Aktuality

PF 2023

Sváteční slova

6. 1. 2023

Epifanie, zjevení Páně

Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali si: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“

Evangelium podle Matouše 2,1–2

Poslední den Vánoc přijdou Ježíše pozdravit akademici. Betlémští prosťáčci, kteří se podle Lukášova obrazu nechali vést jen svou bázní a svou radostí, jsou už dávno zpátky u svých stád. Matoušovi mágové z východu se nerozhodují na základě exegeze Bible, ale na základě svých astrologických propočtů, což tehdy platilo za vrchol vědecké akribie. Postupují poněkud aproximativně: nedorazí do Betléma, ale do Jeruzaléma, čímž na Ježíše upozorní žárlivého Heroda, což bude mít pro Betlém fatální následky. Provádějí pozorování („viděli jsme“), formulují pracovní hypotézu („narodil se král“) a  nich plynoucí otázky („kde?“). Se svou vlastní metodologií a za pomoci záludné asistence krále Heroda nakonec i oni klečí před bezbranným  miminkem. V tu chvíli v něm zahlédnou Boží řešení pochroumaného světa. Ten hvězdný okamžik prolnutí horizontů nám připomíná svátek Zjevení Páně.

Autorem slova je doc. Petr Sláma, Ph.D., proděkan pro postgraduální vzdělávání a docent na katedře Starého zákona.

1. 1. 2023

A pokoj Boží,převyšující každé pomyšlení,bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.(List Filipským 4,7)

První den nového roku obrací naši pozornost do budoucnosti, k těm dalším dnům s novým letopočtem, které budou následovat. Do budoucnosti však moc nevidíme, všechny naše představy budoucnosti vycházejí ze zkušenosti kontinuity, určité setrvačnosti toho, co tu je a už nějakou dobu bylo. Z tohoto pohledu vyhlídky nastávajícího roku nevypadají vábně. Ale máme také představu toho, co bychom potřebovali, co by se nám v budoucnosti hodilo. To si (navzájem) přejeme. Většinou hlavně zdraví, to se hodí vždycky. Ale jsou i jiná přání. Rád bych zde oprášil jedno, které poslal svému oblíbenému sboru ve Filipis apoštol Pavel. Ono to vlastně není přání, je to ujištění založené na tom, co Pavel a od něj i jeho adresáti „v Kristu Ježíši“ o Bohu a jeho moci poznali. Pavel ujišťuje o působení Božího pokoje, tedy bezpečí proti všemu nebezpečí, zklidnění proti neklidu, dobroty proti zlobě, jistoty proti vratkosti, domova proti odcizení. Pavel je přesvědčen, že tento pokoj je víc než my lidé dokážeme vymyslet a svým vymýšlením zařídit. Mluví o tomto pokoji jako o ochraně, „stráži“ lidského nitra – srdce a myšlení. To je možná ochrana nejcennější a nejúčinnější, zejména v časech jinak nepokojných. Je to trochu jiná představa než „vnitřní síla“, „vyrovnaná mysl“ či jak všelijak o výbavě do těžké doby uvažujeme. Je dobré o takovém „přesahu“ svých schopností vědět a moci s ním počítat jako s realitou.

Autorem novoročního slova je doc. Jan Roskovec, Ph.D., děkan fakulty, docent na katedře Nového zákona a ředitel Centra biblických studií.

26. 12. 2022

Znáte tu koledu „Panenka Maria po světě chodila“, kterou zapsal František Sušil? Zpívá se v ní o tom, že Panna Maria, hledajíc nocleh, přišla také ke kováři. Ten ji odmítl: Musí prý celou noc kovat tři hřeby, a to pro Pána Krista, který se má právě narodit. V líbezně naivním hávu tato koleda odkrývá pravý smysl vánoc. Všechno vánoční pozlátko je rázem pryč, ten falešný pokoj, který zavírá oči před bídou světa a utíká se do sentimentality. Současně se vyjevuje zdroj skutečného pokoje: Vánoce a velikonoce k sobě patří, Boží zrození i Boží kříž.

Třeba právě toto si lze připomínat o druhém svátku vánočním, tom zvláštním přílepku vánočních oslav, kdy do kostela jdou už jen skalní kostelní chodiči a kdy mnohé církve slaví den sv. Štěpána, prvního křesťanského mučedníka. O vánocích Bůh vstupuje do lidské bídy a všemu násilí navzdory přináší pokoj. Mrzne a umírá s Ukrajinci, sedí v ruském vězení, je znásilňován v Kongu, vražděn v Etiopii nebo mlácen a popravován v Iránu. Právě tam a ve všech místech lidského utrpení, blízkých i dalekých, o kterých ani ve zprávách nečteme, je letos jeho betlém.

Autorkou slova na Svátek svatého Štěpána je Mgr. et Mgr. Olga Navrátilová, Ph.D. proděkanka pro zahraniční a ekumenické vztahy, odborná asistentka na katedře filosofie.

