalo ve svem nastupu dilo J. L. Hromadky a pozdeji predevsim J. M. Lochmana. Theologicka fakulta se lisi od biblicko-misijni skoly predevsim tim, ze chape theologii jako systematickou a (sebe)kritickou reflexi viry a celou svou strukturou se brani pokuseni vrhat se po konfrontaci se svedectvim bible primo do svedecke praxe. Systematickou theologii theologicka fakulta "nevyucuje", pouze uci systematicko-theologicky (tj. vpravde theologicky) myslet.

Rozdilna konfesijni a do jiste miry i theologicka orientace a pracovni zamereni obou docentu vytvari prostor pro systematickou theologii ekumenicky otevrenou a pripravenou k rozhovoru.

Ucitele:

JOSEF LUKL HROMADKA (1889-- 1969)

Katedra Stareho zakona

KATEDRA STAREHO ZAKONA

Husova fakulta (1919--1950) nebyla puvodne rozdelena do kateder, jako pozdeji fakulta Komenskeho (1950--1990), nybrz byla jako celkove jednotny utvar vnitrne clenena podle oboru. Obory pak mely vetsinou jen jednoho ucitele, asistenske misto bylo jedine pro celou fakultu (M. Klapus, pozdeji J. Svaton). Obor starozakonni vyucoval nejprve Slavomil Danek. Habilitoval se v roce 1920 a byl ihned jmenovan mimoradnym profesorem. V letech 1939--45, po uzavreni ceskych vysokych skol, prevzala vyuku bohoslovcu Synodni rada Ceskobratrske cirkve evangelicke. Podilet se na ni vsak smeli pouze docenti, nikoli profesori. Tak byl vyukou Stareho zakona poveren tehdejsi docent prakticke theologie Adolf Novotny. Ten rozesilal studentum -- prozatimnim diakonum -- penza a u neho se take v te dobe delaly zkousky. Ihned po valce prof. Danek opet nastoupil, ale o vanocich 1945 onemocnel a 23. 2. 1946 zemrel.

Uz od podzimu 1945 vedle neho pusobil na fakulte -- nejdrive jako externi lektor pro hebrejstinu -- Milos Bic. Po Dankove smrti se habilitoval a prevzal obor (od r. 1950 v ramci Katedry biblickych ved) az do sveho nuceneho odchodu do duchodu v r. 1977. Od r. 1950 pracoval na katedre, take nejdrive jako externi lektor pro hebrejstinu, pozdeji jako asistent a posleze docent, Jan Heller. Kratce pusobil na fakulte jako asistent a lektor rectiny a latiny i Stanislav Segert, ktery vsak brzy po vzniku Komenskeho fakulty odesel do Orientalniho ustavu Ceskoslovenske akademie ved.

V dobe Bicova pusobeni vznikla pri biblicke katedre (pod vedenim starozakonika prof. M. Bice a novozakonika prof. J. B. Soucka) dve velka dila, na nichz se podilelo i mnoho spolupracovniku. Nejprve to byla velka trojdilna konkordance (s hebrejskymi a reckymi ekvivalenty) ke Kralickemu prekladu bible. Pozdeji, od r. 1961 se zacala prace na novem, ekumenickem prekladu Pisma. Bic vydal radu knih a starozakonni prekladatelska skupina pripravila pod jeho vedenim pomerne podrobny vyklad k celemu Staremu zakonu, takze navzdory nesnazim, kterymi bohoslovecke fakulty a cirkve tehdy prochazely, vznikla u nas od padesatych do osmdesatych let relativne bohata literatura ke Staremu zakonu.

Od Bicova odchodu prevzal obor Jan Heller, ktery ovsem pusobil na fakulte uz od r. 1950 a po celou dobu vyucoval hebrejstinu (vedle latiny, rectiny a pozdeji religionistiky). Ve sve praci odborne se snazil navazat jmenovite na nektere cenne podnety Dankovy, mnoho se venoval i praci pedagogicke a ziskavani studentu pro soustavnou praci s bibli v puvodnich jazycich.

Jako externi lektor hebrejstiny pusobil na fakulte kratce Tomas Novotny, ktery dnes prednasi biblistiku na Filosoficke fakulte Ostravske univerzity, a po nem nejdrive jako externi lektor, pozdeji jako asistent Martin Prudky. Ten se v r. 1992 habilitoval, byl jmenovan docentem a kdyz v temze roku odesel Heller do duchodu, prevzal po nem samostatnou katedru SZ, ktera vznikla pri inkorporaci fakulty do Karlovy univerzity. Na katedre SZ pusobi, vedle sve cinnosti na Filosoficke fakulte UK, i Milan Balaban (od r. 1990 odb. asistent, 1993 docent) a jako externi lektor hebrejstiny PhDr. Milan Lycka.

Theologicky profil oboru lze asi nejlepe vystihnout tim, ze jeho jednotlive predstavitele priradime k theologickym proudum ci "skolam", z nichz vysli a s nimiz byli vetsinou v zivem rozhovoru. S. Danek studoval v dobe vlady theologickeho liberalismu, jeho hlavnim ucitelem byl basilejsky Bernhard Duhm, sice ne zcela typicky, ale velmi vyrazny predstavitel skoly nabozensko-dejinne, ktera hledala obdoby starozakonnich latek v nabozenskych textech stareho Orientu. Danek se namisto na obdoby soustredil na rozdily a tak se snazil postihnout svebytnost Stareho zakona i jeho zvesti uprostred jeho okoli. Obdobne jako "skola dejin formy" kladl duraz na biblicke poselstvi, ktere predchazelo text a formovalo jej.

M. Bic byl zaujat Skandinavci, vedle sveho ucitele Danka se mnoho zabyval i norskym Mowinckelem a skolou uppsalskou, s nekterymi jejimi predstaviteli mel cile styky. Tim je dano, ze vedle zajmu archeologickych se soustredil hlavne na otazky sakralniho kralovstvi, jehoz problematiku predjal Danek v clanku "Stat a nabozenstvi". Mnoho se venoval i syntetickym pracim o Starem zakone (Palestina, Ze sveta Stareho zakona), jimiz popularizoval vysledky tehdejsiho badani.

J. Heller se predevsim pokousel navazovat na nektere durazy Dankovy, jmenovite na jeho pojeti tradicniho procesu. To jej privedlo do blizkosti skoly dejin podani, predstavovane zvlaste G. v. Radem a jeho zaky. Byl vsak ovlivnen i Karlem Barthem (studia v Basileji) a take mu vzdy slo vice o to, jak byl text utvaren svym kerygmatickym poslanim, nezli jen -- jako u vetsiny nemeckych predstavitelu teto skoly -- o rekonstrukci predliterarniho tvaru biblickeho zneni. Mnoho se venoval i otazkam semantickym a onomatologickym.

Soucasny starozakonik fakulty M. Prudky studoval krome Prahy take v Amsterdamu a v Oxfordu. Tim jsou priblizne opsany jak vlivy, ktere na neho pusobily, tak i otazky, s nimiz se vyrovnava. Snad lze jeho theologickou orientaci priblizne popsat jako stastnou syntezu tradic prazskych, sahajicich az k Dankovi, a tzv. amsterdamske exegeticke skoly. Oba inspiracni zdroje si jsou blizke predevsim durazem na kerygmaticke specifikum textu v jeho tradovane podobe. Proti dominantnimu zajmu o upravy textu a historizujici rekonstrukce nejstarsich vrstev bere tento pristup metodicky velmi vazne theologicko-hermeneutickou funkci biblickeho kanonu a uplatnuje proto spise synchronni interpretacni metody.

Dalsim obohacenim, ktere se zacina objevovat na obzoru ve starozakonnim oboru, jsou pokusy o navazani blizsich kontaktu se zidovskou theologickou a jmenovite exegetickou tradici; ta stala dosud v krestanske praci se Starym zakonem do znacne miry stranou.

Ucitele:

SLAVOMIL CTIBOR DANEK

Katedra Noveho zakona

KATEDRA NOVEHO ZAKONA

Predchudci

Jiz od konce minuleho stoleti rostl v ceske protestantske mensine zajem o biblicka studia. Budouci bohoslovci se na evangelickou theologickou fakultu videnske univerzity zapisovali jiz s dobrou znalosti rectiny. Ziskali ji na tehdejsich gymnaziich a behem studia, ktere zavrsili vetsinou ve Svycarsku, v Nemecku nebo ve Skotsku, nabyli i dobry prehled o tehdejsim badani v biblistice. Mnozi z nich dovedli v ceskych cirkevnich casopisech o soucasnem badani zasvecene referovat (napr. T. B. Kaspar), jini vydavali ceske badatelske prispevky na evropske urovni. V oboru Noveho zakona to byl predevsim libicky farar Frantisek Novak, jehoz komentar k epistole Jakubove, vydany roku 1905 vlastnim nakladem, obstoji cestne vedle tehdejsich nejlepsich komentaru Meyerovy rady.

Ucitele:

FRANTISEK ZILKA (1. 6. 1871 -- 9. 2. 1944)

JOSEF BOHUSLAV SOUCEK (12. 5. 1902 - - 9. 9. 1972)

PETR POKORNY (narozen 21. 4. 1933)

JIRI MRAZEK (narozen 30. 3. 1960)

MILENA PRECECHTELOVA

Katedra cirkevnich dejin

KATEDRA CIRKEVNICH DEJIN

Pojmenovani oboru je pomocne a nepresne. Ani oprava na "dejiny krestanstvi" prilis nepomuze. Stezi lze uvest na spolecneho jmenovatele generacne rozruznene predstavy o tom, cim by mela historicka veda studenty theologie obohatit.

Katedra cirkevnich dejin mela v ramci bohoslovecke fakulty ponekud vyjimecne postaveni. Nejen proto, ze tolerovala pusobeni profesionalnich historiku, kterym chybelo theologicke vzdelani. Zejmena proto, ze i vytecne vzdelani bohoslovci pestovali "reformacne" pojatou historiografii tak, aby dobre obstala v soutezi se "svetskou" historickou vedou domaci i zahranicni. Odbornost chapali jako svedecky ukol. Kazdy po svem.

