Na tuhle expedici jsem měl jet už minulý rok, v době covidu ale bylo všechno jinak. Jestli se podaří vyrazit alespoň letos jsem neměl jistotu do poslední chvíle… nakonec se podařilo.
Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy dlouhodobě spolupracuje s univerzitami
v Tel Avivu a Heidelbergu na archeologických vykopávkách v lokalitě Tel Azeka v Izraeli a nabízí možnost se o prázdninách do této aktivity zapojit. Neváhal jsem.
Tel Azeka byla starověkou pevností v nadmořské výšce 400 m n. m. v kopcovité oblasti Šefely, přibližně 30 km jihozápadně od Jeruzaléma. Poloha Azeky je strategická, nachází se na rozhraní cest nad úrodným údolím Éla, je to jediná možnost, jak vstoupit do centrálního Judska a lze z něho celou oblast kontrolovat. Je to místo, kde se potkávalo judské a pelištějské území a měl se v něm odehrát biblický příběh Davida a Goliáše.
Existenci Azeky dokládá například asyrsky psaný Dopisu bohu Aššurovi líčící s největší pravděpodobností třetí vojenské tažení Sancheríba (705–680 př. Kr.) z roku 701 př. Kr. do jižní Levanty.
Místo zkoumala mezi lety 1898–1899 britská expedice pod vedením F. J. Blisse a R. A. S. Macalistra. Archeologové se znovu na místo vrátili o více jak sto let později. Od roku 2012 zde probíhají rozsáhlé vykopávky pod vedením prof. Odeda Lipschitse a prof. Manfreda Oeminga.
Od pondělí do pátku byl harmonogram dne velmi podobný. Ráno v 4:15 vstávat. 4:50 odjezd autobusu z kibucu Netiv ha-Lamed He na asi 10 minut vzdálenou Tel Azeku. Vystoupit, odnést vybavení do přidělené plochy, zvednout zastiňovací sítě, vzít si nástroje a rukavice, vodu a začít pracovat na vymezeném místě. Někdy bylo možné postupovat rychleji, s krumpáči a dalšími nástroji odstraňovat hlínu a kameny z mezivrstvy. Jindy bylo naopak nutné zpomalit, vyčistit vrstvu kartáčky, používat malé nástroje. Nejčastěji se daří nalézt různé typy keramiky, kosti, uhlíky, v jiných sekcích se podařilo nalézt mince, mušle, skaraby (dokládají napojení na Egypt), pečetítko… Klíčové nejsou jen drobné nálezy, ale také odkrytí celkové architektonické dispozice – zdí, podlah, ale třeba i polohy nepálených cihel, rozbité keramiky atd., díky těm je možné určit, jakým způsobem probíhalo zničení místa, jakou mělo strukturu.
V 9:30 jsme měli snídani a poté opět pokračování v práci. Plocha E3 se nachází v strmém svahu,
z předchozích let už zde byla odkrytá helénistická vrstva, vrstvy z doby železné, větší část vrstvy
z pozdní doby bronzové, takže cílem bylo se dostat do nejstarší části – střední doby bronzové.
Právě umístění ve svahu nedává jinou možnost odstraňování hlíny a kamenů než ručně. Velkou část práce tvoří naplňování a vysypávání kyblíků plných hlíny a kamení.
Archeologie je převážně destruktivní věda, místo, na kterém pracujete někdo obýval v různých historických období. K tomu, abyste se dostali do starších vrstev, je nutné mladší vrstvy rozebrat, odstranit. Je zásadní k práci přistupovat s vědomím, že odkrýváte vrstvu, kterou nikdo před vámi stovky a tisíce let neviděl a po jejím odstranění už nikdo takovou příležitost mít nebude. Důležitější, než samotné rychlé odkrývání vrstev je důkladná dokumentace. Mít sebezajímavější věc nalezenou zcela bez kontextu je snad horší než ji nemít vůbec.
Okolo jedné hodiny jsme opět všechno sklidili, nálezy odnesli do autobusu a vyjeli do kibucu
Netiv ha-Lamed He. Důvodem proč začínat a končit v tyhle časy je nepřekvapivě teplota.
