Vítejte na stránkách Diakoniky!

Chcete se naučit zvládat krizové situace? Chcete se naučit pomáhat druhým, aby je zvládali účinně, odpovědně a tvořivě?

Dvouleté magisterské studium „Komunitní krizová a pastorační práce – Diakonika“ na ETF UK k tomu nabízí příležitost.

Charakteristika oboru Diakonika

Studijní obor „Komunitní krizová a pastorační práce – Diakonika“ na Evangelické teologické fakultě UK se zaměřuje právě na krizové aspekty našeho života. Již více než deset let učí kvalifikovaně, odpovědně a účinně pomáhat komunitám v krizové situaci a doprovázet je. A přitom nezapomínat, že lidé nejsou jen horizontální bytosti, ale také bytosti se spirituálním rozměrem, s přesahem. Lidé s tělem i duší. Krize v běžném životě zasahují všechny dimenze člověka – tělesnou, duševní, sociální a duchovní. Lidé proto potřebují dostat nejen materiální a organizační pomoc, ale také slyšet slovo podpory, uznání, útěchy a především slovo naděje. A nejen slovo. Někdy je třeba vyjádřit sounáležitost a naději jinak – mlčky, stiskem ruky, zapálenou svíčkou… Proto Diakonika propojuje ve svém studijním kurikulu odpovídající disciplíny různých oborů, aby učila komplexnímu pohledu na člověka ve společnosti a vedla ke spolupráci odborníků různých specializací.

Co je komunitní pastorace?

Pastorace (pastýřské vedení) je jedním z důležitých projevů života (křesťanské) komunity. Vychází z biblické metafory pastýře ovcí (jímž je v Bibli někdy sám Bůh, jindy někdo z lidí) a vyjadřuje úkol pečovat o komunitu. Komunitní pastorace (pastorace spolužití/m) znamená vytvářet a pěstovat prostředí vzájemné péče při spolužití rozmanitých zájmových skupin i jednotlivců. Teologickým východiskem komunitní pastorace je Boží jednání pro lidi a v lidech, kdy Kristův osvobozující Duch oslovuje, proměňuje a uschopňuje skupiny, společenství i jednotlivce. Komunitní pastorace pak znamená toto Boží jednání rozpoznávat, odpovídat na ně a podílet se na něm jeho sdělováním a sdílením.

Kdo jsou učitelé a studenti Diakoniky?

Mnohovrstevný pohled na člověka žijícího ve společenství druhých je při výuce Diakoniky podpořen tím, že se zde studentům věnují pedagožky a pedagogové z rozmanitých vědních oblastí: sociální práce, sociologie, psychologie, teologie (biblistiky, praktické teologie, etiky, ekumeniky) a religionistiky.

Studentky a studenti se seznamují nejen se základy managementu, krizovým řízením, komunikačními nástroji, hermeneutikou, metodikou výzkumné práce, ale také s teologií služby, základy biblické a spirituální teologie, pastoračním doprovázením, teorií rituálů a s praktickým využitím obřadů v životě konkrétních společenství, zejména pak v krizových situacích.

Studium, do něhož se pouštějí lidé s rozmanitými vstupními předpoklady, tak ve výsledku nabízí jedinečnou příležitost prohloubit schopnosti reflexe a sebereflexe, učinit pozoruhodnou zkušenost s druhými i se sebou samým a realizovat další krok ve svém vlastním profesním rozvoji a osobnostním růstu.

Srdečně vás k němu zveme!

Další informace o studijním programu

Více se o Diakonice dočtete v dokumentu Diakonika v otázkách a odpovědích: ZDE

Podat přihlášku

Kompletní informace, včetně podmínek přijetí a formulářů přihlášek najdete ZDE: kombinované studium, prezenční studium

Zeptejte se nás

Pokud máte zájem o další informace, kontaktujte Studijní oddělení.

Bc. Romana Krčmářová, DiS. , email:

Spojit se můžete také s garantkou programu doc. Tabitou Landovou, Ph.D., email:

Krize jako výzva

Naše společnost prochází krizí. Epidemie Covidu-19 má dominový efekt. Nepostihuje jen nemocné, ale i zdravé, naše zdravotnictví, ale i hospodářství, školství, uměleckou sféru, církve... Nějakým způsobem se dotýká každého z nás, našich svobod, možností, stavu naší mysli a u některých i stavu jejich peněženky. Krize nás však nemusí vždy zaskočit, srazit na kolena. Krizí se nemusíme nechat umlčet a ubít. Na krizi se můžeme připravit. Můžeme se učit zvládat krizové situace – zvládat je lépe a účinněji, než jak jsme je zvládali dříve. Můžeme se poučit z minulých zkušeností, učit se jeden od druhého, učit se podržet druhého. Můžeme se učit pojmout krizi jako příležitost – k zastavení a reflexi, ke zlepšení našich krizových plánů, k proměně pohledu na sebe, druhé a okolní svět.