Od r. 1950 zahrnuje obor dejin krestanstvi i tzv. dejiny dogmatu. Sedmadvacetilety docent Komenskeho evangelicke bohoslovecke fakulty Amedeo Molnar (1923--1990) stacil totiz zvladnout nejen dejepisecke remeslo v rozsahu od prvokrestanstvi po "modernu", ale jako bohoslovci mu nejvic zalezelo na postizeni pohybu theologickeho mysleni v historickych souvislostech. Jeho pricinenim se stala "historicka symbolika" neodmyslitelnou soucasti vyuky na katedre cirkevnich dejin.

Vymezeni oboru:

Studium dejin krestanstvi v celem jeho casovem rozsahu je metodicky zakladni pomoci k proniknuti do vsech ostatnich bohosloveckych oboru, trebaze je disciplinou "pomocnou". Ani biblistika, ktera je zakladem studia evangelicke theologie, se bez metodiky cviceneho historickeho mysleni neobejde. Ostatni discipliny (systematicka, socialni a prakticka theologie, ovsem i religionistika a filosofie) predpokladaji nejen zakladni dejinnou orientaci vcetne schopnosti kriticke historicke reflexe, ale mnohdy se latkove s oborem cirkevnich dejin stykaji ci primo prekryvaji.

Zamer studia dejin krestanstvi a dejinneho vyvoje dogmatu (toho, co vyznavaci Jezise Krista pokladali za podstatne a zavazne pro svou viru) je prosty: 1) pestovat vedomi spoluodpovednosti za zivoty lidi v propujcenem case; 2) pestovat pamet jako integrujici slozku vedomi totoznosti jedince i spolecnosti (se zvlastnim zretelem k cirkvi v ni zijici a vyznavajici); 3) soustavne pestovat schopnost kritickeho mysleni (metodu kritiky historickych pramenu a literatury) jako obranu proti zamernemu preznacovani pameti lidstva ve smyslu politickem i konfesionalistickem.

Ucitele:

GUSTAV ADOLF SKALSKY (1857 -- 1926)

FERDINAND HREJSA (1867 -- 1953)

FRANTISEK MICHALEK BARTOS (1889 -- 1972)

RUDOLF RICAN (1899 -- 1975)

AMEDEO MOLNAR (1923 -- 1990)

NOEMI REJCHRTOVA (narozena 1940)

EVA MELMUKOVA (roz. Saseci, narozena 1932)

MICHAL FLEGL (narozen 1940)

MARTIN WERNISCH (narozen 1962)

Katedra socialni theologie (theologicke etiky)

KATEDRA SOCIALNI THEOLOGIE (THEOLOGICKE ETIKY)

Od pocatku existence prazske evangelicke bohoslovecke fakulty byla oblast etiky zahrnuta v ramci systematicke theologie. Ze tu mela misto dulezite, naznacuje skutecnost, ze prvni systematik fakulty, J. L. Hromadka, zahajoval sve prednasky v roce 1920 prave etikou a prvni publikovana skripta fakulty byly Hromadkovy Zaklady theologicke ethiky (1929).

Samostatna katedra socialni theologie vznikla zaroven s Komenskeho evangelickou bohosloveckou fakultou (r. 1950) oddelenim z materske katedry systematicke theologie. Prvni profesor socialni theologie, F. M. Dobias, konstatuje jako duvod pro osamostatneni, vedle existence podobnych kateder v zahranici, i skutecnost, ze "material a relevance eticke oblasti vzrusta tak, ze si vyzaduje cim dal vic specialniho studia" (Uvod do socialni theologie, 1958). Nazev katedry byl vysledkem doboveho preceneni socialniho aspektu lidske existence. Odsunuje do pozadi jak oblast personalni, tak sirsi ramec stvoreni a je dnes pocitovan jako ne zcela vyhovujici.

Vedle Dobiase (1950--1972) pracoval na katedre od pocatku i Stepan Turnsky (1950--1973), pote Milan Opocensky (docent od cervence 1973, od dubna 1975 profesor) a ing.Jakub S.Trojan (od dubna 1990 jako docent, od zari 1991 profesor). Od roku 1989 pracuje pri katedre jako odborny asistent Jindrich Halama (zprvu na castecny uvazek, od unora 1991 plne).

Studium etickych otazek je na EThF od pocatku rozdeleno do dvou na sebe navazujicich cyklu. Zakladnim zamerem prvniho cyklu je uvest studenty do eticke problematiky v jeji obecne rovine, tedy soustredeni na principialni (ci formalni) etiku, cilem druheho cyklu je dat jim nahlednout do konkretnich okruhu problemu a podnitit je k promysleni vlastnich stanovisek (etika konkretni ci materialni).

Prvni cyklus prednasek a proseminaru sleduje vychodiska a zakladni pojmy krestanskeho etickeho mysleni, uvadi studenty do struktury a dejin krestanske etiky. To ovsem nelze bez obecneho filosofickeho pozadi, bez znalosti zakladnich pojmu, postav a proudu etiky filosoficke. S timto zakladem jsou konfrontovany eticke durazy biblicke (etika SZ a NZ) i durazy krestanskych a cirkevnich autorit a myslitelu.

Prednasky druheho cyklu navazuji na latku prave zminenou, zameruji se vsak ve svetle biblicke zvesti a krestanske tradice na jednotlive eticke otazky lidske existence:

-- na problematiku svedomi, sebeprijeti, smyslu zivota, osobni integrity mravni a duchovni (individualni etika),

-- na otazky manzelstvi, rodiny, partnerskych a pratelskych vztahu, otazku autority v techto vztazich (personalni etika),

-- na vztah ke spolecnosti, institucim, spolecenskym strukturam neosobni povahy (stat, trh apod.), na problematiku moci, formalni autority, na obcanskou odpovednost v ramci ekonomickych a spolecenskych struktur (etika socialni).

K temto "tradicnim" kategoriim cleneni theologicke etiky pristupuje v posledni dobe stale durazneji i etika ekologicka, etika vztahu k zivotnimu prostredi, k nezive a zive prirode jako celku i jednotlivym castem, theologicky povedeno: ke stvoreni.

K ukolum theologicke etiky patri ovsem i rozhovor s nejblizsimi theologickymi disciplinami, jako jsou systematika a prakticka theologie, nezbytne je rozvijet dialog i se sesterskou disciplinou filosoficke etiky a nevyhybat se diskusi s psychologii osobni i socialni. Obhajoba specificnosti theologicke etiky je tu vedena z presvedceni, ze je to ku prospechu veci same, nikoliv z profesni zarlivosti.

Theologicka etika nasi evangelicke fakulty si zaroven klade za cil prispet do sirsi ekumenicke diskuse systematickou reflexi domacich duchovnich a mravnich tradic reformacnich i novymi pokusy o interpretaci tech stranek biblickeho poselstvi, jez zive oslovuji dnesni ekumenickou obec. Jde zejmena o SZ a NZ motivy socialni. Otvira se intenzivni problematika hledani spravedlivejsich spolecenskych struktur, ktera po padu tzv. realneho socialismu pritahuje v rostouci mire pozornost krestanu na celem svete (viz theologie osvobozeni, feministicka theologie). Stranou nemuze zustat studium socialne etickych doktrin krestanske tradice domaci i zahranicni (papezske encykliky), oficialni stanoviska protestantskych cirkvi a ceske eticke literatury nejsirsi provenience.

Ucitele:

FRANTISEK MRAZEK DOBIAS

STEFAN TURNSKY

MILAN OPOCENSKY

JACQUES (JAKUB) SCHWARZ TROJAN

JINDRICH HALAMA

Katedra prakticke theologie

KATEDRA PRAKTICKE THEOLOGIE

Obor prakticke theologie je od sameho zacatku prace Husovy evangelicke fakulty bohoslovecke nedilnou soucasti jejiho studijniho procesu. V uplynulych desetiletich pracovali na teto katedre nasledujici profesori: Gustav Adolf Skalsky (profesor 1919--1925), Frantisek Bednar (docent 1922- -1926, profesor 1926--1952), Adolf Novotny (docent 1939- -1945, profesor 1945--1953), Josef B. Jeschke (docent syst. katedry 1948--1950, profesor PT katedry 1950--1972), Josef Smolik (docent 1950--1966, profesor 1966) a Pavel Filipi (docent 1975--1977, profesor 1977).

Studijni a zkusebni rad z 26. 5. 1922 stanovi tyto discipliny prakticke theologie: katechetiku, homiletiku, nauku o peci pastyrske, nauku o kultu, cirkevni pravo a diakoniku. Toto zakladni rozvrzeni zustalo s malymi obmenami v platnosti i na Komenskeho fakulte a na Evangelicke theologicke fakulte UK. Ma svuj puvod na fakulte videnske, odkud je prejal prvni profesor prakticke theologie G. A. Skalsky. Urcitym specifikem bylo cirkevni pravo, ktere se zkouselo jiz k prvni statni zkousce (vedeni statnich matrik). Po roce 1950, kdy doslo k zasadni zmene pravniho postaveni cirkve, se cirkevni pravo stalo historickou pomocnou disciplinou, zapadajici do sirsiho ramce prakticke nauky o cirkvi (eklesiologie). Prednasky z prakticke eklesiologie tvori theologicke vychodisko pro ostatni prakticko-theologicke discipliny.

Siroka ekumenicka cinnost prof. J. L. Hromadky a prof. J. Smolika vedla k zrizeni stolice pro ekumenickou theologii pri katedre prakticke theologie. Na tuto stolici byl povolan od roku 1972 Pavel Filipi, od roku 1977 profesor prakticke theologie.

Misiologie a evangelizace tvori soucast vykladu z homiletiky, s psychoanalytickymi metodami se studenti seznamuji v pastyrske peci. Tezisko prace prakticke theologie je v homiletickem a katechetickem seminari. Vedle toho se konaji seminare k tematum ze soucasne situace socialni, charitativni, ekumenicke aj.

