Aktuality

Prof. ThDr. Petr Pokorný, DrSc., dr.h.c. (1933–2020)

V ranních hodinách 18. ledna 2020, obklopen svou rodinou, zemřel ve věku 86 let Petr Pokorný, profesor Nového zákona na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Fakulta v něm ztrácí výrazného a oblíbeného učitele, pronikavého badatele mezinárodního věhlasu a neúnavného organizátora vědecké práce, který hlubokou erudici v biblistice, teologii, filologii i filosofii spojoval s přátelsky otevřenou určitostí svědka křesťanské víry.

Petr Pokorný se narodil 21. dubna 1933 v Brně. Po studiích na tamním klasickém gymnáziu vystudoval teologii na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě (dnes Evangelická teologická fakulta UK). V roce 1958 byl ordinován jako kazatel Českobratrské církve evangelické a do roku 1967 působil v církevní službě jako vikář v Praze na Vinohradech a farář v Praze-Vršovicích. Během této služby externě studoval koptštinu a řeckou literaturu v Praze a ve Vídni, strávil také jeden trimestr postgraduálního studia u profesora G. D. Kilpatricka v Oxfordu. V roce 1959 podal doktorskou práci (SOMA ChRISTOU v epištole Efezským), kterou však kvůli průtahům ze strany státních orgánů směl obhájit teprve v roce 1963. Podobně nuceně zpožděná byla jeho habilitace v roce 1967 na základě práce podané o pět let dříve (Gnostická mystéria). V témže roce byl na jeden rok povolán jako docent Nového zákona na univerzitu v Greifswaldu v tehdejší NDR. Od roku 1968 vyučoval novozákonní biblistiku jako spolupracovník a později nástupce svého učitele J. B. Součka na Komenského bohoslovecké, dnes Evangelické teologické fakultě v Praze, profesorem byl jmenován roku 1972. V období 1996–1999 fakultu řídil jako její děkan. V roce 1968 se na základě práce Počátky gnose: Vznik gnostického mýtu o božstvu člověk stal kandidátem historických věd (CSc.) v oboru řecká literatura, v roce 1993 získal v témže oboru titul doktor historických věd (DrSc.). Jako hostující či zastupující profesor působil na několika zahraničních univerzitách (Pittsburgh, Tübingen, Petrohrad), čestný doktorát mu udělily univerzity v Bonnu (1998), Budapešti (2000) a Petrohradě (2015). Byl aktivně činný v řadě významných vědeckých organizací, především Studiorum Novi Testamenti Societas, jejímž byl v období 1994–1995 prezidentem, dále Wissenschaftliche Gesellschaft für Theologie, Akademie der Wissenschaften zu Göttingen a Učené společnosti České republiky, jíž v letech 2012–2014 předsedal. Významným plodem jeho úsilí o badatelskou spolupráci je Centrum biblických studií Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky, které v roce 1998 založil a v letech 2001–2010 vedl.

Profesor Pokorný rozhodně nebyl badatel jednoho tématu, ve značné šíři jeho odborného i popularizačního díla však lze zaznamenat zřetelné soustředění. Především metodické: při vší erudici lingvistické a historické chápal práci biblisty důrazně jako úkol teologický, tedy interpretační. Tento zájem prostupuje celé jeho dílo, ale projevuje se i v tom, že v něm významné místo mají souvislé výklady biblických i jiných textů, mezi nimi především komentáře k epištolám Koloským (německy 1987 a 1990, anglicky 1991) a Efezským (německy 1992 a 2013, zkrácená verze vyšla v roce 2005 česky jako pilotní svazek řady Český ekumenický komentář k Novému zákonu), k evangeliu Markovu (ve dvou verzích: 1974 a 1982, nově zpracováno pro řadu ČEKNZ v roce 2016), ke knize Skutků apoštolských (vyjde v řadě ČEKNZ) a k apokryfnímu evangeliu Tomášovu (česky 1981, 1982, 2001, nově zpracováno v monografii A Commentary on the Gospel of Thomas, 2009, 2012). Zřetel k teologickému obsahu a záměru novozákonních spisů, který nelze oddělit od zkoumání jejich literární povahy, výrazně uplatnil i v jejich analytickém přehledu, vydaném nejprve česky jako Literární a teologický úvod do Nového zákona (1993), později ve spolupráci s U. Heckelem přepracovaném a rozšířeném do rozsáhlého kompendia Einleitung in das Neue Testament: Seine Literatur und Theologie im Überblick (2007, česky Úvod do Nového zákona: Přehled literatury a teologie, 2013, rusky 2012). Otázkami výkladu se zabýval také teoreticky. Nejprve v souvislosti s problémem překladu – podílel se na Českém ekumenickém překladu Bible a v letech 1975–1996 byl členem překladatelského výboru United Bible Societies – později svá zkoumání v obecnější rovině shromáždil do monografie Hermeneutika jako teorie porozumění (česky 2006, anglicky první díl 2011).

