První profesor církevních dějin na pražské Husově evangelické bohoslovecké fakultě. Upřímně usiloval o spojení českých evangelíků na základě tradic domácí reformace.

Rodinné a sborové prostředí Hrejsova rodného Humpolce mělo tradici osvícensky evangelickou. Výrazná osobnost Čeňka Duška poznamenala Hrejsovo gymnaziální studium. Bohosloví studoval ve Vratislavi a ve Vídni. Duchovenskou činnost začal v Chebu, pokračoval v Trnavce (1894 - 1901) a skončil v Praze (od r. 1902). Pražské knihovny a archívy mu umožnily rozvíjet nadání, píli a odbornost natolik, že mohl po boku G. A. Skalského reprezentovat evangelictví jako historik českeho protestantismu. R. 1919 se ujal katedry církevních dějin a r. 1920 vystřídal Skalského ve funkci děkana.

O zakořeněném nešvaru českého a moravského evangelictví - vzhlížení k "funkcím" - svědčí jediná, zato příznačná věta historika R. Říčana: "Váha jeho slova (totiž Hrejsova) stoupla jeho volbou za superintendenta r. 1917". Proč?

F. Hrejsovi se podařilo povzbudit sebevědomí evangelíků a přispět k jejich sjednocení poctivou odbornou prací. Dílem Česká konfese, její vznik, podstata a dějiny (1912) pomohl evangelíkům v mladém Československu orientovat se ve vlastních dějinách a vzbudit pozornost "světské" historiografie. Prosadil nový výklad české reformace v dějinách národa. Přesvědčivě doložil theologickou, mravní a sociologickou svébytnost husitství a bratrství, kterou si zachovalo navzdory silnému vlivu luterské a kalvínské reformace. Nesdílel přesvědčení starší historiografie o úpadku české reformace před bělohorskou porážkou. K témuž závěru dospěl i historik Kamil Krofta (1876-1945), který Hrejsovu práci kriticky, ale přejně ocenil. Na Hrejsovo a Kroftovo "přehodnocení" navázala prohloubenou analýzou přinejmenším jedna větev soudobé historiografie (Robert Kalivoda, Winfried Eberhard).

Popularizujícím výtahem díla o České konfesi je Hrejsova Česká reformace (1914). Moravskou paralelu s českým vývojem dokládal (méně přesvědčivě) v obsáhlé studii Luterství, kalvinismus a podobojí na Moravě před Bílou horou (1938).

Badatelské úsilí věnoval Hrejsa také dějinám Jednoty bratrské a české reformované církvi po tolerančním patentu. K nejcennějším, materiálově nejbohatším a dosud nepřekonaným pracem patří Sborové Jednoty bratrské (1939), doplněné výkladem Náboženský svéráz Jednoty bratrské (1939). Ve spolupráci s mladším Františkem Bednářem připravil jubilejní publikaci Toleranční patent. Jeho vznik a význam (1931). Sám se věnoval životopisným studiím dvou maďarských reformovaných pastorů: Jan Végh (1930), Jan Szalatnay a jeho paměti z doby toleranční (1931). Dal tak podnět ke studiu málo probádané otázky česko-maďarských vztahu. Pozornosti zaslouží i Hrejsovy Dějiny české evangelické církve v Praze a ve středních Čechách v posledních 250 letech (1927), stejně jako studie František Palacký po stránce náboženské (1928). Všechny Hrejsovy práce jsou pečlivě podloženy archivními prameny.

F. Hrejsovi se podařilo shrnout výsledky badatelské práce do přehledné syntézy: Dějiny křesťanství v Československu I-VI (1947-1950). Možnosti průběžného publikování výsledků studií z dějin české reformace poskytoval Reformační sborník (1921-1946), který založil s F. Bednářem a F. M. Bartošem.

Studenti bohoslovecké fakulty mu přezdívali "Ferdinand Dobrotivý". Na katedře církevních dějin se pak zákonitě střídali učitelé "dobrotiví" a přísně nároční.

Ferdinand Hrejsa svým dílem pomohl k sebeuvědomění a ujednocení českých evangelíků. Pro "světskou" historiografii zůstal "konfesionalistou", ovšem s největší možnou snahou o nezaujaté hodnocení českých dějin.

(ze sborníku 75 let Evangelické bohoslovecké fakulty v Praze, který vyšel roku 1994 v Praze)

Seznam užívaných zkratek:

• ČCE - Českobratrská církev evangelická

• ČbrKEv - Českobratrský kalendář evangelický

• ČČH - Český časopis historický

• ČMM - Časopis Matice moravské, Brno

• EK - Evangelický kalendář

• HČEFB - Husova československá evangelická fakulty bohoslovecká

• KJ - Kostnické jiskry

• KR - Křesťanská revue

• ThPř KR - Theologická příloha Křesťanské revue

• RS - Reformační sborník

Bibliografii sestavil: Ota Halama, Th. D.; do elektronické podoby převedl: Zdeněk Kříž