Cirkevni hudbu a hymnologii vyucoval v ramci prakticke theologie nejprve po valce Jaromir Urbanec jako lektor, po nem prisel r. 1950 Zdenek Cep (asistent a pozdeji odb. asistent 1952--82).

Pro studenty z Reformovane krestanske cirkve na Slovensku byl -- s ohledem na odlisnost tradic a zejmena na povinnost konat bohosluzby a vyucovani v madarskem jazyce -- zrizen konfesijni lektorat. Jeho prakticko-theologicka cast byla sverena Ludovitu Csemymu (od r. 1954 docent, od r. 1974 profesor) a Gezovi Erdelyimu (odb. asistent od roku 1992).

V soucinnosti s externimi pracovisti katedra organizuje tez specialni kursy v psychologii a pedagogice (tzv. pedagogicke minimum).

Ve vlastni praci se katedra brani uzkemu prakticismu a premire empirismu. Pokousi se dat studentum vhled do theologickych postoju tak, aby v pluralitni situaci dneska mohli sami volit vhodne metody prace. Rychle se menici situace cirkve ve svete neumoznuje encyklopedicke zpracovani prakticko-theologicke latky. Nicmene ve skriptech katedry, v praci na agendach, ve sbirkach kazani je obsazen zakladni material. V kratkych medailonech profesoru katedry vynikne, ktere theologicke proudy ovlivnovaly praci katedry a jak se s nimi jeji ucitele vyrovnavali nebo ztotoznovali.

Ucitele:

GERHARD FREY- REININGHAUS

GEZA ERDELYI

Katedra filosofie a katedra religionistiky

KATEDRA FILOSOFIE A KATEDRA RELIGIONISTIKY

Filosofie a religionistika tvorily zpocatku na Husove fakulte jediny obor, pozdeji na Komenskeho fakulte jednu katedru. Dve zcela samostatne katedry vytvorily az v ramci procesu inkorporace fakulty do UK v roce 1990. Je tedy nezbytne sledovat dejiny obou oboru v ramci Husovy fakulty (1919--1950) a Komenskeho fakulty (1950--1990) spolecne.

Filosofie byla povazovana za soucast theologickeho vzdelani od zalozeni Husovy fakulty v r. 1919, v prvnich letech vsak fakulta nemela vlastni filosoficke prednasky a jeji studenti navstevovali povinne nektere prednasky z filosofie na FF UK. Fakulta ovsem usilovala ziskat vlastniho odbornika, jmenovite v oblasti filosofie nabozenstvi, ktera se tehdejsim ucitelum zdala zvlaste dulezita. Proto bylo profesorskym sborem usneseno, aby zrizovana stolice filosofie nabozenstvi "byla kvalifikovana jako stolice pro dejiny nabozenstvi a filosofii nabozenstvi, jakozto vedni obory, ktere mohou byti pestovany i samostatne. To bylo cineno pro pripad, kdyby Husova fakulta mohla byt vybudovana v plnem rozsahu jakozto vysoka skola vedy o nabozenstvi, aby tyto obory mohly byt oddeleny. Tento (myslim Zilkuv) plan nikdy nedosel realisace..." (F. M. Dobias v KR 1952, str. 232). Zkouska z oboru dejin a filosofie nabozenstvi byla zaroven ustanovena jako povinna soucast prvni statni zkousky (od r. 1924).

Docentem "ciste filosofie" byl zpocatku Josef Ladislav Stehule-L. Kopal (1875--1946), puvodne pravnik, ktery vsak z fakulty po dvou kratkych letech (1921--23) neprilis stastneho pusobeni odesel. Zaroven zacal filosofii nabozenstvi prednaset Frantisek Linhart, do r. 1924 jen v castecnem uvazku, od tohoto roku plne. Prednasel potom filosofii nabozenstvi nekolika generacim studentu, s prestavkou v dobe zavreni vysokych skol za valky, az do r. 1953, kdy odesel na odpocinek. (Zpocatku kratce pusobil na fakulte i pozdejsi profesor filosofie na FF UK J. B. Kozak, ale pouze jako lektor anglickeho jazyka.)

Od podzimu 1950, zaroven s ustavenim Komenskeho fakulty, zacal na katedre filosofie nabozenstvi pusobit docent Jan Milic Lochman, ktery po Linhartove odchodu prevzal vyuku i vedeni katedry. Jako zak K. Bartha pojimal ovsem obor ponekud jinak nez predchudce. Katedra byla sice pod ideologickym tlakem prejmenovana na katedru "vseobecne teorie nabozenstvi", Lochman se vsak ve sve praci novym nazvem urcovat nedal. Prednasel predevsim dejiny filosofie a venoval se problemum na pomezi systematicke theologie, k niz vzdy tihl. Cely kurs prednasek venoval vztahu mezi theologii a filosofii v evropskych dejinach. Religionisticky je z jeho del zamerena predevsim Theologie a nabozenstvi (1963), zabyvajici se hinduismem, buddhismem a islamem. V roce 1960 byl Lochman jmenovan profesorem a presel na katedru systematiky, od podzimu 1968 pusobi v zahranici (vice o nem viz katedra systematicke theologie).

Praci na katedre prevzal Jan Heller, dlouholety asistent, habilitovany puvodne v oboru starozakonnim. Teprve hostovska docentura v Berline (1966--68) mu otevrela dvere ke jmenovani docentem doma. Heller vysel z podrobne znalosti nabozenskych systemu v okoli Izraele, odkud se otevirala plynula cesta do religionistiky, o niz si rozsiril habilitaci a ujal se prace v oboru. Od pocatku usiloval o zmenu dosavadni koncepce. Tradicni forma filosofie nabozenstvi mu byla vzdalena, proto prosazoval myslenku rozdelit katedru na "cistou" filosofii a na religionistiku.

Religionistiku, kterou chapal spise jako theologii nabozenstvi (snahu vyrovnat se s fenomenem nabozenstvi i s vyznamnymi nabozenskymi systemy z krestanskeho hlediska -- skripta Staroveka nabozenstvi, 1978), vyucoval Heller od sveho nastupu (profesorem r. 1970) a v prednaskach a praci pokracoval i pote, co v r. 1977 prevzal po M. Bicovi vedeni biblicke katedry (skripta Nastin religionistiky, spolu s M. Mrazkem, 1988). Pro filosofii se snazil ziskat PhDr. L. Hejdanka, tehdy pracovnika Filosofickeho ustavu CSAV. Habilitacni rizeni vsak bylo s pokracujici "normalizaci" zastaveno a mohlo byt uskutecneno v ramci rehabilitaci az v unoru 1990.

Kdyz bylo zrejme, ze Hejdankovo pusobeni nebude mozne (a Heller presel na katedru biblistiky), poverila fakulta vyukou filosofie Jaroslava N. Ondru, reditele Ekumenickeho institutu pri fakulte. Ondra se habilitoval pro filosofii, byl jmenovan profesorem a stal se vedoucim katedry (1978). Pusobil zde az do sveho odchodu na odpocinek na jare 1990, kdy na fakultu prisel Ladislav Hejdanek.

Zavazne zmeny nastaly s inkorporaci fakulty do Karlovy univerzity. Konecne byla osamostatnena katedra filosofie, jejiz vedeni prevzal doc. Hejdanek, a katedra religionistiky, ktera vsak dosud nema vlastniho vedouciho. Od r. 1990 ji spravuji vedouci biblickych kateder (nejprve Heller, pote Pokorny). Stalym pracovnikem katedry je od r. 1992 odborny asistent Jan Molnar. Neuplne obsazeni katedry je docasne reseno uzsi spolupraci s religionisty z FF UK (doc. M. Balaban, PhDr. M. Lycka).

Na dlouhou dobu poslednim netheologem, ktery mohl mit vliv na zpusob, jakym byla na fakulte chapana a prednasena filosofie (jeste bez vnejsiho tlaku, k nemuz opetovne dochazelo velmi brzo po komunistickem ovladnuti nejen politickeho, ale take kulturniho a myslenkoveho zivota spolecnosti), byl profesor Linhart. Fakulta se na jedne strane branila pronikani marxistu do ucitelskeho sboru (marxismus vyucovali vetsinou externi pracovnici), na druhe strane se vsak chtic nechtic uchylovala k jiste forme obetovani dosavadni tradice kriticke otevrenosti vuci verejnemu zivotu. J. L. Hromadka jeste v Krestanstvi v mysleni a zivote (1931) povazoval reformaci za nedokoncenou take v tom, ze nevybudovala svou vlastni filosofii (takze to zustava jejim nesplnenym ukolem), ale pozdeji od tohoto pojeti pod Barthovym vlivem ustoupil. Snad nasi dosud nejvyznamnejsi protestantskou studii o vztahu theologie k filosofii napsal za valky J. B. Soucek.

Jaky ma vubec smysl katedra filosofie na theologicke fakulte? Predne tu je ta stranka situace, v niz lze videt obdobu situace ve vsech vedach vubec: filosofii potrebuje theolog predevsim jako nastroj sve (theologicke) reflexe, nezbytne k tomu, aby vedel, co vlastne dela, kdyz theologicky mysli. Vztah theologa k filosofii ma vsak jeste docela zvlastni pozadi a koreny: vznik theologie jako zvlastni discipliny byl vyprovokovan skutecnosti, ze krestane ve svem mysleni musili celit pseudofilosofii a upadle filosofii take tim, ze se opreli o nejlepsi predstavitele filosoficke minulosti, pricemz si byli vedomi toho, ze prosta recepce Platona (a pozdeji Aristotela) nestaci. V prubehu dalsich staleti vsak filosofie prosla mnohymi promenami a theologove jsou nuceni pracovat s novymi myslenkovymi prostredky, jez jim soucasna filosofie dava k dispozici. Orientace v minulosti i pritomnosti filosofickeho mysleni je tak pro theologa naprostou nezbytnosti a studium filosofie je nutne integralni soucasti theologickeho studia.

