Aktuality

Evangelická teologická fakulta pravidelně vyhlašuje výběrová řízení na studijní pobyty či praktické stáže v zahraničí. Jedním ze stipendijních programů, které mohou studenti v každé úrovni svého vysokoškolského studia využít, je dobře známý Erasmus+ – vzdělávací program Evropské unie, který podporuje spolupráci a mobilitu napříč evropskými univerzitami.

Hana Cardová a Anna Maňásková, studentky oboru Sociální a pastorační práce na ETF UK, této nabídky využily, aby strávily zimní semestr na Diaconia University of Applied Sciences ve finských Helsinkách. Své zážitky shrnují v rozhovoru pro Ekumenický bulletin ČCE.

Obě jste vyrazily na Erasmus do Skandinávie. Co vás motivovalo k výběru Helsinek coby místa svého studijního pobytu?

(HC): Pro mě byl klíčový jazyk výuky. Mezi anglicky mluvícími zeměmi jsem si vybrala nejdříve Norsko, ale v minulém semestru místní vysoké školy nenabíraly nové studenty. Rozhodla jsem se tedy pro sousední Finsko.

(AM): Já jsem rovněž chtěla studovat v anglickém jazyce a na Finsko jsem měla mnoho pozitivních ohlasů.

Jak hodnotíte svůj výběr nyní? Vybraly byste si dnes jinak?

(HC): Finsko má co do studia i cestování co nabídnout. Pokud bych měla jet (např. v magisterském stupni) do zahraničí znovu, ráda bych si ale vybrala nějakou jinou zemi – Norsko nebo Anglii. Výběru ovšem nelituji, zvolila jsem si dobře.

(AM): Já bych do Finska ráda vyrazila znovu. Studium bylo hodně náročné, finský vzdělávací systém více dbá na samostudium nebo skupinovou práci, na což jsem z Čech nebyla zvyklá. Láká mě ovšem možnost vyjet do Finska na letní praxi.

Jak jste snášely severskou zimu?

(HC): Do mého odjezdu na začátku prosince nebyla zima tak krutá. Zbytek roku, popřípadě leden či únor, bych tam ale trávit opravdu nechtěla.

(AM): Já se do Prahy vracela 20. prosince. To už se teploty pohybovaly kolem -15 stupňů Celsia a Helsinky pohltil sníh. Ke konci pobytu jsem si tedy užila zimní semestr v pravém slova smyslu.

Poznamenala váš pobyt probíhající koronavirová pandemie? Ovlivnila vás na cestách/při studiu?

(HC): Já jsem do Finska jela v srpnu autem, nemusela jsem tedy absolvovat složité letištní kontroly. Všechny předměty na univerzitě však byly vyučovány distančně. To mi nevyhovovalo a mrzí mě, že jsme neměly možnost absolvovat výuku přímo na fakultě.

(AM): Já cestu absolvovala letadlem, což ale také nepředstavovalo žádný problém. Studium on-line pro mě bylo podstatně větší zkouškou.

Obě na ETF studujete Sociální a pastorační práci. Měly jste možnost výběru předmětů, které s vaším zaměřením korespondují?

(HC): Vybíraly jsme si z obecné nabídky deseti sociálně-vědních předmětů, které jsou určeny pro zahraniční studenty. Osobně jsem si chybějící pastorační část nahrazovala praxí v protestantském sboru.

(AM): Univerzita vskutku nabízí omezenou možnost výběru předmětů. Přestože má k dispozici i další předměty vyučované v angličtině, ty nejsou určeny pro studenty Erasmu. Bohužel jsem ani neměla možnost absolvovat podobnou praxi jako Hanka.

A jak probíhá výuka ve Finsku v porovnání s Českou republikou?