25. 12. 2022

Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem. (Tit 2,11)

Tak to jsou Vánoce: Boží milost pro všechny lidi. Vánoce jsou tedy svátky pro všechny. Opravdu? Možná nám začne v hlavě vířit spousta otázek, až námitek, pro koho Vánoce nic neznamenají, a komu bychom je neměli vnucovat.

Kdysi byla na internetu diskuse, jaké jsou důvody, proč lidé Vánoce neslaví. Pro jedny je to moc kýčovité, jiní nechtějí podporovat konzum, další nejsou křesťané, a zase jiní nemají prostě vůbec žádný důvod.

A je to s námi, kteří se za křesťany považujeme, tak samozřejmě jiné? Neznáme i my ony chvíle a celá období, kdy o všem pochybujeme, Bůh se nám stává záhadou, a dokonce snad i nepřítelem, nebo nám prostě celá církev a její věci někdy ani nic neříkají?

Ale Vánoce jsou – pro všechny. Pro vyznávající křesťany, i pro všechny ostatní. Možná slaví oni jinak, možná vůbec. Ale Bůh vstoupil do světa, přátelského a laskavého, i nepřátelského a nelaskavého. Nikdo mu není lhostejný, přichází, aby všem daroval lásku a pokoj. A spasení. A tak smíme aspoň my, kteří o tom víme, vidět sebe i svět a lidi kolem nás: Jako Bohem milované. Nejsou to jen „naše“, církevní Vánoce. Bůh přichází v podobě dítěte, protože „má v lidech zalíbení“. A to už je důvod ke slavení: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán.“ (Lk 2)

Autorem slova na Boží hod vánoční je Ladislav Beneš, Dr., proděkan pro studijní a sociální záležitosti, vyučující na katedře praktické teologie.

¨

24. 12. 2022

tichá noc, svatá noc…

kousek od nás je válka…

v spánku svém dýchá zem…

mrzne, neteče voda, nejde elektřina…

půlnoc odbila…

umírají lidé…

město šlo spát…

vojáci, důchodci, děti, tátové, mámy…

zdřímli dávno i pastýři stád…

co v tomhle šíleném světě…

jen Boží láska, ta bdí…

zmůže právě narozené dítě?

tichá noc, svatá noc…

Autorem slova na Štědrý den je doc. Petr Gallus, Ph.D., vyučující na katedře systematické teologie a na katedře teologické etiky, proděkan pro rozvoj ETF UK.

18. 12. 2022

Sešli své světlo a svoji věrnost;

ty ať mě vedou,

ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře,

k příbytku tvému,

a já tam přistoupím k Božímu oltáři,

k Bohu, zdroji své jásavé radosti,

a hrou na citeru ti budu vzdávat chválu,

Bože, můj Bože!

(Žalm 43,3–4)

Jak křesťanský adventní čas, tak i židovský svátek chanuky, který se letos slaví právě také v posledním týdnu adventním a přes dny křesťanských vánoc, velice silně využívají symboliku světla a tmy. Nikdy jindy se ve veřejných prostorách i v soukromí našich domovů nemihotá večer tolik svíček a umělých světýlek. Často je to krásné, až podmanivě kouzelné.

Ještě než advent pokročí k radostné zvěsti o hvězdě nad Betlémem a ještě než na chanukovém svícnu zazáří všech osm světel, je snad možné věnovat chvilku tomu, jak to s tím světlem a tmou v biblické zvěsti vlastně je. Nabízím k přemýšlení jeden aspekt – žalmista prosí: „Sešli světlo své…“ (Ž 43,3). Právě doprostřed všeho toho našeho slavení má vstoupit světlo shůry. Můžeme adventně vyhlížet a prosit o to, aby světlo Páně vstoupilo všude tam, kde vládne tma, i tam, kde vládne světelný smog.

Autorem slova k čtvrté neděli adventní je prof. Martin Prudký, vedoucí katedry Starého zákona a proděkan pro vědeckou činnost ETF UK.

18. 12. 2022

„Josef byl spravedlivý a nechtěl Marii vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.“ (Mt 1, 19-20)

Rádi se učíte nové písně? Nebo vás spíš rozladí, když nemůžete zpívat ty své? Čeho je třeba, abychom přijali nové? Odvahy zapojit se, naslouchat a rozumět. Humoru a trpělivosti, když to nejde. Mít naději, že má smysl to zkoušet. Dát sebe tak trochu stranou, a přitom ne mimo.

A co je třeba k tomu, abychom do svého života přijali druhého člověka? Mám s tím vším, co si s sebou nese, mít něco společného? Co když to rozladí můj život? Mám to zapotřebí? Josef má jasno: Opustí Marii. Zůstane spravedlivým, když to rovnou v tichosti zabalí.

Zazní mu ale Boží vzkaz: Měj odvahu, Josefe! Přijmeš-li Marii, poznáš Boží lásku v akci. Co takhle sladit noty s Pánem, který se milosrdně sklonil k Marii i ke světu?

Autorkou slova k čtvrté neděli adventní je Mgr. Jana Hofmanová, studentská farářka ETF UK.