Ucitele:

Zaverecne slovo dekana fakulty (J. S. Trojan)

ZAVERECNE SLOVO

Trpelivy ctenar prosel 75 lety zivota Husovy i Komenskeho fakulty a stanul na prahu existence Evangelicke theologicke fakulty Univerzity Karlovy. Pta se na jeji dalsi budoucnost. Tato otazka provazi, jak naznacil sam text tohoto sbornicku, i jeji ucitele: s jakymi perspektivami se chopime ukolu, ktere se pred nami vynoruji? Nejde o nezucastneny, jakoby objektivni, proces. Zahlednout ukoly a formulovat je patri uz k prvnim krokum dobre zalozene bohoslovecke reflexe.

Ve vedecke rade jsme se touto problematikou zabyvali v poslednich mesicich nekolikrate. Zakladem naseho premitani byly vyhledy jednotlivych kateder, ktere jsme podrobili opakovane mnohahodinovym rozpravam. Pokusim se shrnout predbezne vysledky.

Predne si uvedomujeme svuj vztah k ostatnim fakultam Karlovy univerzity, do niz jsme byli prijati v kvetnu 1990. Zatim se zda, ze celkove zamereni Univerzity je prevazne pozitivisticke, i kdyz lze pozorovat jistou otevrenost k duchovnimu rozmeru, ktery byl do Univerzity vnasen predevsim byvalym rektorem prof. R. Palousem a kolegiem prorektoru. Humanitni katedry a zejmena vsechny tri fakulty bohoslovecke (rimskokatolicka, husitska a evangelicka) stoji pred povinnosti jednak osvedcit svou vedeckou zdatnost, jednak dosvedcit vernost Pravde, ktera se jako duchovni moc nad nami nemuze stat nikdy predmetem objektivniho zkoumani. Mohou prispet vyznamnym zpusobem do rozhovoru o zakladu vsech vedeckych disciplin pestovanych na Karlove univerzite, do rozhovoru, ktery az donedavna stal stranou zajmu, protoze zejmena prirodni vedy povazovaly za doklad vedeckosti vylucnou orientaci na zvoleny vysek skutecnosti a jeho metodicky presne zkoumani. Ze vsak vsechny vedecke discipliny, prinasejici pouze fragmentarni obrazy veskere skutecnosti, jsou vnoreny do jeste hlubsich souvislosti, ktere si vynucuji otazky po celku a vedou k neustale revizi zvolenych vychodisek a epistemologickych predpokladu onech fragmentarnich obrazu zkoumani, stalo zatim mimo pozornost. Avsak civilizacni krize, at ve sve nuklearni ci ekologicke variante, nuti vedce a badatele sestoupit k samotnym zakladum a predpokladum dosavadni orientace a postavit prave metodicke principy i celkove zamereni vedy do kritickeho svetla.

Z tohoto radikalniho dotazovani nejsou ovsem vynaty ani bohoslovecke fakulty. I kdyz maji jakesi "domovske pravo" v orientaci na celek (zvest Evangelia je univerzalni), v prostredi ghetta, do ktereho byly cirkve a bohoslovecke fakulty u nas v minulosti zatlaceny, je pomerne snadno prodaly za moznost preziti. Tim se nechaly vytesnit na okraj bytostnych zalezitosti obce. Redukce theologie na vnitrocirkevni problematiku ochromila fakulty natolik, ze k rozhovoru o nove orientaci Univerzity mohou pristoupit jen po dukladne revizi vlastnich pozic. Ac je pred nami daleka cesta, horizont teto specificke odpovednosti theologickych fakult svetelkuje jasne.

Orientace na celek, na holisticky princip, ktery v ramci fakult i cele Univerzity povede k pruchodnosti jednotlivymi obory a umozni interdisciplinarni rozhovor, musi byt na theologickych fakultach zalozen na prekonani metafyzickeho typu mysleni, ktery spojil popis "bozskeho sveta" (a v zavislosti na nem i obraz cloveka) s pojmy a kategoriemi, prevzatymi v podstate z anticke tradice. Ta je charakterizovana jakymsi pojmovym samospadem, ktery unika udalostnimu, pribehovemu spadu Pisma. Prave tento spad by vsak mel byt odrazistem pro nove uchopeni univerzalni zvesti. Odkazem k narativnimu zakladu theologie nechceme uniknout povinnosti koncipovat pribehy v nasi reflexi tak, aby se nesesunuly do singularnich "stories", jimz by chybela zamerenost na celek, a proto by stezi mohly dostat ukolu spoluformulovat nove civilizacni, kulturni, duchovni, mravni i politicke otazky nasi doby. I pribehy maji sve pojmoslovi. Jde o to, abychom sice prekonali predmetnost mysleni, jez je svazana s metafyzikou, ale zaroven byli s to vypracovat si takove pojmy a kategorie, ktere nam umozni prave onen interdisciplinarni rozhovor a budou orientovany na celostnost naseho pobytu v univerzu. Jsme si vedomi toho, ze jde o ukol na generace. Nicmene pred povinnosti polozit alespon skromne zaklady pro tuto orientaci nechceme uhnout.

Nove bude treba formulovat vztah akademicke theologie k cirkvim a jejich zboznosti, bohosloveckym tradicim i praxi. Evangelicka theologicka fakulta pestuje protestantske bohoslovi, jak se zrodilo v obou reformacnich tradicich, ceske i svetove. Sestupuje ovsem i ke klasickym zakladum krestanstvi, jak se po staleti formovaly v dogmatickych zapasech. To vse ji prirozene spojuje s protestantskymi cirkvemi dneska. Krestanska zvest je pro ucitele fakulty vnitrnim duchovnim domovem. Jeji zkoumani je zaroven sebezpytem vlastni viry a odpovednosti vuci Evangeliu. Nicmene fakulta je povinna dedictvi klasicke ery i obou reformaci kriticky zkoumat zakladni normou Pisma, kterou je Pravda. Ji predevsim se chteji ucitele fakulty otevirat po vzoru Jezise Krista, nejvernejsiho Boziho svedka teto duchovni moci nad nami. V teto kriticke funkci je fakulta i cirkvim nejprospesnejsi. Jeji dvojpoloha jako mista kriticke distance i hluboke solidarity ji dava odvahu k neprilnave sluzbe cirkvim, jako sboru poutniku, vymanujicimu se z provozni rutiny i zabehane zboznosti.

Prejate duchovni a mravni dedictvi je treba neustale aktualizovat v prostredi nasi spolecnosti. Diky jeho univerzalni dimenzi neni zadna oblast zivota osobniho ci pospoliteho vynechana z okrsku nasi odpovednosti. Fakulta tim celi snaham, dnes mnohdy zretelnym u cele rady cirkevnich utvaru, zuzit zamereni theologickeho uciliste na cirkevni seminar pro vychovu knezskeho dorostu. Vychova kazatelu bude zajiste patrit k prednim ukolum nasi fakulty. Neni to vsak ukol jediny. Klademe si za cil vychovavat vzdelane theology, kteri budou schopni pracovat i v dalsich oborech cirkevni cinnosti. Nejen to. Prejeme si, aby z fakulty vychazeli absolventi, kteri mohou prispet k reseni problemu na nejruznejsich mistech spolecenskeho zivota. Theologicky vzdelani novinari, pracovnici kulturnich, zdravotnickych a skolnich zarizeni, ucitele obecnych predmetu, pracovnici ve statni sprave, ano i ekonomove, politici a diplomate s bohosloveckym vzdelanim se mohou stat dukazem, ze jsme se dali cestou "velke stranky" a neupadli do osidla uzkoprseho zamereni.

S tim souvisi ukol upevnovat demokraticke struktury a volat k dialogu o vsech otazkach, ktere se pred nami oteviraji. Vzdelany bohoslovec jako vyznavac Pravdy tu stoji v dvojjedinem ukolu: je povinen ji podle miry sveho poznani verne zastavat a zaroven byt otevren k jejimu novemu porozumeni v promenach casu. Je tak naklonen k tolerantnimu vztahu k partnerum dialogu, nebot i oni, ac stoji na odlisnych pozicich, mohou mu pomoci objevit to, co napomaha k vernejsimu zastavani pravdy. To jej osvobozuje od fanatismu. Pravy vztah k pravde ochranuje vsak i pred takovou tolerantnosti, ktera se nebezpecne blizi lhostejnosti. Studium bohoslovi ma prave v techto jemnych otazkach zakladni zivotni orientace, v nichz se formuje vztah odpovednosti k sobe, k vnitrni pravdivosti i pravdivosti vuci partnerum, napomahat k hlubokemu ujasneni. Vzdyt jde o problemy, s nimiz se musi v kazde generaci vyrovnavat jednotlivci i zdrava demokraticka spolecnost, aby obstala i ve chvilich narocnych zkousek. Je to zalezitosti jak profesionalnich politiku, tak i obcanu. Ochota k dialogu, prekonavani fobii nejruznejsiho druhu, schopnost unest jinakost druhych, jednotlivcu i skupin, odvaha zastavat pravdu trebas i v osamoceni, nerezignovat ani tvari v tvar slozitostem vlastniho ci pospoliteho zivota, tento mravni a duchovni fond, utvarejici osobnost bohoslovce jako svedka, patri k profesnimu povereni theologicke fakulty zrovna tak jako bohata nabidka bohosloveckych informaci a jejich reflexe.

Evangelicka theologicka fakulta se nevyhne otazkam, ktere presahuji ramec spolecnosti, v niz kona svou praci. Jde o ekumenickou dimenzi jejiho poslani v nejsirsim smyslu. Jinak povedeno: nevyhne se globalizaci theologickeho vzdelani. Je povinna pred cirkvemi, jimz slouzi, i pred spolecnosti, do ktere je zasazena, odkazovat na horizonty, ktere presahuji nase bezprostredni problemy. Prave proto, ze se svet promenuje v jedinou pospolitost, musi fakulta presahovat svou vzdelavatelskou cinnosti ramec, ve kterem az dosud byla "doma" a mit na zreteli problemy nejen mistni, nybrz i svetove obce. Zadna theologicka vypoved, ktera nema na zreteli ekumenicke a ekologicke dusledky, se dnes neda odpovedne vyslovit.