(HC): Všechny předměty probíhaly v podobném duchu. Jen minimum z nich bylo zakončeno zkouškou. Na přednášce jsme si vytvořily skupinu, se kterou jsme spolupracovaly na závěrečné práci – eseji či týmové prezentaci na vybrané téma. Někdy byla skupina skvělá, jindy bych byla ráda za jiné složení. Myslím si ale, že na podobné bázi fungují i předměty pro zahraniční studenty zde v Praze. Ideální by tak dle mého názoru bylo, kdyby se vzdělávací přístupy Finska a ČR setkaly někde uprostřed a každý předmět měl své specifikum.

(AM): Osobně mi skupinová práce vyhovovala, protože jsem na studium nebyla sama. Nepovažuji se za sociálního člověka, proto pro mě leckdy bylo náročné prosadit svůj názor v rámci skupiny. Úkoly byly ale často natolik obtížné, že jsem byla ráda za jakoukoliv pomoc a možnost rozdělení práce.

Ještě bych ráda zmínila, že mi chybělo studium sociální práce na naší fakultě, nejvíce v nabídce teologických a pastoračních předmětů. Přijde mi, že určitá spirituální/duchovní rovina, kterou ETF nabízí, je pro můj obor velmi důležitá. Také mi u nás vyhovuje menší počet studentů, zatímco ve Finsku byly předměty až přeplněné.

Říkáte, že předměty byly vyučovány on-line. To mě přivádí k otázce bydlení. Jaké jste měly v Helsinkách zázemí?

(HC): Ubytování v Helsinkách zařizovala agentura HOAS. Přes tuto společnost jsem sehnala místo v nezařízeném sdíleném bytě, který se nacházel asi 30-40 minut jízdy MHD z centra města. Toto bydlení bylo zhruba o polovinu levnější než místo na kolejích v centru, sdílela jsem jej se dvěma finskými spolubydlícími. Ubytování bylo dobré, jen samotná komunikace s agenturou byla velmi obtížná – to hodnotím jako možná největší mínus pobytu.

(AM): Já jsem bydlela na koleji v centru. Bydlení bylo zařízené, a přesto cenově dostupné. Ubytování jsem sdílela s pěti Němkami. Skvělé navíc bylo, že jsem měla nedaleko jak samotnou fakultu, tak obchodní dům nebo nádraží.

A co mimoškolní život?

(HC): Výhoda distanční výuky byla ta, že kurzy byly často v blocích a pouze v určitých dnech. Zbývalo nám tedy mnoho času pro sebe. Bavilo mě objevovat Helsinky, navštěvovala jsem různé farní sbory, na vybrané přednášky jsem se čas od času připojovala z kaváren. Co mě ale okouzlilo byla pověstně kouzelná finská příroda. Společně s Aničkou jsme například vyrazily na výlet do Laponska.

(AM): Já mnoho času trávila mimo kolej, kde na můj vkus bylo někdy až příliš živo. Nedá se ale říct, že bych si neužívala kulturní stránku pobytu. Zejména mě bavilo poznávat nové tváře, navázala jsem kontakt s lidmi z různých koutů světa, od Ameriky, přes Evropy, až po Pákistán. Párkrát jsme společně byli na karaoke, navštěvovala jsem divadla, muzejní workshopy. Na rozdíl od Hanky, mi učarovalo město. Helsinky jsou v lecčems podobné Praze.

Jací jsou Finové?

(HC): To je druhá věc, kterou hodnotím negativně. Přijde mi, že Finové nejsou nevstřícnějším národem. Ku příkladu s mými finskými spolubydlícími jsme se příliš nesblížili, komunikace probíhala na minimální úrovni. Hodně mi pomohlo, že jsem začala navštěvovat evangelický luteránský sbor.

(AM): Místní obyvatele jsem bohužel neměla možnost (až na pár milých, otevřených a vstřícných výjimek) více poznat. Ve Finsku dříve pracoval můj otec, na blízku mi byli někteří jeho bývalí kolegové. S jednou konkrétní kolegyní jsme tak často chodily na kávu, navštívily jsme baletní představení Spartaka a Louskáčka a dodnes spolu udržujeme kontakt.

Vidíte nějaký rozdíl v církevní kultuře u nás a ve Finsku?