Druhé ohnisko Pokorného badatelského soustředění lze najít ve vymezení látky, jíž věnoval svoji pozornost. Zabýval se především synoptickými evangelii a deuteropavlovskými epištolami. Tento zájem je patrný již z výběru spisů, k nimž zpracoval souvislý komentář, ale odráží se v řadě dalších jeho studií. Významně přispěl k pochopení koncepce nejstaršího z evangelií, Markova, a ukázal souvislost této koncepce s teologickými důrazy apoštola Pavla, svou studií Theologie der lukanischen Schriften (1998) se podílel na rehabilitaci evangelisty Lukáše jako svébytného teologa. Zájem o duchovní prostředí deuteropavlovských epištol jej hned zkraje přivedl k fenoménu gnosticismu, jemuž se věnoval v řadě speciálních studií i v souborné monografii určené širší veřejnosti (Píseň o perle, 1986, 1998). V rámci Centra biblických studií založil koptologický seminář, z jehož práce vychází řada komentovaných překladů spisů z Nag Hammádí. Účastnil se také práce mezinárodní skupiny Colloquium oecumenicum Paulinum, která mu k 80. narozeninám věnovala sborník 2 Thessalonians and Pauline Eschatology (2013).

Soustředěnost Pokorného práce je ovšem patrná především v jeho zájmu o vlastní střed křesťanské teologie – osobu a význam Ježíše z Nazareta. Ukázkou brilantního propojení historického a interpretačního hlediska je jeho práce o vzniku christologie (Die Entstehung der Christologie, 1985, anglicky 1987, česky 1988), stejnou metodu později uplatnil ve zkoumání dějin klíčového pojmu „evangelium“ (From the Gospel to the Gospels, 2013, česky 2016). Historickým otázkám spo-jeným s Ježíšovým působením se dlouhodobě (2005–2017) věnoval v projektu Jesus Research, který založil a vedl společně s J. H. Charlesworthem z univerzity v Princetonu (USA).

Při své vědecké a učitelské práci Petr Pokorný nepřestal být teologem praktikujícím, byl učitelem nejen akademickým, ale také učitelem církve. Ve své hermeneutice rozpracoval koncept svědectví, na který filosoficky upozornil P. Ricoeur a který zároveň patří ke klíčovým pojmům biblické tradice – a sám byl také svědkem. Byl podnětným vykladačem biblických textů jako kazatel nejen ve své evangelické církvi, přednášel o teologických, historických i filosofických otázkách pro církevní i širší veřejnost. Ve své církvi působil v teologickém poradním odboru církevního vedení, vystupoval na jejích synodech. Jako autor několika písňových textů trvale obohatil církevní zpěvník.

Svůj odchod do důchodu před lety pojal jako odchod z řídících funkcí, jež postupně předal svým spolupracovníkům, avšak nikoli odchod na odpočinek. Až do své smrti se aktivně účastnil práce na fakultě, přednášel a vedl několik doktorandů, v listopadu 2019 byl kazatelem při slavnostních bohoslužbách ke stému výročí založení fakulty, téměř k dokončení dovedl projekt Biblické základy křesťanské kultury v rámci individuálního grantu Donatio Universitatis Carolinae, jímž jej jeho univerzita poctila za celoživotní dílo.

Křesťanské svědectví chápal na prvním místě jako rozhodné, nemoralizující svědectví o naději: „Nezadržitelný vývoj k dobrému je iluze. Rozhodně však nejdeme k čertu. Ten slavný protějšek, biblicky nazvaný poslední soud a království Boží, k nám přichází i uprostřed propadů a je silnější než dějinné katastrofy. (…) Především je však silnější než ti chytří, realističtí slušní skeptici. (…) Naděje přichází z druhé strany, jejím základním tvarem není budování, ale advent, příchod, setkání. Ale týká se dějin a inspiruje k dějinné orientaci.“ (Den se přiblížil, 2007)