Nase fakulta je zavazana pomoci svetove ekumenicke obci tim, ze bohoslovecky zreflektuje svou dlouholetou zkusenost zivota v socialismu, respektive v jeho "realne" variante. Je to dulezite mj. proto, ze cast svetove ekumeny radikalne odmita zapadni typ spolecenskeho usporadani a povazuje dosud socialisticke idealy (pokud vubec pripusti, ze jejich realizace byla chybna) za nosnou alternativu. Prave proto, ze v nasi domaci tradici reformacni mely silnou ozvucnost idealy "realizovane eschatologie", tj. duvery, ze je mozno v ramci porusenych lidskych dejin uskutecnit kralovstvi Bozi, jsme povinni cely komplex otazek spojenych s touto tradici i s nasi nedavnou zkusenosti do hloubky promyslet a vnest do svetove ekumenicke diskuse.

To nas privadi k posledni poznamce. Evangelicka theologicka fakulta ma sve sidlo v Praze. Patri do stredoevropskeho prostoru. Je vzdelavacim ucilistem, ktere je historicky spjato s protestantskou mensinou. Na vychod od nas jsou, krome relativne vetsi Reformovane cirkve v Madarsku a baptistu v Rusku, uz jen ostruvky mensinovych protestantskych cirkvi. Nas pohled je zameren i timto smerem. Pro svou ekumenickou strukturu jak mezi studenty, tak i uciteli, i diky siroce ekumenickemu zamereni nasi bohoslovecke tradice, chceme se stat mistem, ktere by vyhledavali studenti jak ze zapadnich, tak i stredoevropskych a vychodoevropskych zemi. S posledne jmenovanymi nas spojuje i nedavna existence krestanu, zijicich pod tlakem opresivni moci v byvalem sovetskem bloku. To neni zdaleka efemerni, lehce preskocitelna minulost. Sami ani jeste nedohledame hloubku tohoto spolecneho pouta. Jsme presvedceni, ze studenti i ucitele, prichazejici na nasi fakultu z techto oblasti, by se setkali s podnety a impulsy, ktere by je mohly obohatit pro jejich praci v domacim prostredi.

Spolecne s cirkvemi u nas, ktere vysilaji na nasi fakultu sve studenty, chceme prohloubit i svou odpovednost vuci chudsim castem sveta. Je nacase shromazdit prostredky na to, aby u nas mohli studovat ti, ktere k nam chteji vyslat napr. africke protestantske cirkve. Dosavadni zkusenosti s nekolika studenty, kteri se stavaji v techto letech absolventy nasi fakulty, nas v tomto zameru posiluje.

Fakulta se ma, jak se nadejeme, v pristim roce prestehovat do nove budovy, kterou ji poskytne k uzivani Ceskobratrska cirkev evangelicka. Jsme ji vdecni za to, ze na sebe vzala tento narocny ukol. Zacne tim nova etapa fakultniho zivota, bez tiziveho nedostatku vyukovych prostor. Nicmene tize poslani, ktere je na fakultu vlozeno, zustava. I pro toto "privilegium" vyhlizi zmocneni, ktere prekvapive prichazi od Toho, v jehoz jmenu pracujeme.

Jakub S. Trojan, Praha, srpen 1994

Prehled dekanu

PREHLED DEKANU FAKULTY

Neni nasim umyslem obtezovat ctenare pouhym suse posloupnym vyctem jmen a dat. K uzitku tem, kteri by chteli proniknout dal k promenlivym obzorum i obtizim, s nimiz bylo spravovani fakulty spojeno, je proto soupis obohacen take dalsimi odkazy; byt s mensimi prohresky vuci uplnosti, zpusobenymi stretem tesne lhuty jeho sestaveni a pomerne bohate diversifikace pramenu, z nichz bylo treba cerpat.

Za jednotlivymi poradovymi cisly tedy interesovani uzivatele vedle jmen dekanu naleznou:

a) Jejich akademickou hodnost a zejmena oborove zarazeni, ktere take umoznuje obraz ozivit srovnanim s medailonem v prislusne katedrove kapitole (s vyjimkou ucitelu nekdejsi cs. sekce HF); u opakujicich se jmen uz jen rozlisujici oznaceni funkcniho obdobi.

b) Casove rozpeti uredniho obdobi (vyjadrene akademickymi roky) a vetsinou take datum inauguracni (i.) slavnosti (nekdy samostatne, jindy spojene s dalsimi akademickymi udalostmi, jiz ovsem vzdy uz predchazela volba a jmenovani); v pripade prvne nastolovanych i jejich vek.

c) Zpravidla tez nazev nastupni reci pri teto slavnosti pronesene, priznacne dilem pro vedecky a vyznavacsky profil, dilem pro akademicko-politicky program spektabilit; vcetne bibliografickych odkazu na jejich publikaci.

d) Zhusta i obdobny zaznam o predavacim projevu, majicim nejcasteji podobu zpravy o uzaviranem obdobi a zahrnujicim nejednou i predstaveni nastupce. (Vyjimecne jsou zaznamenany i jine publikovane projevy ex officio).

e) V pripadech mimoradneho charakteru i datovany udaj o odchodu z uradu.

1. Gustav Adolf Skalsky, profesor prakticke theologie. 1920/21, predtim od cervna 1919 spravce dekanstvi jako prvni jmenovany profesor fakulty; i. 25. 11. 1920 ve veku 63 let, za pritomnosti presidenta. "Prehled dosavadnich pokusu o zrizeni evangelicke fakulty bohoslovecke v nynejsim nasem state"; otisten zaroven se zpravou o 1. stud. roce v prve publikaci fakulty (nakladem vlastnim, "blahovuli ministerstva skolstvi a osvety") "Inaugurace prvniho dekana Husovy ceskoslov. evangelicke fakulty bohoslovecke v Praze", 1921, 30 str.

2. Ferdinand Hrejsa, profesor cirkevnich dejin. 1921/22 (jiz predtim zastaval v uradu zahy ochoreleho predchudce), i. 2. 12. 1921 ve veku 54 let. "O nabozenstvi ceskem v letech 1619--1620", Nase doba XXIX/1921--2, 523--8 + 588--597.

3. Frantisek Zilka, profesor Noveho Zakona. 1922/23, i. 23. 11. 1922 ve veku 51 let.

4. Ferdinand Hrejsa podruhe. 1923/24, i. 23. 11. 1923. "O dedictvi Jednoty bratrske", Kalich VIII/1923, 137--150.

5. Frantisek Zilka podruhe, 1924/25. Referat o predavaci zprave v Kostnickych jiskrach VII(X)/1925, 385.

6. Ferdinand Hrejsa potreti. 1925/26, i. 28. 11. 1925. "Nabozenske zaklady Jednoty bratrske", Kalich X/1925--6, 97--114, jako "zvlastni otisk" vydany samostatne Synodnim vyborem v Praze.

7. Frantisek Zilka potreti, 1926/27.

8. Frantisek Bednar, profesor cirkevniho prava a prakticke theologie. 1927/28, i. 24. 11. 1927 ve veku 43 let. "Povalecne konkordaty a pomer jejich zasad k cirkevne pravnim zasadam republiky Ceskoslovenske"; zprava v Kostnickych jiskrach IX(XII)/1927, 357.

9. Josef L. Hromadka, profesor systematicke theologie. 1928/29, i. 1. 11. 1928 ve veku 39 let. "Problem pravdy v theologickem mysleni", samostatna brozura, vydala Akademicka YMCA, 31 str., pozdeji pretisteno ve sborniku "Theologie a cirkev", vydala fakulta 1949, na str. 57--71. "Stav a cinnost fakulty ve studijnim roce 1928--1929", Rocenka Husovy fakulty 1, nakladem fakulty 1930, 3--7.

10. Slavomil Danek, profesor Stareho Zakona. 1929/30, i. 12. 12. 1929 ve veku 44 let. "Predlohy Apokryf Kralickych (Ezra)", Rocenka HF 1, 1930, 8--23 (resume). "Stav a cinnost fakulty v studijnim roce 1929-- 30", Rocenka 2, 1931, 3--8.

11. Ferdinand Hrejsa poctvrte. 1930/31, i. 11. 12. 1930. "Jednota bratrska a podoboji koncem 16. stoleti ve svetle novych zprav", Rocenka HF 2, 1931, 9--27 (Zusammenfassung, resume). "Vyrocni zprava o Husove csl. ev. fakulte bohoslovecke ve studijnim roce 1930--31", Rocenka 3, 1932, 3--7.

12. Frantisek Zilka poctvrte. 1931/32, i. 10. 12. 1931. "Novozakonni podklad pro kollektivne socialni pojeti krestanstvi", Rocenka HF 3, 1932, 8--23 (Zusammenfassung, Summary). "Zprava o Husove csl. evangelicke bohoslovecke fakulte v Praze za studijni rok 1931/2", Rocenka 4, 1933, 3- -10.

13. Frantisek Linhart, profesor filosofie nabozenstvi. 1932/33, i. 8. 12. 1932 ve veku 50 let. "Nabozenstvi a zivot socialni", Rocenka HF 4, 1933, 11--23 (Zusammenfassung, summary). "Zprava o Husove csl. evangelicke bohoslovecke fakulte v Praze za studijni rok 1932/33", Rocenka 5, 1934, 3--8.

14. Frantisek Bednar podruhe. 1933/34, i. 7. 12. 1933. "Evangelicke cirkve v bojich dneska", Rocenka HF 5, 9--27 (Zusammenfassung, summary). "Zprava o Husove csl. evangelicke bohoslovecke fakulte v Praze za studijni rok 1933- -34", Rocenka 6, 1935, 3--8.