(HC): Finsko je ryze protestantská země, nebojím se dokonce nazvat ho „protestantským rájem“. Sbor, který jsem navštěvovala, byl navíc misijní a mísily se v něm různé národnosti. Bohoslužby byly v angličtině (v jiných kostelech převládá finština) a jsou delší, zvykem jsou minimálně tři čtení (Starý zákon, Nový zákon, Epištoly) a každou neděli je vysluhována večeře Páně. Stejně jako u nás je ale každonedělní jistotou následné posezení u kávy a čaje. V týdnu se pak zhruba dvakrát konají biblické hodiny.

(AM): Já ze začátku pobytu kostely nenavštěvovala, přibližně od jeho půlky jsem ale chodila téměř každou neděli. Musím podotknout, že pobyt pro mě znamenal nejdelší dobu strávenou bez rodiny a aktivity sboru a mládeže mi tak poskytovaly jakési domácí prostředí. S mládeží jsme podnikali výlety, sledovali filmy a samozřejmě zpívali a hráli na hudební nástroje, což se mi moc líbilo. Navíc jsem navštěvovala mezinárodní sbor, což mi umožnilo během setkání mládeže nahlédnout i pod pokličku kultur jiných států. Ve Finsku jsem se určitě duchovně rozvinula.

Hano, jak probíhala Vámi zmíněná praxe?

(HC): Vybírala jsem si takovou činnost, kterou bych si mohla zapsat mezi praktickou část studia na Evangelické teologické fakultě. Pocházím z evangelického prostředí a zajímalo mě, jak probíhá pastorační činnost v zahraničí. V jednom ze sborů stačilo jen pravidelně navštěvovat bohoslužby, v dalším jsem pak pomáhala organizovat potravinové sbírky pro potřebné, zúčastnila jsem se pravidelného setkávání mládeže, biblických hodin pro dospělé i adventních pěveckých setkání.

Jaký byl váš návrat zpět do ČR?

(HC): Pro mě se jednalo o návrat do všední reality, tj. zpět do školy a zejména pak do zaměstnání. Ale jsem velmi vděčná za to, že jsem měla tu možnost a mohla jsem jeden semestr ve Finsku studovat.

(AM): Já zůstala ve Finsku po celou dobu studijního pobytu a rodinu jsem viděla pouze jeden týden, když za mnou přijela na návštěvu. Musím přiznat, že se mi stýskalo jak po nich, tak po kamarádech a Praze samotné. I tak na Finsko vzpomínám ráda, chtěla bych v něm strávit příští léto – na praxi ve farním sboru, dále pak cestováním.

Na závěr se zeptám: co vám studium přineslo?

(HC): Jsem ráda, že jsem měla mnoho času pro sebe a mohla jsem se radovat ze studia. Bylo skvělé mít volnější program a mimoškolní čas věnovat vlastnímu rozvoji a obohacování sebe sama poznáváním nového.

(AM): Pro mě byl pobyt velkou výzvou. Zvykla jsem si na samostatnost, ale nikoliv na samostudium. Život ve Finsku mi ovšem hodně přinesl. Poznala jsem nová místa a navázala mnoho nových přátelství.

Doporučily byste studium v zahraničí a destinaci dalším studentům? Co byste jim vzkázaly?

(HC): Určitě. Erasmus nabízí nejen široký výběr studia, ale i řadu nových a neopakovatelných zkušeností. Pokud plánujete vyrazit do zahraničí, pátrejte po informacích na internetu nebo mezi studenty, kteří již danou univerzitu navštívili.

(AM): Souhlasím. Budoucím uchazečům rovněž doporučuji zajímat se o pobyt dopředu, začít věci (zejména ubytování) komunikovat včas, zvláště pokud jste student se speciálními potřebami. Také doporučuji bavit se o zkušenostech z Erasmu s ostatními studenty a spolužáky. Za pomoc a vstřícný přístup si navíc zaslouží dík celé zahraniční oddělení.