Ráno při odjezdu se pohybuje mezi 19–23 °C. Při odjezdu z Tel Azeky kolem 12:00–13:00 už to byla okolo 34–38 °C. Plocha E3 se nachází na východě, takže ho slunce začíná vyhřívat hned po východu.
Hned po příjezdu do kibucu je nutné očistit keramiku nalezenou během předchozího dne.
Kyblík, voda, kartáček. Jednou z nejdůležitějších části je dodržení správného označení, pokud chybí, nebo je špatné, znamená to, že celodenní práce vyšla vniveč. Poté oběd, konečně možnost se osprchovat a odpočívat. Od 17:00 se v pondělí a středu konají přednášky. Ve středu jsme jezdili na výlety na jiná archeologická místa v okolí – pevnost Lachíš a Tel es-Safi (bývalé pelištějské město Gat). V čtvrtek je vždy zakončení týdne s grilováním a shrnutím nejzajímavějších nálezů.
Víkendové volno (pátek odpoledne až neděle dopoledne) jsme využili k návštěvě Jeruzaléma.
Do města tří monoteistických náboženství jsme dorazili krátce před začátkem šabatu.
Šabat je nejvýznamnější židovský náboženský svátek. Připomíná jak stvoření světa, tak vysvobození izraelského lidu z Egypta. O šabatu se nesmí pracovat a ortodoxní židé musejí mít takové zaměstnání, aby byli každý pátek doma před setměním.
Před západem slunce jsme se stihli ještě podívat na trh Machane Jehuda, nakoupit jídlo a ubytovat se. Večer jsme se šli projít do části starého města, to ohraničují hradby z dob Osmanské říše.
U Zdi nářků se židé modlili na začátek šabatu, zaplněné místo modlitby přísně rozdělené na mužskou a ženskou část v sobě mělo zvláštně radostnou atmosféru. Mladí ortodoxní židé a židovky zpívali, tančili, skákali, radovali se.
O několik desítek minut později jsme se dostali do Chrámu Božího hrobu. Izrael kvůli covidovým opatřením nemohou navštěvovat turisté. Místo, které je podle tradice vybudované na Golgotě, na které byl Ježíš ukřižován, tak bylo úplně prázdné. Je zvláštní nacházet se na místech, které způsobily například ve středověku takové vášně, téměř sám.
Další dny jsme stihli ještě Getsemany, Olivovou horu, Zlatou bránu, Davidovo město. Jediné místo, kam se nám ani přes několik pokusů nepodařilo dostat byla Chrámová hora.
Staré město je rozděleno do čtyř čtvrtí: židovské, křesťanské, muslimské a arménské. Výhodou tak je, že vždy jsou obchody v některé z části otevřeny. Stejně tak stačilo v sobotu přejít ze Západního do Východního Jeruzaléma na oběd a nákupy.
Mix ortodoxního, liberálního, konzervativního, moderního, židovského, arabského, křesťanského
a sekulárního města byl elektrizující.
V Izraeli je většina obyvatel očkovaná, přesto jsou současná omezení hodně striktní. Pouze turistické cesty nejsou dovolené. Bez předchozího souhlasu Úřadu pro obyvatelstvo a přistěhovalectví a Ministerstva zahraničních věcí Izraele není povolen nástup do letadla.
I pro plně očkované cizince je nutné mít před odletem PCR test, předložit doklad o zdravotním pojištění, které kryje náklady související s hospitalizací při léčbě Covid-SARS-2.
Dvacet čtyři hodin před příletem je nutné vyplnit příjezdový dotazník s údaji o karanténě. Po příletu do Izraele je nutné absolvovat další PCR test. Poté je nutné se přesunout do karantény. Absolvovat serologický test, který potvrdí, že člověk má dostatečné množství protilátek z očkování. Na základě toho všeho místní ministerstvo zahraničí vystaví dokument, po jehož obdržení je možné opustit karanténu. I v současné době je nutné mít ve vnitřních prostorech nasazené roušky.
Jsou ale věci, pro které stojí podobné komplikace překonat.
Autorem textu i fotografií je Vít Luštinec,
student, ETF UK.
Univerzita Karlova
Evangelická teologická fakulta
Černá 646/9
110 00 Praha 1
221 988 216
ID datové schránky UK: piyj9b4