15. Josef L. Hromadka podruhe. 1934/35, i. 11. 1. 1935. "Theologie v dnesnich cirkevnich zapasech", Rocenka HF 6, 1935, 9--23 (summary, Zusammenfassung); znovu v kniznim vyberu M. Opocenskeho "...kdo veri, diva se dopredu (Z odkazu J. L. Hromadky)", vydanem KMK v Praze 1989, 107--16, angl. preklad "Theology in contemporary Church struggles" ve variantni mutaci sbirky "The field is the world (Selected writings from the years 1918--1968)", CPC 1990, 196--208. "Dekanska zprava za studijni rok 1934--35", Rocenka 7, 1936, 3--9.

16. Ferdinand Hrejsa popate. 1935/36, i. 19. 12. 1935. "Smysl a odkaz nasich dejin", Rocenka HF 7, 1936, 11--22 (Zusammenfassung). "Dekanska zprava za studijni rok 1935--36", Rocenka 8, 1937, 3--8.

17. Slavomil Danek podruhe. 1936/37, i. 10. 12. 1936. "Verbum a fakta Stareho Zakona", Rocenka HF 8, 1937, 9--38; znovu ve sborniku "Vybrane studie", skriptech KEBF 1977, 33--49. "Dekanska zprava za studijni rok 1936--37", Rocenka 9, 1938, 3--14.

18. Frantisek Zilka popate. 1937/38, i. 7. 12. 1937. "Jadro novozakonni eschatologie", Rocenka HF 9, 1938, 15--31 (Zusammenfassung, summary, resume). "Dekanska zprava za studijni rok 1937--38", "Rocenka Husovy fakulty k druhemu desitileti 1929--1939", 3--16.

19. Frantisek Bednar potreti az popate, 1938- -46. 1938/39, i. 12. 1. 1939: "Poslani cirkve v krisich narodu", "Rocenka HF k druhemu desitileti 1929--1939", 17--38 (summary). Na zaklade nove volby z r. 1939 se ujal uradu i 1945, po dalsim znovuzvoleni i. 14. 2. 1946: "Krestanstvi a dnesni svetova revoluce", "Rocenka Husovy fakulty za leta 1938-- 1946", 1947, 10--21; "Zprava za studijni rok 1945--46" tamtez, 22--30.

20. Frantisek M. Hnik, profesor socialni etiky z ceskoslovenske sekce (1950 potom prvni dekan samostatne Husovy cs. bohoslovecke fakulty). 1946/47, i. 10. 12. 1946 ve veku 41 let (1905--1962). "Duchovni zaklady noveho humanismu", "Rocenka HF za leta 1938--1946", 31--44.

21. Josef L. Hromadka potreti. 1947/48, i. 14. 1. 1948. "Theologie a duchovni problematika doby"; stejnojmenny referat J. Ondry v Kostnickych jiskrach XXXIII/48, c. 4, str. 3.

22. Frantisek Linhart podruhe. 1948/49, i. 28. 1. 1949. "Filosofie komunismu a nabozenstvi"; referat "Inaugurace dekana Husovy fakulty" v Kostnickych jiskrach XXXIV/49, c. 5, str. 2.

23. Frantisek Kovar, profesor Noveho Zakona z ceskoslovenske sekce (od 1946 patriarcha cs. cirkve). 1949/50 ve veku 61 let (1888--1969).

24. Josef L. Hromadka poctvrte az pojedenacte, 1950- -66 (v dvouletych funkcnich obdobich podle noveho vladniho narizeni, fakultni radou opakovane volen a ministerstvu navrhovan pro nesrovnatelnou autoritu ochranneho stitu, danou mimoradnym vztahem ke statni sprave). I. 16. 10. 1950, "O ukolech bohosloveckeho studia dnes" (cf "Theologie jako veda" v "Theologia evangelica" IV/1951, 27--40); predeslana "Fakulta Komenskeho" v Theologia evangelica III/1950, 129--132, prevzata do knizniho vyboru P. Filipiho k stemu vyroci narozeni JLH "Do nejhlubsich hlubin (Zivot -- setkavani -- teologie)", vydal Kalich 1990, 442--446. Jine zasadnejsi publikovane projevy ex officio: "Pomocna sluzba theologie" (dies academicus 24. 10. 1951), Krestanska revue XVIII/1951, 225--231, ve zkracene forme prevzato do sborniku k 75. narozeninam JLH "Pole je tento svet", Kalich 1964, 47--53; "Odpovednost theologa" (k promoci 28. 10. 1952), KR XIX, 257--61; "Theologie a konfese" (dies academicus 18. 11. 1953), KR XX, 261--268; "Komenskeho fakulta -- jeji ukoly a poslani (K desatemu vyroci jejiho vzniku)", KR XXVII/1960, 291- -295.

25. Josef B. Soucek, profesor Noveho Zakona, 1966- -1970. I. ve veku 64 let, znovu zvolen 1968. "Pravda v Jezisovi (Biblicka uvaha k zahajeni studijniho roku KF)" (1967), Krestanska revue XXXV/1968, 5--8; "Proslov dekana" k 50 letum KF, KR XXXVI/1969, 140--42. "Projev odstupujiciho dekana", Rocenka Komenskeho evangelicke bohoslovecke fakulty 1971, 13--14.

26. Frantisek M. Dobias, profesor socialni theologie. 1970/72; i. 4. 12. 1970 ve veku 63 let. "Princip autority v Taborske konfesi", Rocenka KEBF 1971, 15--31. Zemrel 2. 10. 1972.

27. Amedeo Molnar, profesor cirkevnich dejin, 1972-- 1978. 1970/72; i. 5. 12. 1972 ve veku 49 let: "O funkci cirkve v ceske reformaci", Rocenka KEBF 1973, 29--42. Znovu zvolen 1974 a 1976 (v kvetnove schuzi fakultni rady zaroven v zajmu obnoveni stridani usneseno pravidlo nevolit stejneho kandidata poctvrte za sebou).

28. Josef Smolik, profesor prakticke theologie, 1978--1984. I. 17. 10. 1978 ve veku 56 let: "Projev dekana pri inauguracni slavnosti" + "Vyzva eschatologie", Rocenka KEBF 1979, 10--11 + 34--51. Znovu zvolen 1980: "Uvodni poboznost dekana pri zahajeni akademickeho roku", Rocenka 1981, 3--6. Opet 1982: "Kazani dekana pri imatrikulaci posluchacu", Rocenka 1983, 3--5.

29. Amedeo Molnar poctvrte, 1984/86. "Poboznost odstupujiciho dekana pri zahajeni akademickeho roku", Rocenka KEBF, 1987, 3--7.

30. Josef Smolik poctvrte. 1986/88; i. 30. 9. 1986. "Otazka teologicke metody (K. Barth a J. L. Hromadka)", Rocenka KEBF, 1987, 42--61. "Uvodni poboznost odstupujiciho dekana" + "Proslov odstupujiciho dekana", Rocenka 1990, 3--6 + 62--67.

31. Ludek Broz, profesor systematicke theologie. 1988/90, i. 4. 10. 1988 ve veku 56 let. "Teologie prvni prosby", Rocenka KEBF, 1990, 52--61. Odstoupil 10. 1. 1990.

32. Amedeo Molnar popate. Zvolen 16. 1. 1990 a vzapeti potvrzen, zemrel 31. 1. 1990 (nekrolog: "Pane profesore", informacni vestnik stavkoveho vyboru fakulty "Pro Konstantina", c.6, str. 3--4).

33. Josef Smolik popate. Letni semestr 1990; zvolen 14. 2., vyhradil si setrvani v urade pouze do chvile prevedeni fakulty do svazku university. Pri slavnosti inkorporace theologickych fakult 24. 9. 1990: "Evangelicka teologicka fakulta v univerzite", Rocenka ETF UK, vydalo Karolinum 1993, 31--2. "Zprava dekana pri zahajeni akademickeho roku 1990--1991", tamtez 47--52.

34. Nyni, od 1990: Jakub S. Trojan, docent, od 1. 9. 1991 profesor socialni theologie. 1990/93; i. 3. 10. 1990 ve veku 63 let: "Inauguracni prednaska", Rocenka ETF UK 1993, 52--59. Po znovuzvoleni i. 28. 9. 1993: "Imatrikulace dne 28. zari 1993" v Krestanske revui LXI/1994, 25.

(zpracoval M. Wernisch)

Chronologicky seznam doktoru fakulty

Chronologicky seznam doktoru evangelicke theologicke fakulty v Praze (Husovy, od r. 1950 KEBF, od 1. 5. 1990 EThF UK)

Vedle data promoce a jmena doktoranda uvadime pokud mozno jeho povolani a pusobiste v dobe promoce, u doktoru rite i nazev disertacni prace.

Tento seznam vznikal s obtizemi, na zaklade mnoha ruznych pramenu, i soukromych zaznamu, nebot fakulte dosud schazi spolehlivy archiv. Pokud by se ukazalo, ze seznam pres vsechnu snahu neni uplny, omlouvame se predem a budeme vdecni za doklady k jeho pripadnemu doplneni.

I. Radne doktoraty 1930 (11. brezna)

HAJEK Viktor, farar CCE (Brno)

Dogmatika Petra Chelcickeho

1930 (22. rijna)

SOUCEK Josef Bohumil, farar CCE (Krabcice)

Theologie vykladu Kralicke sestidilky

1930 (5. prosince)

RICAN Rudolf, farar CCE (Trebic)

Johlin z Vodnan

1931 (4. prosince)

URBAN Rudolf, profesor realky, z Cirkve ceskoslovenske (Praha)

Pedagogicke reformni hnuti a jeho dusledek pro nabozenskou vychovu

1932 (7. prosince)

NOVOTNY Adolf, farar CCE (Hradec Kralove)

Problem obeti v novozakonnim kazani o vykoupeni

1934 (6. cervna)

DUROVIC Jan, farar slovenske ev. cirkve a. v.

Martin Laucek, tolerancny knaz, spisovatel'

1935 (29. listopadu)

JESCHKE Josef B., farar CCE (Podebrady)

Cirkev u apostolskych otcu

1936 (9. cervna)

JELINEK Emil, farar polske ref. cirkve (Varsava)

Reformacijna nauka o predestynacji

1936 (17. listopadu)

BIC Milos, farar CCE (Domazlice)

Haruspicium ve Starem zakone

1936 (7. prosince)

HONCU Bohumil, kazatel Jednoty bratrske (Duchcov)

Vyznam statut z r. 1727 pro obnovu Jednoty bratrske v Ochranove

1937 (12. brezna)

PETREK Vladimir, farar pravoslavne cirkve (Praha)

Cirkev a stat ve spisech krestanu prvych ctyr veku (vcetne Augustina Hipponskeho)

1938 (27. dubna)

DOBIAS Frantisek M., farar CCE (Krabcice)

Uceni Jednoty bratrske o veceri Pane

1945 (4. cervence)

RUTRLE Otto, farar Cirkve ceskoslovenske (Praha)

Zakladni problemy duchovni pece

1945 (4. cervence, se zpetnou platnosti od 1. 2. 1940)

TRTIK Zdenek, farar Cirkve ceskoslovenske (Praha)

Krestanske uceni o vykoupeni

1945 (7. cervence, se zpetnou platnosti od 1. 2. 1940)

HRADIL Oldrich, emeritni profesor (Praha)

Vyznam Klimenta Alexandrijskeho v dejinach krestanskeho mysleni

1946 (19. unora)

MANEK Jindrich, farar Cirkve ceskoslovenske (Hermanuv Mestec)

Jezis vyrokovych historii

1946 (20. kvetna)

KANAK Miloslav, asistent Husovy bohoslovecke fakulty

Th. a PhDr. Frant. Loskot, zivot a dilo kneze -- modernisty

1947 (19. cervna)

SVETLY Jaroslav, farar Cirkve ceskoslovenske (Praha)

Svatosti a duchovni pece -- prispevek k theorii a praxi cirkve ceskoslovenske

1947 (30. cervna)

HYBL Vilem, farar Cirkve ceskoslovenske (Lostice)

Pojem zjeveni v Novem zakone

1947 (16. prosince)

HOVADEK (HORSKY) Rudolf, farar Cirkve ceskoslovenske (Praha)

Krise nabozenske vychovy a cesty z ni

1948 (19. brezna)

MOLNAR Amedeo, asistent Husovy bohoslovecke fakulty (Praha)

Theologie Bratra Lukase Prazskeho

1948 (26. kvetna)

SMOLIK Josef, vikar CCE (Praha Kliment)

Socialni pusobeni Jednoty bratrske v 15. a 16. stoleti

1948 (3. listopadu)

KADERAVEK Vaclav, farar Cirkve ceskoslovenske (Lovosice)

Bratri Pane

1948 (3. listopadu)

KORINEK Josef, farar Cirkve ceskoslovenske (Ceska Skalice)

Pojeti smrti a nesmrtelnosti ve svete novozakonnim

1948

EIDERNA Vladimir G., vikar CCE (Praha Vinohrady)

Anthropomorfismus jako problem filosofickeho a nabozenskeho poznani

1949

BOHATEC Miloslav, farar CCE (Libstat)

Tri znameni masijahovska

1949

LOCHMAN Jan Milic, vikar CCE (Kladno)

Cesta a dilo R. Niebuhra

1950

URBAN Jan, kazatel Jednoty ceskobratrske

Stary zakon v homiletice a katechetice

1951

HELLER Jan, vikar CCE (Horovice)

Mesiasska tradice efraimska

1951

SITA Karel, kazatel Jednoty ceskobratrske

Zivot a dilo Amanda Polana z Polansdorfu

1951

STOLAR Jaroslav, vikar CCE (Praha Zizkov)

Znameni u Flavia Josefa a jeho funkce v eschatologicko- mesiasskych hnutich novozakonni doby

1951

ZELENY Eugen, tajemnik synodni rady CCE (Praha)

Otazka krtu se zretelem na pojeti krtu u K. Bartha a O. Culmanna a otazka krtu nemluvnat

1952

OTTER Jiri, farar CCE (Marianske Lazne)

Mythos, zjeveni, zvestovani (studie o problemu mythu v soucasne theologii)

1954 (15. prosince)

TURNSKY Stefan, profesor KEBF (Praha)

Ekumenismus a rozdelena cirkev

1961

BROZ Ludek, tajemnik synodni rady CCE (Praha)

Petr Martyr Vermigli

1962

HUSZTI Kalman, farar ref. cirkve v Madarsku (Budapest)

Cirkev Kristova jako obecenstvi dluzniku

1963

POKORNY Petr, vikar CCE (Praha Vinohrady)

SOMA CHRISTOU v liste Efezskym

1965

OPOCENSKY Milan, asistent KEBF (Praha)

Zakladni motiv a aktualnost teologie Petra Chelcickeho

1965

BASSARAK Gerhardt, ucitel theol. fakulty Humboldtovy university (Berlin)

Markus 6,45--8,26 (Eine statistische und exegetische Untersuchung der "groáen Einschaltung" im Markusevangelium, die bei Lukas fehlt)

1967 (1. brezna)

HAVRANEK Alexander, kazatel Jednoty ceskobratrske (Praha)

Cyrilometodejska misie na Velke Morave

1968 (7. kvetna)

TEPLY Bohuslav, farar CCE (Chvaletice)

Vychova v Jednote bratrske za B. Lukase

1969 (2. cervna)

HOFFMANN Martin, ev. farar (Bonn)

Svedectvi o cirkvi ve vychodnim pravoslavi

1969 (16. cervna)

ARING Paul G., ev. farar (D?sseldorf)

Die Sendung der Kirche Jesu Christi im Ausgang des 20. Jahrhunderts

1970 (7. ledna)

VENCOVSKY Jan, farar CCE (Krizova)

Theologie nadeje vecneho zivota

1970 (5. cervna)

TROJAN Jakub S., farar CCE (Neratovice-Libis)

Tema: clovek

1970 (22. cervna)

PIPAL Blahoslav, farar CCE (Cvikov)

Sluzebnik Hospodinuv v exilu

1970 (8. prosince)

HLAVAC Josef, farar CCE (Olomouc)

Kancional podoboji z r. 1609

1970 (8. prosince)

VESELY Josef, farar CCE (Jilemnice)

Vira a skutky u prvnich bratri

1971 (14. prosince)

FILIPI Pavel, asistent KEBF (Praha)

Farar Josef Hromadka

1972 (15. brezna)

BORGGREFE Friedhelm, evangelicky farar (Ludwigshafen)

Kirche fuer die Grossstadt

1976 (28. cervna)

JERSAK Artur, kazatel Evangelicke cirkve metodisticke (K.Vary)

Petr Chelcicky ve svetle vykladu epistoly sv. Pavla Rimanum 13,1--7

1976 (16. brezna)

LIPTAY Lothar, farar ref. cirkve na Slovensku

Vztah krestanstvi k jinym nabozenstvim

1976 (10. cervna)

CAMPI Emidio, valdensky farar, tajemnik WSCF (Zeneva)

Das geteilte Erbe. Untersuchung ueber die Hauptrichtungen der Muentzerforschung von 1850 bis zur Gegenwart.

1977 (11. brezna)

MELMUK Jiri, farar CCE (Telc)

Predtolerancni evangelictvi na jizni Vysocine 1621--1782

1979 (29. cervna)

MIREJOVSKY Lubomir, farar CCE, gen. sekretar KMK (Praha)

Symbolika padu v novodobem teologickem mysleni

1979 (6. listopadu)

HORAK Ladislav, farar CCE (Liberec)

Slovo a udel (preklad a vyklad Jeremiase)

1979 (6. listopadu)

SCHNEEMANN Gisela, pracovnice biblicke spolecnosti (Berlin)

Deutung und Bedeutung der Beschneidung

1980 (26. listopadu)

SLABY Jindrich, farar CCE (Breclav)

Trinitarni motivy norem sboroveho spolecenstvi podle Jana

1980 (26. listopadu)

STANEK Jaroslav, farar CCE (Vsetin -- dol. sbor)

Motivy tvorby pastoralnich epistol. K problemu autocenzury v novozakonnim svedectvi.

1981 (31. brezna)

FUNDA Otakar A., farar CCE (Praha Zizkov)

Pozadi "recapitulatio" a jeji ztvarneni u Eirenaia

1982 (26. kvetna)

LIGUS Jan, kazatel Cirkve bratrske

Christus presens v dile D. Bonhoeffera

1984 (8. prosince)

HORAK Cyril, farar CCE (C. Budejovice)

Theologicke motivy Hromadkovy mirove prace

1985 (30. dubna)

MACEK Petr, kazatel Bratrske jednoty baptistu (Praha)

Procesualni mysleni a bible

1986 (23. cervna)

LUKL Jiri, kazatel Cirkve bratrske (Olomouc)

Obraceni Zachea (Lk 19,1--10)

1986 (23. cervna)

MIKOLASEK Adrian, farar CCE (Dvakacovice)

Kdo jsou Samaritani

1986 (23. cervna)

SOUSEK Zdenek, farar CCE (Libice n. Cidlinou)

Kniha Daniel a prispevek k badani o apokalyptice

1987 (6. ledna)

HUML Emanuel, farar CCE (Dvur Kralove)

Slavomil Danek -- rozbor jeho theologickeho mysleni a zrani do r. 1922

1987 (1. prosince)

STEFAN Jan, farar CCE (Cesky Brod)

Skrze viru chodime, ne skrze videni

1988 (23. unora)

ERDELYI Geza, farar ref. cirkve na Slovensku

Vplyv reformacie na cirkevnu architekturu

1988 (15. brezna)

BASUS Bedrich B., farar CCE (Chocen)

Zazpivam Panu svemu. Pohled na tvorbu sionskych basniku.

1990 (9. ledna)

MOSKALA Jiri, kazatel CASD

Kniha Daniel a makabejska teze

1990 (9. ledna)

NOVOTNY Tomas, kazatel ECM (Ostrava)

Theologie knihy Prislovi (Aneb jak odpovedet hlupakovi)

1990 (20. unora -- rehabilitace)

BALABAN Milan, farar CCE (t. c. mimo sluzbu)

Kulticky a nabozensko-psychologicky aspekt korene ch-r-s~ ve Starem zakone (z roku 1972)

1990 (20. unora)

PRUDKY Martin, vikar CCE (Hor. Pocernice)

Genesis 22

1990 (22. brezna -- rehabilitace)

PAVLINEC Stepan M., ev. farar v Curychu

Kristus a cas ve Zjeveni Janovu (z roku 1951)

1990 (6. listopadu)

MRAZEK Jiri, asistent EThF (Praha)

Transformace mesianismu v aramejskych textech z Qumranu

1991 (3. prosince -- rehabilitace)

CARDA Jiri, emeritni farar CCE (Chrudim)

Krest v Jednote bratrske do setkani s M. Lutherem (z roku 1952)

1991 (3. prosince)

OPOCENSKA Jana, tajemnice synodni rady CCE (t. c. Zeneva)

Z povzdali se divaly take zeny. Vyzva feministicke teologie ve svete.

1992 (25. unora)

WERNISCH Martin, asistent EThF (Praha)

Podvojny logos sveta

1992 (15. prosince)

STEHLIK Ondrej, vikar CCE (Humpolec)

Ugaritske mythologicke texty

1994 (22. unora)

HALAMA Jindrich, asistent EThF (Praha)

At neni u tebe potrebneho. Vyzva latinskoamericke teologie osvobozeni.

II. Cestne doktoraty 1923 (24. kvetna -- udelen na Prazskem hrade)

MASARYK Tomas Garrigue, prezident CSR

1923 (15. cervna)

JANOSKA Juraj, biskup slov. cirkve a. v. (Lipt. Mikulas)

1924 (19. kvetna)

MALDONS Woldemar, profesor bohosl. fakulty v Rize

1925 (4. prosince)

SLAVIK Jan, senior slov. cirkve a. v. (Dobroniva)

1927 (9. cervna)

JAKUBENAS Pavel, dekan bohoslovecke fakulty v Kaunasu

1927 (17. listopadu)

SOUCEK Josef, synodni senior CCE (Praha)

1927 (17. listopadu)

BODICKY Michal, dekan ev. bohoslovecke akademie (Bratislava)

1930 (6. rijna)

MILLER Kenneth Dexter, presbyteriansky farar, pracujici mezi cechoamericany (Madison, N. Y.)

1934 (8. kvetna)

MUELLER Josef Theodor, historik, archivar Jednoty bratrske (Herrnhut)

1934 (12. listopadu -- predan ve Strasburku)

STROHL Henri, historik, dekan protestantske theol. fakulty ve Strasburku

1934 (14. listopadu -- predan v Parizi)

ALLIER Raoul, dekan svobodne fakulty protestantske theologie (Pariz)

1934 (17. listopadu -- predan na kongresu v Bordeaux)

BOEGNER Marc, president francouzske protestantske federace

1934 (23. listopadu -- predan v Montpellier)

BRUSTON Edouard, dekan svob. protestantske theologicke fakulty v Montpellier

1935 (30. dubna)

SPISAR Alois, profesor systematicke theologie (cirkve cs.) Husovy fakulty

1936 (28. ledna)

COBRDA Vladimir P., biskup slov. cirkve a. v. (Presov)

1937 (6. cervence)

EIDEM Erling, arcibiskup v Uppsale

1938 (27. ledna)

SLOTEMAKER Jan Rudolf, ref. farar, holandsky ministr skolstvi (Haag)

1946 (7. kvetna)

PARSONS Richard Godfrey, biskup z Herefordu (Anglie)

1946 (24. kvetna)

VAN HOLK L. J., profesor university v Leydenu

1946 (17. cervna)

KRENEK Josef, synodni senior CCE (Praha)

1946 (8. cervence)

SPINKA Matthew, historik, universitni profesor (Hartford)

1947 (15. cervna)

DUNCAN George Simpson, dekan theologicke fakulty university St. Andrews

1947 (15. rijna)

JOHNSON Hewlett, anglikansky knez, dekan ve Westminsteru (Londyn)

1948 (7. kvetna)

COCKBURN James Hutchison, moderator skotske cirkve, reditel Rekonstrukcniho vyboru ERC (Zeneva)

1950 (4. unora)

NIKOLAJ, metropolita kruticky a kolomensky (vedouci zahranicniho uradu rus. pravoslavne cirkve)

1952 (23. ledna)

BERECZKY Albert, biskup ref. cirkve v Madarsku (Budapest)

1955 (7. prosince)

VARGA Imrich, biskup ref. cirkve na Slovensku

1956 (12. kvetna)

GRUEBER Heinrich, ev. farar (Berlin)

1959 (16. rijna)

KIIVIT Jaan, arcibiskup luterske cirkve v Estonsku (Tallin)

1959 (27. rijna)

FUCHS Emil, profesor evangelicke theologicke fakulty (Lipsko)

1960 (10. zari -- in memoriam)

IWAND Hans-Joachim, profesor theologie v Bonnu

1963 (4. cervna)

NIKODIM, metropolita rostocky a jaroslavlsky (Moskva)

1963 (4. cervna)

KLOPPENBURG Heinz, ev. farar, vrchni cirkevni rada (Dortmund)

1967 (30. listopadu)

NIEWIECZERZAL Jan, superintendent ref. cirkve (Varsava)

1969 (21. kvetna)

JUHASZ Istvan, profesor v Kluzi (Rumunsko)

1969 (21. kvetna)

SHAW Duncan, moderator skotske ref. cirkve (Edinburg)

1969 (21. kvetna)

VINAY Valdo, profesor Valdenske university (Rim)

1969 (21. kvetna)

VISCHER Lukas, tajemnik SRC (Zeneva)

1969 (21. kvetna)

WOLF Ernst, profesor university v Goettingen

1969 (21. kvetna)

BENES Bohuslav, predseda rady CB (Praha)

1969 (21. kvetna)

CAPEK Vladimir, senior CCE (Praha)

1969 (21. kvetna)

SOUCEK Bohuslav, emeritni farar CCE (Tabor)

1969 (21. kvetna)

SOLTESZ Stepan, emeritni farar CCE (Praha)

1969 (21. kvetna)

VALES Bohumil, ved. tajemnik synodni rady CCE (Praha)

1975 (8. dubna)

BARTHO Ondrej L., gen. tajemnik slovenske cirkve a. v. (Bratislava)

1975 (8. dubna)

KEJR Vaclav, synodni senior CCE (Praha)

1977 (20. zari)

ULRICH Adolf, biskup Jednoty bratrske (Praha)

1978 (24. cervna)

ANDRIAMANJATO Richard, predseda Africke konference krest. cirkvi, vicepresident KMK (Madagaskar)

1978 (24. cervna)

MARTINEZ Sergio Arce, profesor theol. seminare v Matanzas, vicepresident KMK (Kuba)

1978 (24. cervna)

THAMPY Abraham K., vicepresident KMK (Indie)

1978 (24. cervna)

TOTH Karoly, biskup ref. cirkve, gen. tajemnik KMK (Madarsko)

1979 (25. dubna)

HAJEK Miloslav, synodni senior CCE

1979 (15. prosince -- in absentia)

BOROVOJ Vitalij, profesor bohoslovi, protopresbyter ruske pravoslav. cirkve

1979 (15. prosince)

GABRIS Karol, profesor ev. fakulty v Bratislave

1979 (15. prosince)

NEUMARKER Annelise, ev. fararka, Poryni (SRN)

1979 (15. prosince)

SCHWARZ Martin, ref. farar (Basilej)

1979 (15. prosince)

SLADEK Oldrich, predseda CASD (Praha)

1979 (15. prosince -- in absentia)

VINAY Tullio, farar valdenske cirkve (Riesi - Sicilie)

1981 (3. prosince)

BURIAN Ilja, emeritni farar CCE (Trebic)

1981 (3. prosince)

SLADEK Josef, farar CCE (Policka)

1981 (3. prosince)

ANTONIJ, metropolita leningradsky a novgorodsky

1982 (12. listopadu)

ALEXIJ, metropolita tallinsky a estonsky

1984 (29. brezna)

BYCKOV A. M., gen. tajemnik svazu baptistu (Moskva)

1985 (28. kvetna)

LASTOVKA Zbynek J., senior CCE (Mar. Lazne)

1985 (28. kvetna)

SCHAEFER Franz, biskup metodisticke cirkve (Curych)

1985 (28. kvetna)

WEISSINGER Friedrich, ev. farar, vedouci diakonie (Frankfurt nad Mohanem)

1985 (9. prosince)

PITIRIM, arcibiskup ruske pravoslavne cirkve (Moskva)

1986 (25. listopadu)

FILARET, metropolita minsky a belorusky

1988 (13. prosince)

DOLEZAL Jiri, farar CCE (Pardubice)

1988 (13. prosince)

DVORACEK Jan Amos, farar CCE (Sternberk)

1988 (13. prosince)

HROMADKA Josef, synodni senior CCE (Praha)

1988 (13. prosince)

PLACHT Vaclav, evangelicky historik, stredoskolsky profesor (Plzen)

1989 (8. cervna)

BARTHA Tibor, biskup ref. cirkve v Madarsku (Debrecen)

1989 (8. cervna)

FILARET, metropolita kyjevsky a halicsky

1989 (8. cervna)

ROSA Christie, gen. tajemnik asijske KMK (Sri-Lanka)

1989 (8. cervna)

SCHMAUCH Christoph, predseda KMK ve Spojenych statech

1990 (3. dubna)

SOBOTKA Vaclav, emeritni knihovnik Husovy a Komenskeho fakulty

1990 (3. dubna)

TRINKS Ulrich, reditel evangelicke akademie (Viden)

1991 (14. kvetna)

KOHLBRUEGGE Hebe, vedouci socialniho dila reformovane cirkve (Utrecht)

(zpracoval J. Halama)

Poslední změna: 1. listopad 2021 13:02

PDF TXT

Sdílet na: